Beatles sólo 3PM - Thrillington (1977)
Asi z prdele vydaná instrumentálně-orchestrální verze alba Ram. Místy je to fakt pěkný, protože hodně změnili aranže - občas sbory, občas latina. Hraje tam kytarista Vic Flick, co hraje tu melodii z bondovek, hehe. Taková easy listening párty hudba (pokud chcete dělat nějakou hodně retro párty). V podstatě to ukazuje, jak jsou to silné věci.
1,5/5
RS - Ringo the 4th (1977)
První Ringova deska bez jediného dalšího Beatla. Zvuk je přiměřeně modernizovaný. Po rockovém předchozím albu je tohle funky/disco, ale to zase teda úplně nejde k Ringovu hlasu. Na druhou stranu musím říct, že tady zpívá fakt hodně dobře. Písně jsou tentokrát aranžérsky dost zajímavé, stále pohodové, ale spíš průměrné, samozřejmě na té nejvyšší řemeslné úrovni... no prostě jako vždy u Ringa. Jo a hraje tam mimo jiné Tony Levin, Steve Gadd, Kortchmar a Spinozza. To je fakt hehe. Nejvíc se mi líbila Drowning In The Sea Of Love, kde Ringo zní trochu jako Jim Morrison, hehe. Potom Wings, Gave It All Up, Out On The Streets.
2/5
PM/Wings - London Town (1978)
V roce 1976 vyšel singl Mull Of Kintyre, který mi vždycky připadal neskutečně otravný. Další rok pak album London Town. A to je podle mě začátek dlouhého období Paulových průměrných až podprůměrných desek. Působí na mě skoro jako nějaké koncepční album takovejch momentek z města. Zajímavý je, že pár věcí napsali McCartney a Laine dohromady. To pak McCartney s různými partnery zkusil ještě několikrát. První dvě věci se mi líbí, jsou zajímavé, nápadité, mají drajv. Hlavně Cafe On The Left Bank. I'm Carrying je zvláštně zasněná a taky ujde. Dobrá je i rychlovka Backwards Traveller. Cuff Link - tak teď už vím, kde vzali Genesis Dodo. Dobrá vykrádačka, hehe. Pak přijdou slabá místa - obludně kýčovitá Children Children a divná Girlfriend (si jako Paul myslel, že je Bee Gees nebo co?), nevýrazný rock'n'roll I've Had Enough, nevýrazná podivnost Famous Groupies, elvisovská Name And Address... není to špatné, ale takové mccartneyovsky řemeslné a průměrné a hrozně nesourodé. With a Little Luck není špatná, ale že zrovna tohle byl hit? To mě celkem překvapuje. Ještě Deliver Your Children a Don't Let It Bring You Down celkem jdou. Pak přijde dobrá dramatická disco-funky jízda Morse Moose And The Grey Goose. Není to vyloženě špatná deska, ale je tam příliš mnoho vaty a málo nevýrazných vrcholů. A je zbytečně dlouhá, ale i kdyby byla o deset minut kratší bez nejhorších věcí, tak bych asi hodnocení zvedl tak maximálně na 3/5
2,5/5
RS - Bad Boy (1978)
Předchozí desky byly s miliardou hostů, tak to Ringo tentokrát zkusil s malou kapelkou, kde dokonce i sám bubnuje. A ještě si vymysleli hehepseudonymy - na kytaru hraje Git-tar, na basu Diesel a na klávesy Hamisch Bissonnette, alias Dr. John. Drtivá většina věcí je převzatá. Je to pěkné, ale celkově z hlediska materiálu celkem slabé. Na druhou stranu Dr. Johna je radost poslouchat kdykoli a myslím, že jeho styl se k Ringovu zpěvu docela hodí. Nejlepší je asi Who Needs a Heart a taky Monkey See - Monkey Do. Pěkná je Heart On My Sleeve. Naopak diskopředělávka Where Did Our Love Go je hrozná.
1,5/5
GH - George Harrison (1979)
Celkem dlouhá pauza pro George, ale opět povedená deska. Love Comes To Everyone je silná a chytlavá věc na úvod. Ztracená písnička z Bílého alba Not Guilty je tady v kouřově najazzlém aranžmá a je pořád skvělá. Bomba. Líbí se mi i Here Comes The Moon, i když druhé Here Comes The Sun to není. Největší bombou alba je pro mě Blow Away. To je podle mě nádherný pop. Další věci nejsou špatné, třeba Faster nebo Soft Touch jsou hodně fajn. Moc mě ale nebaví věci na druhé straně. Tam mu došel dech a je to takové nijaké, stejně jako v té době McCartney. Dark Sweet Lady a Your Love Is Forever zní vyloženě mccartneyovsky, ale nemyslím to moc pozitivně. No, tentokrát nevyrovnané album, ale pořád jsou tady bomby, na rozdíl od McCartneyho desek ze stejné doby.
3,5/5
PM - Back to the Egg (1979)
Poslední album minule celkem schlíplých Wings je možná o něco lepší, ale pořád hrozně roztříštěné a rozběhnuté všemi možnými směry. Vesměs krátké rockové písničky, místy až punkové (Spin It On na desce McCartneyho, to je prostě obludnost). Úvodní Reception/Getting Closer pěkně jede, potom se mi líbí miniatura We're Open Tonight. Skvělá je tvrdá Old Siam Sir, hodně zajímavá je r'n'b Arrow Through Me (pěkný zpěv) a výborná To You, asi nejlepší na desce. Na druhé straně už je to ale slabší. "Rockestra" je tak trochu ptákovina, kterou by člověk čekal spíš na Ringově albu, ale tak proč ne. Ve Winter Rose mě hrozně sere zpěv. Broadcast jsem nepochopil - to má být nějaký koncept nebo co? Další pěkná věc je So Glad To See You Here. Celkově to není špatná deska, ale chybí mi tady nějaká jednoznačná bomba. Celkem se mi ale líbily singly Daytime Nighttime Suffering a Goodnight Tonight.
2,5/5
PM - McCartney II (1980)
Celkem mě nepřekvapuje, že Paul ukončil Wings, protože to nemělo smysl, hrát si na kapelu. Tak je tady album, které názvem, obsazením (jen Paul) a experimentálním pojetím navazuje na desku z roku 1970. No a výsledek je asi horší než prve. Sice se mi líbí, že se zbavil té příliš sedmdesátkově rozkošatělé produkce posledních alb Wings, ale většina desky zní jako nějaká divná dema (dneska by se řeklo, že je to žánr "lo-fi"). Coming Up se údajně hodně líbíla Lennonovi a vyprovokovala ho k návratu do studia. Já bych řekl, že to má docela lennonovský styl a la Walls and Bridges. Fakt pěkná věc, radostná, hehistická, i když podle mě je lepší naživo. Studiová verze má ale boží videoklip. Jinak moc nevím, o čem psát. Jsou tady rockové jamy sám se sebou, syntezátorové balady místo klavírních, občas nějaký sequencer. Ještě se mi líbí Waterfalls, blbůstka Darkroom a One Of These Days, jinak moc ne.
2/5
JL/YO - Double Fantasy (1980)
No, album s Yoko bylo jeho dosud nejhorší a bohužel tady se tento model opakuje. Normálně poslouchám jenom Johnovu půlku alba. Která je ale výborná. Skvělá kapela, docela dobrá, zase celkem moderní (na tu dobu) produkce a dobrý písničky. Trochu mi ale připadá, že nástup osmdesátek úplně Lennonovu stylu nesvědčí. Ta nová vlna trochu obrušuje jeho syrovost a zároveň lehce sterilizuje jeho vřelou něhu. Proto se mi hodně líbí hodně padesátko-šedesátková Just Like Starting Over na úvod, ta je opravdu výborná. Skvělé je i drsné funky Cleanup Time. Třetí bomba je Watching The Wheels, super piano, pěkná basa. Hezká je i harrisonovská Beautiful Boy, i když tady už si ta produkce trochu vybírá daň. Mám rád i Woman, která navazuje na linii songů typu Jealous Guy. Nicméně to aranžmá a la The Long And Winding Road není úplně to pravé, podle MI. I'm Losing You je taky pěkná. Nejslabší je asi Dear Yoko. Tam mi moc nesedí produkce. Věci od Yoko jsou občas alespoň trochu hehe (Kiss Kiss Kiss, Give Me Something, Every Man) a místy moderněji produkované než Johnovy. Trochu to připomíná The B-52s, které Lennon měl rád, protože v Rock Lobster slyšel vliv Yoko (hehe). Jak to hodnotit? Samotná Lennonova část je super, zvlášť v kontrastu se sračkami, které v té době dělal McCartney. Ale takhle to nejde hodnotit, podobně jako jsem to tak nehodnotil u Some Time In New York City.
3/5 (bez Yoko-songů asi 4/5)
GH - Somewhere in England (1981)
První album člena Beatles, které vyšlo po smrti Lennona a po velkých sporech s nahrávací společností. George musel velkou část věcí vyhodit nahrát místo nich jiné. To je dost hehe, že to v té době ještě fungovalo takhle i s takovými hvězdami. Není to špatná deska, ale taky žádná sláva. Georgeovi se musí nechat, že celkem pohodově a vkusně proplouval změnami vkusu, zvuku a produkce a zachoval si vlastní tvář. Ale tady má fakt slabý materiál. Jo, je tady skvělá All Those Years Ago, která je vlastně i dost lennonovská, hraje tady Ringo a zpívají i Paul a Linda. Ale co dál? Zaujala mě ještě tak Blood From A Clone. Předělávky Hoagyho Carmichaela nejsou špatné, ale proč? No a závěrečná Save The World je tak divně dementně kýčovitá, že si člověk říká, jestli se ten George nepo... podobně jako Lennon v Some Time in New York City.
1,5/5
RS - Stop and Smell the Roses (1981)
Druhý, kdo vydal po smrti Lennona album, byl Ringo. Celkem předpokládaně se na desce tentokrát hodně podíleli George a Paul, ale taky Harry Nilsson, Stephen Stills a Ronnie Wood. Takže trochu snaha o návrat k jeho all-stars deskám. Bohužel Private Property a Georgeova Wrack My Brain jsou celkem o ničem (akorát ta hehebasa). Nevim, no. Ano, Ringo je hehe, ale i hehesong může bejt dobrej a tenhle neni. Jediná dobrá věc z těch tří je Paulova Attention, ta je fakt pěkná. Nilssonovy věci jsou spíš průměrné. Naprosto nejlepší věc na desce je Stillsova You've Got A Nice Way. To je prostě klasickej, kvalitní, nezaměnitelnej Stills. Přenádherná věc, řekl bych, že by se vyjímala i na jeho desce nebo v CSN. Jo a samozřejmě je Stillsem i zdaleka nejvkusněji produkovaná. Luxusní basa třeba... Další dobrá věc je Dead Giveaway, kterou dělal Ronnie Wood. I ty předělávky jsou fajn. Předělávka sama sebe Back Off Boogaloo je o ničem. Na reedici jsou zajímavé bonusy - Wake Up napsaná Ringem a produkovaná Stillsem je moc pěkná, totéž Brandy s Woodem.
2,5/5
PM - Tug of War (1982)
První normální album bez Wings, i když vlastně stále trochu s Wings, protože je tady Laine, taky Ringo, George Martin, Stanley Clarke, Stevie Wonder a Carl Perkins... není to nakonec Ringova deska? No jako pěkná produkce, ale co materiál? Titulní věc je docela pěkná a něco mi hrozně připomíná, ale nevim co, takovej mix Abby a Gilmoura. Take It Away je pěkné basové disko, super dechy, hehe, to můžu. Somebody Who Cares je celkem rozplizlá nuda. Pak to rozčísne Stevie Wonder s What's That You're Doing. Paul tady ale působí spíš jako Stevieho host než partner. Here Today o Lennonovi je docela pěkná písnička, taková upřímná. Ballroom Dancing je dobrá věc, kterou podle mě mohl nazpívat Ringo (hraje alespoň na bicí). Ujde i zvláštní The Pound Is Sinking. Nejlepší na albu je jednoznačně Wanderlust. Ta se opravdu povedla, i s tou osmdesátkovou produkcí bicích. Super melodie. Get It s Perkinsem je fajn, ale na album absolutně nezapadá. Vynikající je funky Dress Me Up As A Robber. Ebony and Ivory není špatná, ale nikdy mě úplně nebavila. Zase taková nejednotná, nevyhraněná deska, ruší mě tam v podstatě i ten Stevie Wonder. Ale je to lepší než tři alba předtím.
2,5/5
GH - Gone Troppo (1982)
Poslední Georgeovo album na dlouhou dobu (i když v 80. letech nikdo z Beatles nebyl moc aktivní, hlavně John). Není to ani nějak brutálně osmdesátkové a celkově je to takové živější než předchozí nepovedená deska. Jsou tady ale v podstatě jen dvě silné písně. Titulní Gone Troppo a úvodní Wake Up My Love, jejíž začátek je podle mě absolutní bomba. Zase po delší době výborný chytlavý pop s harrisonovskou rozjařenou pozitivní energií, kterou bohužel na jiných albech hodně ředil melancholickým fňukáním. Tady je to ale obráceně. Většina písniček je taková pohodová a i když nejsou nejsilnější, tak je menší utrpení poslouchat tohle než předchozí album. Dokonce i temná Circles z roku 1968 tady zní tak nějak... pohodově. Ještě se mi celkem líbí Baby Don't Run Away.
2,5/5
RS - Old Wave (1983)
Deska s dobrym názvem, hvězdnou sestavou (bez Beatles) a celkem pohodovou hudbou. Hlavní postavou i autorsky je Joe Walsh, což byla dobrá volba. Deska má takovou lennonovsky ostrou produkci, je rocková a na nic si nehraje. Začíná ale hodně podobně jako album Gone Troppo, heh. Líbí se mi třeba Be My Baby nebo beatlesovský cover šedesátkového polohitu She's About A Mover. Je tady i jam s Claptonem a Entwistlem, heh. Po tomhle albu se na to Ringo na dlouho vysral, pak dal možná pod vlivem Traveling Wilburys dohromady All Starr Band a nakonec se v roce 1992 vrátil i ke studiovejm deskám, ale to je ještě daleko.
2/5
PM - Pipes of Peace (1983)
O něco víc osmdesátková deska než ta předchozí, opět s pop-star hostem, tentokrát Michaelem Jacksonem. Jejich duet Say Say Say je asi nejlepší věc na desce. I produkčně je to fakt pěkné. No ale pokud je na McCartneyho desce nejlepší duet s Jacksonem, tak to je na pováženou. Z téhle desky mám jinak celkem rád konec titulní skladby (tabla), ale písnička je spíš slabá. Dál se mi líbí Keep Under Cover (až na ten hnusný zvuk bicích) a výborná Sweetest Little Show (takový yesovský začátek, hehe, a pěkná akustická kytara uprostřed). Ty jsou celkem nápadité, chytlavé, pěkné. Instrumentálka Hey Hey se Stanley Clarkem je taky dobrá. Jinak je to celkem nuda, naštěstí produkovaná Georgem Martinem, který vyvažuje ty osmdesátkové prvky hezkým orchestrem (Through Our Love) a akustickou kytarou. Díky němu asi to album nepůsobí úplně mimoňsky.
2/5
JL/YO - Milk and Honey (1984)
No a nastavení Double Fantasy je bohužel stejně polovičaté album. Je na něm jedna fantastická věc a podle mě úplně to nejlepší, co v tom roce 1980 Lennon nahrál - Nobody Told Me. Strašně se mi tam líběj ty perkuse a Levinova taneční basa, fantazie. Druhá bomba je reggae Borrowed Time, skvělé pěvecky. Pořád hodně dobré jsou I'm Stepping Out, kde se mi moc líbí vokál, a I Don't Wanna Face It, která mi připadá stoneovská a má hezky zaranžované kytary. Vůbec všechny věci tady mi připadají výborné pěvecky - takové radostné. Tohle John uměl. Paul zní občas tak jako rutinně nebo nuceně. Forgive Me My Little Flower Princess má sice obludný název, ale je to celkem hezkej popěvek. Grow Old With Me mohla bejt hezká písnička možná ve stylu #9 Dream, kdyby ji stihl dodělat. Když zkombinuju Lennonův materiál na Double Fantasy a Milk And Honey, tak bych tomu dal možná i 4,5/5. Mohl to bejt fakt hezkej návrat. Věci od Yoko jsou tentokrát otravnější než na Double Fantasy. Nevadí mi až závěrečná You're The One.
2,5/5 (bez Yoko songů opět 4/5)
PM - Give My Regards to Broad Street (1984)
Tenhle film jsem měl na videu nahranej z televize. Sice nemá moc smysluplnej děj, ale koukal jsem na něj a líbilo se mi, že je tam Ringo a George Martin, pár pěknejch novejch písniček a pár starejch od Beatles. Hodně se mi líbí No More Lonely Nights, to je skvělá melodie, kterou od Wanderlust neměl. Plus super Gilmour. I ta závěrečná funky verze je fajn. Nejlepší věc, podle mě bomba, je No Values a celkem ujde i Not Such A Bad Boy. Předělávky Beatles i sebe sama jsou pěkné. Třeba Wanderlust se mi tady s normálnější produkcí líbí víc než na Tug Of War. Silly Love Songs jsou stále super. Here There And Everywhere a For No One jsou tady hodně povedené, skoro bych řekl, že mám tyhle verze radši než ty z desek Beatles. Martin ještě trochu vylepšil aranže a Paul má v hlase něco, co v roce 1965/1966 ještě neměl. Hodně mám rád (asi Martinovu) instrumentálku Eleanor's Dream vycházející z Eleanor Rigby. A osmdesátková verze The Long And Winding Road je (možná až na ten saxofon) fakt skvělá. Poslouchá se to fakt pěkně. Těžko to ale nějak smysluplně hodnotit, protože je to takové best-of s pár (hodně dobrými) novými věcmi. Zásadním sdělením této desky podle mě je, že rocková i akustická produkce McCartneymu sedí mnohem víc než osmdesátkové blbnutí se Steviem nebo Michaelem. Na písničku jako je No Values jsem čekal tak od Wings At The Speed Of Sound...
3/5 |
Registrace nového uživatele 
