David LYNCH - osobní vzpomínka Kylea MacLACHLANAVybírám a volně tlumočím z hercovy FB stránky. Vidím v textu krásnou připomínku, čím si lidé navzájem mohou být, a čím může být (společná) tvorba:
"Před 42 lety, z důvodů mimo mé chápání, mě David Lynch vyjmul z obskurity, abych hrál v jeho prvním a jediném velkorozpočtovém snímku. Zřejmě ve mně viděl něco, co jsem sám nedokázal rozeznat. Vděčím jeho vizi za celou svou kariéru a vlastně i život. Co jsem já spatřil v něm, byl tajemný a intuitivní muž, z jehož nitra tryskal tvořivý oceán. Byl ve spojení s něčím, k čemu se my ostatní pouze přejeme přiblížit, naladěný na vesmír a svou vlastní imaginaci nejlepším lidským způsobem. Nepátral po odpovědích, jelikož chápal, že pohonem, který z nás dělá to, čím jsme, jsou otázky. Těmi dýcháme.
Vidím ho stát u jeho domu, aby mě pozdravil, s vřelým úsměvem, velkým obejmutím a tím jeho tónem v hlasu. Mluvili bychom o kávě, úžasu z nečekaného, kráse světa, a smáli bychom se. Naše vzájemná náklonnost vzešla z kosmického osudu dvou lidí, kteří jeden ve druhém uviděli to nejlepší ze sebe. Bude mi chybět víc, než dokážu vyjádřit a unést. Můj svět je o tolik plnější, protože jsem ho znal, a prázdnější, teď když je pryč. Davide, zůstanu navždy proměněný a navždy tvůj Kale. Díky za všechno." |