Beatles sólo 4PM - Press to Play (1986)
Paulova autorská spolupráce s Erikem Stewartem z 10cc (znám ten název určitě dvacet let, ale nikdy jsem je neslyšel) a producentská s Hughem Padghamem (sorry George). Pro mě nečekaný vrchol v Paulově diskografii. Produkčně hodně zajímavá deska, která mi sedí mnohem víc než Tug of War a Pipes Of Peace. Sice nezapře pokročilá osmdesátá léta, ale nepřehání to (zejména na první straně) a je taková čistá. Myslím, že McCartney si tady konečně našel osmdesátkovou polohu, která mu sedí (ono se asi nelze divit, že s Georgem Martinem se mu to nepovedlo). A konečně taky lepší materiál. Úvodní Stranglehold je vynikající píseň. Ty konce slok a saxofon jsou luxusní. Good Times Coming je taky super, pěkná kytara, super produkce. Zajímavá je i Talk More Talk, která místy připomíná i Talk Talk nebo Talking Heads, heh. Krásná je i balada Footprints. Trochu archaicky působí až Only Love Remains. Na první straně jsou to solidní 4/5. Press mi připadá lennonovská, ale už trochu sklouzává do osmdesátkového kýče, podobně jako následující Pretty Little Head, která zní trochu jako Police. Pak už jde album dolů. Třeba Angry je sice s Townshendem a Collinsem, ale je to naprosto o ničem. Pak jsou tady tři věci, které byly jen na CD (ale už na původním vydání?), z nichž musím zmínit vynikající Write Away, ta patří k těm skorobombám na první straně. Výsledkem je nejlepší Paulova deska od Wings at the Speed of Sound.
3/5
GH - Cloud Nine (1987)
Velký návrat? Na tomhle albu se zjevně hodně podílel Jeff Lynne, který produkovat fakt umí (tohle asi Harrisonovi trochu chybělo na minulých deskách). Na druhou stranu Lynneovo ELO mě nikdy moc nebavilo. Taky je tu hodně slyšet Eric Clapton. Místy to zní i hodně knopflerovsky, zejména krásný titulní song (super Clapton). A tomu odpovídá i lehce knopflerovský heheobal. Skoro všechny písně jsou pěkné - možná ne geniální, ale dobré a podpořené skvělou produkcí. Není to unylé jako některé jeho věci ze 70. let, ani hehehravě cirkusové jako Gone Troppo. Kromě titulní věci je vrcholem When We Was Fab. To je úžasná, fantastická věc, hrající si s řadou menších a větších beatlesovských odkazů v hudbě i textu, ale prostě hrozně povedená a náladou prostě perfektní. Asi na tom má podíl i spoluautor Lynne, který má Beatles v malíku. Taky to má skvělej klip, zase s Ringem, který tady má několik vypečených ringovských přechodů. Moc se mi líbí ten klavírní motiv a dylanovský verš "Long time ago when we was fab/But it's all over now, baby blue". That's What It Takes mi jedním motivem připomíná Goodnight Vienna a pak je tam pěkná pasáž a la Police. Taky super věc. Just For Today by na albech z přelomu 70. a 80. let byl nudný průser a tady je to fakt pěkná věc. This Is Love je taky krásná. Devil's Radio s krásně zahraným klavírem Eltona Johna. Mám rád i profláklý cover I Got My Mind Set On You. Podle mě je to skvělá věc a myslím, že takový Lennon by si jí s Georgem s chutí vystřihnul. George se nadechoval k návratu, který ale nakonec dostal podobu Traveling Wilburys, takže zůstalo jen u tohoto alba a později pár koncertů v Japonsku. I když ne tak úplně. V roce 1989 vyšel výběr Best of Dark Horse, kde jsou tři nové věci - skvělé Poor Little Girl a Cockamamie Business a další podle mě superhit Cheer Down ze Smrtonosné zbraně 2. Úžasná melodie a produkce, skvěle zazpívané a s vymazlenou slide kytarou. Kéž by toho v té době nahrál víc. Tohle je takové nadčasové georgeovské album. Škoda, že předposlední. Zpětně si říkám, že Jeff Lynne byl perfektní volba pro Free As A Bird a kdo ví jestli s ním nemohli Paul, George a Ringo udělat i nějaké hodně dobré nové věci...
4/5
PM - CHOBA B CCCP (1988)
John udělal Rock'n'Roll, Paul tohle album s trochu širším stylovým záběrem a v azbuce. Naštěstí to není produkované osmdesátkově. Trochu už ale ten jekot nedává (Lucille, usedlá verze Kansas City). Nejvíc se mi líbí Don't Get Around Much Anymore, to je fakt nápaditá rock'n'rollová předělávka songu z roku 1940 (pokud to teda už neobšlehnul od někoho jiného - třeba to hráli i Beatles v začátcích). Moc hezky zazpíval i Summertime. Super je ještě Ain't That A Shame. Pohodová deska.
2,5/5
GH/Traveling Wilburys - Vol. 1 (1988)
Asi první skutečná hehesuperkapela. Mám rád Dylana, celkem i Pettyho (i když moc jeho věcí neznám), o Lynneovi už jsem psal a takový menší hrdina pozdní vlny rock'n'rollu Roy Orbison je už jen třešnička na dortu. George tady samozřejmě není hlavní hvězda jako Paul ve Wings, ale stejně to budu hodnotit, protože to je dost podstatná součást jeho diskografie. Není úplně jasné, kdo co napsal, resp. jak písně vznikaly, něco se dá asi poznat podle toho, kdo je hlavní zpěvák. Handle With Care je bomba, nádherná písnička. Druhá nejlepší věc je Tweeter and the Monkey Man. Další věci jsou velmi pohodovým průsečíkem stylů Nelsona, Otise, Charlieho juniora, Leftyho a Luckyho. Kdyby tady byl místo Bustera Sideburyho (hehe, geniální pseudonym) alias Jima Keltnera Ringo, ani bych se nedivil. Je to taková ringovská retro-pohoda. Na rok 1988 řekl bych hodně velká pohoda, absolutně bez dobových zvuků.
2/5
PM - Flowers in the Dirt (1989)
Paul po hektickém období od sedmdesátých let tak do roku 1984 trochu zvolnil s produkcí alb (nepočítáme-li ty covery) a to mu podle mě hodně prospělo. Několik věcí tady napsal s Elvisem Costellem, jehož tvorbu taky asi vůbec neznám a ty společné věci patří (s jednou výjimkou) mezi nejslabší na albu, hlavně ten duet You Want Her Too. Tohle album má moc hezkou produkci (asi čtyřiceti producentů, jak koukám), zvuk trochu a la Police, ale slyším tady trochu i jazzrockově-experimentální kapely konce 80. let, což mě dost překvauje. A hlavně celkem silný materiál. My Brave Face má hezký basový motiv (a je to teda dost do Police), Rough Ride je ještě lepší a je to první bomba tohoto alba. Druhá je Put It There, překrásná písnička, jakou Paul občas napíše. A třetí je This One, opět skvělá mccartneyovská melodie. Zajímavé (a nečekané) je klarinetově-smyčcové aranžmá v Distractions. Není to nejsilnější písnička, ale ta aranž je krásná. We Got Married začíná jako nezajímavá písnička, ale druhá polovina s kytarou Davida Gilmoura je skvělá. Ostatní věci jsou přinejmenším zajímavé, ale na druhé straně mu podobně jako u Press To Play dojde dech. Album je taky poněkud zbytečně dlouhé (holt nástup CD...).
3,5/5
GH/Traveling Wilburys - Vol. 3 (1990)
Pojmenovat druhé album Volume 3 je další dobrej fór. Kapela po smrti Leftyho vyměnila i všechny ostatní členy, takže teď jsou tady Clayton, Spike, Boo a Muddy. Album je tak nějak údernější a zároveň víc dylanovské a celkově se mi líbí víc než to první. She's My Baby je super věc, moc hezký je Harrisonův refrén v Inside Out. If You Belonged To Me je taky moc pěkná věc od Dylana. Super je hehesong 7 Deadly Sins ("That's when the fun begins"). Poor House je pěknej country-rock. Závěrečný Twist je dost cochraneovský. Celkově pěkné, ale tím jak se to všechno drží v nevážné/retro poloze, tak je jasné, že to nemělo úplně velkou budoucnost.
2,5/5
P: Paul McCartney's Liverpool Oratorio (1991)
No jestli si některého člena Beatles dovedu představit jako skladatele klasické hudby, tak je to Paul. Jeho melodičnost by k tomu celkem seděla. Těžko říct, jak se to snese se soudobou klasikou, když ji neposlouchám. Připadá mi to dost martinovské, ale moc mě to nebaví. Nebudu tahle alba klasiky hodnotit číselně, protože to nemá smysl v kontextu ostatní tvorby.
RS - Time Takes Time (1992)
Ringův návrat a je u toho Jeff Lynne, což je dobrá zpráva. Tím pádem jsou tady beatlesovské odkazy - malinko vykrádání sebe sama, georgeovsky znějící kytara a song nazvaný Golden Blunders, hehe. Samozřejmě naprosto brutální sestava a ringovská pohoda. Ringo a Lynne sesbírali hodně dobrý materiál. Nejvíc se mi líbí úvodní Weight Of The World, hodně beatlesovská I Don't Believe You, překvapivá Runaways a závěrečná harrisonovská What Goes Around. Není tady nic, co by mi vyloženě vadilo. Fakt povedená, pohodová deska, která směle konkuruje těm Paulovým.
3,5/5
PM - Off the Ground (1993)
Na konci 80. let se Paul přeorientoval na koncerty, vážnou hudbu a experimenty a snížil frekvenci vlastních rockových alb. Úvodní titulní věc je hodně matoucí, protože zbytek alba Off The Ground je skutečně rockový, asi nejvíc od No Values. Asi je to tím, že je nahrané s tehdejší Paulovou koncertní kapelou a ne s miliardou hostů. Moc se mi líbí souhra kytar Robbieho McIntoshe a Hamishe Stuarta. Pamatuju si je z výborného koncertního videa Get Back. A je to i dost pohodové album. Netlačí se na pilu, je tady spousta prostoru pro to, aby si člověk užil souhru nástrojů. Videoklip Hope Of Deliverance byl často v televizi a je to fakt krásná písnička, takové lehce padesátkové retro, ale přitom nadčasové. Je tam navrstveno několik chytlavých motivů a to je prostě Paul. Hodně dobrá je ale už Looking For Changes, nádherná bomba je I Owe It All To You (krásná knopflerovská kytara, vokály na konci, no to je nádhera), závěrečná C'mon People na rozdíl od řady podobných hymnických songů nepůsobí vůbec blbě. Ale není tady fakt žádná vyloženě slabá věc. Dokonce i ty dvě s Costellem jsou tentokrát dobré, The Lovers That Never Were dokonce výborná. A dovětek Cosmically Conscious je takový beatlesovský. Tohle je výborná deska. Nejlepší od Venus and Mars.
4,5/5
PM/The Fireman (McCartney and Youth) - Strawberries Oceans Ships Forest (1993)
Elektroniku moc neposlouchám, ale tohle se mi celkem líbí, i když je to pořád dokola.
1/5
PM - Flaming Pie (1997)
Jak už jsem někde psal, tohle album jsem měl asi ne úplně dlouho po vydání na pirátské kazetě ze San Marina, hehe. A měl jsem fakt štěstí, protože na Paulovu sólovou kariéru jsem si udělal názor na základě tohohle alba, vynikajícího koncertu Get Back asi z roku 1990, kterej jsem si nahrál na video, a filmu Give My Regards To Broad Street, kterej má taky docela dobrou hudbu. Takže jsem měl pocit, že Paul má fakt super sólový věci. Konkrétně Flaming Pie považuju za jedno z jeho nejlepších alb. A jak se vyjádřil sám Mistr: "[The Beatles Anthology] reminded me of the Beatles' standards and the standards that we reached with the songs. So in a way it was a refresher course that set the framework for this album." Je dobře, že si toho po cca dvaceti letech všimnul. A najednou co skladba, to klenot. A ještě je třeba říct, že většinu nástrojů si nahrál Paul sám. Kromě něj je tady Jeff Lynne, Steve Miller a Paulův syn James. George Martin občas přihodil něco z orchestru... Je to jednoduše, čistě produkované, skoro jako Beatles v první polovině 60. let, navíc ještě hodně akustické, což Paulovi podle mě svědčí. A všechno to stojí na skvělých melodiích. Už úvodní The Song We Were Singing je naprosto strhující od prvních tónů kytary. Druhá superbomba je The World Tonight. Jednoduchá, chytlavá, skvělé zdvojené vokály, skvostný refrén. Další pecka If You Wanna s krásnými kytarovými vyhrávkami. Potom nádherná, dojemná balada Somedays, ta mě dohání k slzám. Úžasná aranž George Martina, kytarové odpovídačky jak od Knopflera... A další jednoduchá, ale úderná bomba Young Boy s krásnými hammondy na konci. Calico Skies je další krásná akustická balada. Fantastická pecka je Flaming Pie. To je jako z Bílého alba - vůbec tuhle podobnost vnímám na celém albu, díky tomu akustickému pojetí. Super klavír a zábavný konec. Soulově hladká, lehce claptonovská Heaven On A Sunday je taky nádherná. Used To Be Bad je zábavný jam na nejvyšší úrovni. Další bomba je Souvenir. Už ta úvodní jemná melodie je skvělá a pak přijde ta naléhavější část s krásnými kytrami ("If you want me, tell me now"). Tohle je opravdu bomba. Jo a ještě je tady stejně krásný bridge... fantazie, naprosto geniální song. Little Willow je poslední, trochu slabší akustická balada. Really Love You s Ringem je další pohodový jam, kde si Paul hraje na Micka. Beautiful Night působí lehce kýčovitě, ale já to žeru, protože George Martin to umí nepřehnat. A hlavně je tam ten boží zrychlený konec. Závěrečná Great Day nádherně zakončuje nádherné album. Tohle je fantastická deska, která ukazuje to nejlepší z McCartneyho schopností.
5/5
PM - Standing Stone (1997)
Poslouchá se to pěkně, ale místy je to takové soundtrackovité až na hraně kýče. Názvy celkem důsledně odpovídají náladě jednotlivých částí. Nejvíc se mi líbíla Sea Voyage.
PM/The Fireman (McCartney and Youth) - Rushes (1998)
Trochu podobný styl jako minule, tj. jeden motiv na několik způsobů, ale tentokrát je to ještě o něco lepší. Moc příjemné na poslech. Připomíná mi to O.Rang, jedny z pohrobků Talk Talk, nebo schulzeovské plochy. Moc se mi líbí úvodní Watercolour Guitars, kytary ve Fluid... tahle spolupráce Paulovi seděla.
1,5/5
RS - Vertical Man (1998)
Dobré navázání na Time Takes Time tentokrát s Markem Hudsonem místo Jeffa. Ten má hodně velkou zásluhu (spolu s Dudasem, Grakalem a Burrem, to jsou jména, hehe), protože materiál je tady opravdu skvělý, místy dost harrisonovský. Dokonce si tady zahrajou i George a Paul. Výborná je už úvodní One. Pak se mi hodně líběj bicí ve What In The World. Skvělá je psychedelická Mindfield i titulní Vertical Man. "Hit" La De Da je taky moc pěkný. Nádherná je i Without Understanding s charakteristickým Brianem Wilsonem v doprovodech. Super je ten konec. Závěrečná I'm Yours je taky moc pěkná. Jo a je tu výborná rollingstoneovská divoká předělávka Love Me Do. No, tak tohle je Ringovo asi nejlepší album. Fakt hodně beatlesovské a vyrovnané.
3,5/5
PM - Run Devil Run (1999)
Po deseti letech druhé album předělávek starých pecek. S Gilmourem... hehe. Je to dobrý, Paul tady ukazuje, proč byli Beatles ze začátku tak dobří - dokáže skvěle podat tak rozdílné věci jako Blue Jean Bop a She Said Yeah. Je ve skvělé pěvecké formě. Tohle je stará hudba hraná někým, pro koho to znamená doslova celý život. Je to divočejší než SSSR-album a vzhledem k tomu, že to není z 80. let, tak to zní tak nějak autentičtěji. Je to podle mě trochu i mixem, který je takový monistický, nebo jak to říct. Jediná původní věc Run Devil Run je taky dost dobrá. Závěrečná Party je lehce do Helter Skelter. Jednoznačně nejlepší z tohoto typu alb všech Beatles.
3/5
PM - Working Classical (1999)
Další klasika, tentokrát ale i s úpravami starších skladeb. Jo, je to pěkný, připomíná to ty různé string quartet tribute to ... to se občas poslouchá celkem pěkně (třeba Tool, Mars Volta a Mahavishnu Orchestra). Jak jsem už psal: dobrý výchozí materiál = příjemný smyčcový cover. Jsou tady ale i klasické klasické skladby, z nichž mě zaujala Spiral. Na druhou stranu Midwife je úplně z jiného těsta. Výsledkem je taková zvláštní směska.
RS - I Wanna Be Santa Claus (1999)
Vánoční alba nesnáším a i když k Ringovi to tak nějak jde, tak tohle prostě poslouchat nemůžu. Je to jen mrhání talentem všech zúčastněných. Nejlepší vánoční album má Bob Dylan a tečka.
0/5
PM - Liverpool Sound Collage (2000)
Není to tak otravné jako Johnovy zvukové koláže z 60. let. Možná pro fanoušky žánru to bude mít nějakou větší hodnotu, hehe.
0,5/5 |
Registrace nového uživatele 
