DesdichadoTwl, měl jsem tam takových překlepů, že opravené nahazuji znovu.
Jan Kučera
Jeho způsob je velmi poslouchatelný. Disonantní modernizmus je v jeho skladbách slyšet jen náznakově a tak se dá říci, že nás trochu vrací v čase. Je to jen dobře. Přitahuje mne zachování slovanské melodiky spolu s absorbováním různých vlivů zcela neklasicistních. Je pravda že občas až doslova cituje, což je docela znatelné v "Tokyo Pulsing pro big band a symfonický orchestr", zrovna spojení těchto dvou těles však na mne funguje.
Kučera hodně spolupracuje s multižánrovým tělesem Epoque Quartet, takže v ukázkách interpretací jeho skladeb se často objevují. Vlastně ve všech třech následujících:
"Píseň houslí toulavých" se nese v tradici našeho novoromantizmu a je pro mne velice potěšující, že se taková hudba stále tvoří. Úplné pohlazení, přitom nic zdaleka nic banálního, je v tom jiskra, napětí, drama, vášeň. V pětiminutové miniatuře se potkává všechno, co potřebuji. Tohle jsem si skutečně užil.
"Suite Concertante feat. Epoque Quartet" opět jiná nálada, posunutá více do moderny. Poslech vyžaduje více pozornosti, aby se nesklouzlo po povrchu. Rozsáhlejší dílo s komplikovanější strukturou, temnějšími plochami, ale vždy nám problesknou paprsky slunce. V závěrečné části slyším něco jako náladou prvorepublikové citace, celkově skladba působí potěšujícím dojmem.
"Zrození" spíše drobnost, zase trochu zahleděná zpět, a zase nic neubírá z vysoko postavených kompozičních a interpretačních kvalit.
Tato tři díla jsou nahrána údajně bez úprav a jsou dokonalá. Bez ruchů, šumů, přehmatů, zakolísání. Dobrej oddíl.. :)
"Sluneční hodiny / Sundial", též s Epoque Quartet, tentokrát studiová nahrávka z CD "Epoque Q. plays Jan Kučera" 2018. Dílo komornější, oddávající se v pozadí repetitivnímu minimalističtějšímu základu, a je naprosto fantastické. Tohle je úplně můj šálek. Trochu drásavé, trochu trýznivé, zde si užijeme zařezávajících disharmonií, jásavost drhne ksichtem po betonu, ale je to naprostá bomba. Nekompromisní mjuzik!
"Koncert pro barytonsaxofon a orchestr". Ságo miluju, v klasické hudbě se muselo vždy o popularitu prát, jako by bylo jakýmsi cizorodým prvkem (třeba Antonín Dvořák, i přes svůj pobyt v Americe, je nepoužil ve svých instrumentacích nikdy). Tak jsem se na tento kousek docela těšil, a zklamán nejsem. Je třeba přenastavit svoje vnímání více Gershwinovsky, více jazzově až muzikálově, ale má to něco do sebe.
Desdichado - za tohle velká poklona. Dosud mne Kučera míjel, dnes mi udělal nedělní ráno, prostě objev! |
Registrace nového uživatele 
