AntonyAd baroko. Relevancí pro hudebněvědní perspektivu jsem mínila, že tvoje popisované příklady a zájem míří spíš k hudebnímu zákulisí, k profesní komunikaci. Možná by lépe věděl někdo, kdo se zabývá oborem kompozice na JAMU než absolvent hudební vědy. Asi jako má na téma hmotných staveb jiný pohled architekt a jiný historik a teoretik umění. Samozřejmě, i architekt se bude v rámci studia zabývat historickým vývojem stylů a znalec dějin umění bude mimo jiné znát "stavební" pojmy označující různé architektonické prvky, ale pohled obou disciplín je odlišný.
Humanitní vědy se rozvíjejí jako příběh, nedají se oddělit od svého vlastního vývoje, který modeluje jejich typ uvažování a okruh zájmu. Některé otázky jim zkrátka nepřijdou na mysl, protože předmět jejich bádání nemá sám o sobě systémovou povahu - výjimkou je v tomto smyslu lingvistika. Člověk přicházející zvenčí může podobné mezery velmi dobře identifikovat, připadá mu to naprosto logické a vlastně i je, ale klidně se může stát, že se daná věda podobnými otázkami nikdy nezabývala. V historii kupříkladu je poměrně novinkou zájem o tzv. dějiny všedního dne. Historiky dlouho zajímaly "velké dějiny", ale nenapadlo je ptát se, jak žili běžní lidé v té a té době.
Navážu později dalším příspěvkem, objevila jsem zajímavou knihu (na internetu :)) a jeví se mi čím dál víc, že téma je mnohem rozsáhlejší a závažnější, tedy že by opravdu měly existovat odpovědi a někde patrně i existují - nějak tomu fakticky říkat museli. Tím, co píšu teď, nechci téma bagatelizovat, pouze poukázat na specifika a omezení akademických oborů. U podobných otázek je nutné jít do archivů, což se samo o sobě neobejde bez odborné průpravy. Širší veřejnost je tedy odkázaná na poznatky, které jí předloží experti, zatímco takový amatérský botanik může spoustu věcí vyzkoumat sám. A akademické obory mají bohužel své limity, někdy až překvapivě úzké vidění.
U nás například vlastně není kde a jak studovat světovou literaturu - máme obor český jazyk a (česká) literatura, pak jednotlivé cizí jazyky, tam je to pokaždé omezené, komparatistika dělá něco trochu jiného, dějiny umění se zaměřují tradičně především na umění výtvarné... prostě tady zeje selským rozumem nepochopitelná mezera. Češtinář má státnice z české literatury, pak jde učit na střední školu a má vykládat světovku. Nelogické. |