ECHOLYN
Požádal mne jeden ze ctěných kolegů, zda bych nenahodil TAM diskografii skupiny ECHOLYN. Mám je komplet povětšinou z vlastních ripů, takže uploading probíhá. Bacha, má to přes 6 GB. Než se tam všechno nahrne, napíšu pár slov k této skupině, která po dlouhé pauze letos vydala dvě alba. Ještě jsem si je nepustil a moc na to nespěchám z důvodů, které vyplynou z následujících řádků.
ECHLYN pro mne přišli s klíčovým albem v době, kdy jsem nabíhal na druhou vlnu neo progu. To znamená, že když jsem si koupil As The World (1995), byl to unikátní objev, progrockové zjevení. S takovými skupinami jsem pak nic neřešil, nezkoumal, a rovnou nakoupil celou diskografii. To se tehdy stalo i s ECHOLYN a pak přišel kámen úrazu.
Ukázalo se, že geniálním As The World se skupina vyčerpala. A to nejenom invenčně, ale i přístupem k produkci, zdrojům inspirace, způsobem prezentace. V podstatě se zacyklili na osvědčeném, nahrávali rutinně podle stejné formule. Z muziky úplně vymizela lidskost, stala se strojově vykalkulovanou. Měl jsem všechna jejich CD včetně 3CD boxu A Little Nonsense Now And Then (2002) ale pro studenou robotičnost jsem je vůbec nedokázal poslouchat. Stal se z nich podprůměrný kolovrátek, jakých je dnes na Bandcampu plno, a které vyřazuji bez mrknutí oka.
Později se v plné nahotě ukázalo, že se stali nejenom hudebně vyprázdněnými, ale že zvukově doprasili, na co sáhli. Prasozvuk, který u progrocku působí obzvláště škodlivě, byl také jednou z příčin, proč mi nešli poslouchat. Sice tenkrát loudness war neměla svoje jméno a DR se neměřilo, jenže ono stačí nebejt hluchej. A to já nejsem. Už tenkrát jsem zřetelně identifikoval v nepříjemném zvuku nepřekonatelné protivenství. Shrnuto - mizerná muzika, příšerný zvuk. Předčila je kvanta jiných skupin, co dovedly dělat daleko progresivnější a více oblažující hudbu a bez mrvení. ECHOLYN zapadli na smetišti dějin. Doporučuji bezvýhradně As The World (1995), zbytek je jalová nastavovaná kaše pro chudé sluchem.
Perlička na závěr, díval jsem se na Bandcamp, co tam od nich je. Ejhle, udělali nový remaster alba Mei (2002). Dodnes si pamatuji na hrůzostrašný zážitek, když jsem si tohle album koupil hned jak vyšlo. Krásný digipak, jedna dlouhá kompozice, celá natěšený jsem si nahrávku okamžitě pustil. Nikdy nezapomenu na otřesnou, nepříjemně syntetickou, uječeně prudící muziku, která na mne z repráků lezla. To bylo sakra rychlé vystřízlivění. Až později jsem zjistil, že tahle ohavnost má DR6 a můj vkus se prostě nemýlil. V čem je ta perlička? No, ten slavný letošní remaster má DR7. Z jednoho shitu uplácali hoši nový shit, stejné barvy i odéru lejna. Ale věřím, že hlušci si to budou pochvalovat..
Posuďte sami. ECHOLYN komplet jsou k dispozici TAM. |
Registrace nového uživatele 
