Rozdíl mezi lidmi, co své postoje bezmyšlenkovitě přejímají zvenčí, nebo se v nich projevují převážně atavisticky pudově, a mezi lidmi, kteří své postoje vytvářejí na základě poznání, zkušeností, kritického myšlení, žebříčku hodnot a mravního řádu, je přímo fatální. Právě tak si vybírám přátele a lidi s nimiž jsem ochoten seriózně diskutovat.
Proto případný rozpad kamarádství nepovažuji za tragédii, pokud to takhle vyhodnotím zevnitř. Zato rozpad vztahů a rodin, které způsobuje obyčejný strach z vnějších represí totalitního režimu, a je jedno jestli šlo o bolševika a jeho posluhovače, nácka a jeho přisluhovače, despotickou monarchii a její slouhy, nebo fanatický katolicizmus a jeho inkvizitory (abych alespoň zhruba chronologicky shrnul, jak probíhaly vlny totalitního teroru našimi zeměmi), ten je zcela nepřijatelný, člověka ponižující a deformující. Stačí sto let zvrácené diktatury a vznikne národ mentálních skřetů, jak můžeme vidět na současném rusku. Tohle mravní bahno prosakuje až sem, to je bez debat. Kryptobolševizmus je poměrně rozšířená mentální deviace, mohl bych jmenovat.
Tohle tady zatím není, a pevně doufám, že nebude. Posrat si to můžeme jedině sami, že skřetům budeme otevírat dveře a náruč. Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli. Měli bychom si denně uvědomovat a považovat si toho. Nebezpečí, které nám to mohou vzít, existuje mnoho. To znamená, že je nutno každé ohrožení našich hodnot dokázat racionálně vyhodnotit, a ne paranoidně kopat do toho, co funguje dobře.
Jedním z největších nepřátel člověka je jeho krátká paměť, kterou podporují šiřitelé dezolátních lží. Proto je třeba dbát na sebevzdělání a nezakrývat si historické skutečnosti, a nebát se nazývat věci pravými jmény. Nenechat se zastrašit poplašnými zprávami, mít jasno v tom, jak se věci skutečně mají. Dobře si pamatovat, jak tady za totality skutečně bylo zle, a nedělat si totalitu ze současnosti, která do ní má sakra daleko.
Jdu ke koze.. |