El_Diablo: u stereogramů (viz tvůj odkaz) je důležité, že jak je ten obraz rozdělen na takové jakoby sloupce, tak aby ty ses díval "za monitor", aby levé oko vidělo jeden sloupec a pravé hned ten sousední. Někdy je problém, že je obraz příliš velký (očím se nedaří dostat zorné body tak daleko od sebe - pomůže obraz na monitoru o něco zmenšit) nebo příliš malý (dojde k tomu, že se nedíváš na sousední sloupce, ale jeden nebo dva přeskočíš - pak se ti sice podaří "dostat se" do třetího rozměru, ale obraz je zdeformovaný, rozházený, bolí z něj oči).
Poměrně použitelná technika je dát hlavu až k monitoru nebo k obrazu, tupě koukat jakoby skrz monitor a pak hlavu pomalu oddalovat... ale stále nezaostřovat na obraz na monitoru... koukat skrz... do blba... V určité chvíli je velká pravděpodobnost, že obraz uvidíš.
Druhá technika je světelná. Nějaký zdroj světla (LE Dioda je na to ideální) si dáš do roviny s očima (třeba vedle spánku) a posvítíš si na ten monitor tak, abys byl hlavou zhruba uprostřed obrazu a ten svítící bod byl také dostatečně uvnitř obrazu. Pak na něj zaostři. Nesmíš zaostřovat na obraz, ale na odraz toho svítícího bodu. V tu chvíli je velká pravděpodobnost prozření, protože se díváš tak daleko za obraz, jak od něj jsi, a to je pro pozorování stereogramů nejvhodnější.
U CRTček to funguje, u matných LCD může být problém s odrazivostí. Pak doporučuju ten stereogram vytisknout na papír a dát někam za sklo... za skleněná dvířka od knihovničky, na okno apod... Zasklené stereogramy se pozorují lépe než nezasklené (pro necvičené oko).
Já mám na to oči vycvičené a libovolný stereogram, pokud není enormně obrovský nebo příliš drobný, vidím do dvou-tří vteřin. |