V době baroka měli vzdělání především aristokraté a duchovní. Současně disponovali majetkem, mohli tedy zadávat objednávky na hudební skladby. Nějak se na provedení domlouvat museli. Jestli jim stačil jen účel, rozsah a nástrojové obsazení, je otázkou. Odpovědět by mohly jedině dobové prameny. Takové objednávky se jistě zaznamenávaly písemně a dochovat se mohly.
Tak ono to bylo i například tak, že: "Složíte 4 mše ročně, 3 oratoria etc.", nebo: "Mám tady tuhle kapelu a pro ni budete skládat" - a pak to bylo podle toho co zvládli a na co hráli, nebo: "Chci slavnostní skladbu pro ... něco hodně neobvyklého, podle toho co napíšete, najdu hudebníky!" Případně: "Vaše veličenstvo, napsal jsem toto, ale potřebuji na to 30 hráčů na lesní roh, každý v jiném tónu" (neb tehdy ještě neměly klapky). No a nesmíme zapomenout: "Přijede císař, musíme se něčím blýsknout!"
A pak byli další vzdělaní a hudbymilovní páni, kteří se skladatelem přímo spolupracovali. |