No, já tady vidím přikyvování docela dost... a trochu mi to dělá starosti, protože odlišnost je opravdu podnětná a každý vyhraněný pól potřebuje protiváhu. Nejsem si jistá, jestli jako dialog odlišných názorů stačí, že jeden řekne "mně se líbí XY", druhý řekne "mně se nelíbí" a hotovo, krásně jsme si zaoponovali, pane kolego, viďte :-)
Na začátku jakéhokoli tázání jsou vždycky pocity. Pocit, že něco nesedí, neladí, není, jak by mělo být. Stejně tak jsou to emoce, co člověku říká, že je pro něho něco důležité, stojí za to se tím zabývat. Nevidím přínos v odosobněném sázení argumentů, ne když se zabýváme smyslovým působením a estetickým účinkem. Témata jsou důležitá proto, že námi hýbou, dotýkají se nás. Proto dávám svoje pocity najevo - ne proto, abych dělala "bé, ty ses na mě škaredě podíval a já teď budu křičet (a počkej, přijde táta a vyhodí tě za dveře)".
Nejde (jenom) o mě. Mně o mě jde, pochopitelně. Jde taky o to, jestli se může stát platným členem tohoto klubu někdo, kdo nemá společnou historii (ta ustavující událost působí a prolíná komunikaci dodneška) a kdo sluchem sám od sebe nerozezná fujky zvuk. Cítím tady určité kastování. Možná kvůli spojování biologické a společenské roviny živočišného druhu, který si tak rádi bereme do pusy.
(Prasata jsou úžasná a cenná. Dokážou vstřebat živiny z něčeho, co by člověku ublížilo, a ukládat transformovanou energii v podobě, která je po zpracování nejen poživatelná, ale i chutná. Vážně je to tak opovrženíhodné?)
Vidím a oceňuji, že je zde možno nadnést odlišný názor. Proto jsem zůstala tady, ne tam. Ale připadá mi, že pořád nejsme tak docela "tady". Jistý stín sobectví v tom asi je, jelikož bych ráda byla taky nějak užitečná, ale vážně si myslím, že bychom se mohli víc zabývat tím, co a jak opravdu slyší nebo neslyší lidi, kteří jsou účastní zde, místo opakovaného řešení těch "za plotem".
Nijak zásadně me to nedrásá, ale něco mi tu prostě úplně nesedí a uvažuju proč. |
Registrace nového uživatele 
