| The BEATLESOk. Pouštím si Rubber Soul, poprvé, a možná někdy před rokem jsem dala Bílé album, jinak znám jen jednotlivé písničky z rádia atd., což není zrovna málo, ale LP je LP. Měla jsem Brouky zafixované jako starou kapelu, svým způsobem logicky - jenže oni jsou naopak velmi mladí, nejen svým věkem na nahrávkách, ale i vývojově. Tohle je populární hudba v rozpuku, svěží a neotřelá. Co mě ale drtí, je kontrast nálady k dnešku. Každá doba má svoje potíže, no zdá se mi, že půlka šedesátek byla celkem šťastná. Člověk přestane vnímat, pod jakou tíhou žije, a myslím všechno to, co se ve světě sesouvá na hromadu a co nelze nevědět, mentální zátěž dnešní doby je obrovská. Tohle je jako otevřít okno do jiného světa, kde krajinu nehyzdí dálnice, dráty, sídliště, vyholené lesy a billboardy. I hudebně mi opravdu připadají jako jiný svazek knihy, nejen kapitola. Počínaje přelomem sedmdesátek vnímám kapely jako začátek vývoje, který nějak pokračoval, což je asi dáno tím, jak jsem se s hudbou seznamovala a co je mi bližší (třeba u PINK FLOYD jsem nejranější období poznala teprve nedávno, prostě mě to do šedesátek nikdy netáhlo). Tohle je něco úplně jiného a přitom myslím, že se z pohledu člověka, který tu dobu, jak postupně šla, nezažil, nedá docenit, jak moc jsou Brouci přítomní téměř ve všem, co přišlo později (píšu téměř, protože třeba s KING CRIMSON spojení necítím, to je jiná vesnice). |
Registrace nového uživatele 
