Motorpsycho - Kingdom Of Oblivion – 2021
Tahle kapela mě strašně moc baví, a těší mě poslouchat její muziku. Je fakt, že kvalita je (podle mého názoru) velice rozkolísaná, mají alba hodně slabá, a dokonce i úplně špatná (Timothy´s Monster z roku 1994 jsem dal jen jednu hvězdu), ale velká část jsou pro mě bomby za plnou palbu – dal jsem jí devíti, taky třem posledním, The Tower, The Crucible a The All Is One, která jsem označil jako jejich vrchol. Takže jsem samozřejmě jejich novou desku očekával s určitými obavami. Ty ale naštěstí byly úplně zbytečné. Po asi sedmi posleších se pěkně vybarvila až vyklubala, a já se podělím o svoje dojmy.
Album má takovou celkem nezvyklou stavbu, podle a pro mě velice zajímavou, střídají se delší, bombové, tvrdé skladby s kratšími, akustickými. První je dvojdílná The Waning (Pts. 1 & 2), následuje titulní Kingdom Of Oblivion, to jsou dvě těžkotonážní, hardrockové, delší věci, trochu ve stylu Black Sabbath, trochu Led Zeppelin, obě nádherné, strhující bomby. Třetí písnička je z kategorie těch kratších, akustických, a je to krásná Lady May, kde si nelze nevzpomenout na Crosby, Stills, Nash & Young. Další bomba, The United Debased, to jsou opět Black Sabbath jako vyšití, hlavně tedy ten úvodní a stěžejní kytarový riff, a pak ta temná změna v polovině skladby. Tohle je fakt povedená lahůdka, možná nejlepší (devítiminutová) věc na albu.
Po čtyřech bombách přichází, bohužel, zhulenina The Watcher, která nesplňuje podmínky ani jedné z těch dvou kategorií – není ani tvrdá a dlouhá, natož krátká a akustická, je to taková středně dlouhá zhulenina, hehe. A mimo kategorie je tak trochu i další skladba, Dreamkiller, ta je pro změnu taky středně dlouhá, ale zároveň i tvrdá, jsou tam pěkný, temný šmytce, pokud jsou to šmytce a né nějakej synťák (což spíš jo, než ne), a je to taková skorobomba, spíš ale taky ne, než jo, hehe. Tyhle dvě věci, těchto deset minut, si mohli chlapci odpustit, popřípadě vetknout za klobouk.
Atet je pěkná, akustická, instrumentální miniatura, taková mezihra, možná skoro až předehra k následující At Empire's End, což je opět bomba, dlouhá, a tvrdá. Pěkné sólo na kytaru, opět vynikající riff (nebudu opakovat, koho mi připomíná, hehe), opravdu krásná skladba, člověk si až říká, kam na ty nápady chodí, asi druhá nejlepší věc. Bomba číslo šest je The Hunt, akustická skladba, taková folková, pro změnu trochu ve stylu Jethro Tull, a trochu zase Led Zeppelin, připomíná mi to druhou stranu trojky, o které jsem doslintal včera.
After The Fair je opět jen taková kratičká akustická vsuvka před jednou ze tří největších bomb na albu, skladbou The Transmutation Of Cosmoctopus Lurker, nejdelší, fakt lahůdkovou, rytmicky skoro nespočítatelnou, co jsem zaregistroval, je fantastická pasáž od šesté do osmé minuty, ta je na jedenáct. Tohle se hochům opravdu povedlo, a škoda jen, že ještě po téhle nádheře měli potřebu zařadit poslední Cormorant, což je úplná zbytečnost, blbost, až zhulenina, a já si opět vzpomněl na Led Zeppelin, kde poslední skladbu mám nejmíň rád. Motorpsycho jsou samozřejmě jiná liga, a i plná palba, kterou jim za Kingdom Of Oblivion dám, má (pro mě) jinou hodnotu, než stejná plná palba u trojky Led Zeppelin, nicméně mám tuhle kapelu fakt rád, i když album mohlo mít bez těch tří zhulenin nějakých pětapadesát minut a mohlo být jedna bomba za druhou, hehe.
10/10 |
Registrace nového uživatele 
