Hromadění vs vyhazování
V opravdovém hospodářství se většinou skladovaly sezónní věci, které jednou za rok našly využití. Tam nebyl na nostalgii čas. Když se něco uložilo na delší dobu (stavební materiál, dřevo, atd.) účel využití byl předem daný a vědělo se kam pro to sáhnout. Vyrůstal jsem na usedlostech prarodičů z obou stran, mám to celkem v dobré paměti.
Tendence hromadit věci ne kvůli nostalgii a ani kvůli pragmatickému využití, ale iracionálně jen proto, že se nic nesmí vyhodit, vede k žití v hromadách shnilého nepořádku. To jsem také zažil. Běda na to sáhnout. Vnitřní prostor domu, stodol i dvora z 90% vyplněn hromadami všeho možného. Chodilo se jen úzkými uličkami. Po úmrtí hromadiče se vyváželo víc než deset plných náklaďáků rovnou do sběrného dvora. Provedla se jen hrubá separace podle materiálů, hledat tam něco použitelného bylo zcela vyloučeno. Po 40 letech jsem měl možnost vidět některé místnosti, do kterých se nedalo nikdy zni vstoupit. Podobné případy jsem zažil víckrát, je to patologické.
Do takového stavu bych nechtěl dojít, vím dobře, že je to plíživá nemoc. Chvilku povolíš, a nákaza je najednou všude. Proto platí - vyhazovat a vyhazovat. Je to psychohygiena ako praso. Předmětů s pamětnickou nebo sběratelskou hodnotou je ve skutečnosti jen velmi málo. Vyhazoval jsem např. metráky knih, krvácelo mi srdce. Dneska vím, že jsem dobře udělal. Sakra dobře. |
Registrace nového uživatele 
