Led Zeppelin III – 1970
Pravděpodobně ten pocit budete znát všichni – všichni totiž určitě máte nějakou oblíbenou kapelu, a když posloucháte její dvě, tři, čtyři (případně všechna) alba, říkáte si, že vám hraje to nejlepší, co kdy nahrála. U Genesis tak je pro mě nejlepší Nursery Cryme, Foxtrot, Selling England By The Pound nebo The Lamb Lies Down On Broadwy, podle toho, co zrovna poslouchám, u Led Zeppelin jsou to pak alba tři, čtyřka, Physical Graffiti, a trojka, o které se teď pokusím něco napsat.
Nejsem zdaleka takový znalec, jako Jirka, a samozřejmě se těším na jeho recenzi, nicméně pro mě je třetí deska Led Zeppelin až snad skoro přelomová, taky bych mohl napsat, že hodně jiná, než první dvě. Zdaleka ne tak tvrdá ani syrová, a ani bluesová (i když to jedno blues je naprosto lahůdkové), ale spíš akustická, folková, taky tím pádem, řekl bych, víc pohodová a uvolněná. A z deseti skladeb je osm vlastních, což je taky další změna, další posun. Tohle album jsem miloval od prvního poslechu, doslova jsem mu propadl, a opravdu vždycky, když ho poslouchám, si říkám, že je to nejlepší nahrávka od mých milovaných Led Zeppelin.
V podstatě bych mohl napsat jen pár vět, obsahujících samá superlativa, protože pro mě je tahle deska opravdová lahůdka. Nevím, kolikrát jsem jí slyšel, ale je to fakt poprvé, kdy jsem schopen napsat si nanečisto – jako v hlavě – recenzi, aniž bych musel při tom hudbu poslouchat, tak dobře všechny ty písničky znám. Ale moc rád si album samozřejmě poslechnu – a určitě ne jednou. Hodně se těším, a taky jsem zvědav, jestli se dočkám nějakého překvapení. Pro mě je na albu jedna bomba za druhou, s tím, že první strana je víc rocková, taky tvrdší a jsou tam (pro mě) tři superbomby, chcete – li bomby bomb, abych se držel již zavedeného názvosloví, a to Celebration Day, Since I've Been Loving You a Out On The Tiles, druhá strana je pak skoro celá taková spíš folková, akustická, a strašná bomba, vždycky mě tahle poloha Led Zeppelin děsně brala, no a pak si taky uvědomuju, že úplně poslední skladba mi přišla tak nějak nejslabší, moc mě nebavila, ale asi mi nevadila, protože byla na konci, hehe. A ještě jedna poznámka – Honzo, drakuvole, nepsali jsme náhodou o Led Zeppelin kdysi dávno? Nějak si vzpomínám, že o některých albech zcela určitě ano, protože při tom padla legendární hláška Filozofa o pianu v Rock And Roll, hehe. Jdu tedy na to.
Tak hoši, milí, jak jsem trojku slyšel snad stokrát a byl si jistý, že mě nemůže překvapit, protože přece znám všechny ty skladby zpaměti a vím, co o nich napsat, tak jsem si poslechl – nejspíš po několika letech – album na sluchátka, a jsem šokován. Jako bez prdele. Na jednu stranu se mi potvrdilo, že je to opravdu jedna bomba za druhou, a zdaleka nejlepší album, co kdy Led Zeppelin natočili, až mám čerstvě po poslechu chuť napsat, že je lepší, než první dvě dohromady, prostě něco naprosto neskutečného, a na stranu druhou nevím, co bych vlastně k jednotlivým skladbám napsal, a pokud nic nevymyslím, ani mi to snad nebude líto, protože Jirka s Honzou to jistě udělají víc, než dobře. Taky mi to vlastně přijde zbytečné, protože z mých dosavadních nadšených slintů je snad každému naprosto jasné, co si o albu myslím. Nicméne se pokusím. Nakonec to beru tak, že každý svými bláboly přispěje, jak se říká, svou trochou do mlýnice, a tak nějak si vzájemně rozšíříme obzory. Ale nejspíš to budou jen takové jednověté výkřiky, hehe.
Ano, první strana je tvrdší a rockovější, v Immigrant Song je skvělá basa v refrénech, skvělý zvuk bicích a hlavně činelů, je to prostě výborná, krátká, úderná vypalovačka na úvod. Skvělá je i druhá skladba, Friends, první akustická věc, perfektní smyčce (jsou to smyčce?), a minimoogem se přesuneme do Celebration Day. Tahle písnička je pro mě z již zmiňované kategorie bomba bomb, a doslova jí miluju, opět je tady všechno naprosto dokonalé - baskytara, ty kytarové beglajty, bicí (úžasný zvuk), zpěv, všechno, prostě zase nemám slov. No, a když už by si posluchač řekl, že nic lepšího přijít nemůže, tak je tady Since I've Been Loving You, jedna z nejlepších skladeb od kapely vůbec. Naposto neuvěřitelně zatěžkané blues, John Bonham drží kapelu fantasticky na uzdě, skoro to až zdržuje, takhle hrát, to je skutečně mistrovská záležitost, která se slyší málokdy. A zase bych se opakoval, jak je tady všechno jen stěží uvěřitelné a nádherné, tak jen spíš pár poznámek nebo postřehů, kterých si třeba ne každý všimnete. Čas 1:36 - činel zní snad pět vteřin, stejně jako pak ještě mnohokrát, a to mě děsně baví, on Bonham používal obrovské činely Crash, 20 i snad 22 palců, Paiste 2002. Nebo třeba v čase 2:50, kdy zase naopak žádný činel nezazní, ačkoli by ho každý očekával. 4:52 – úžasné místo se stopkami, poté 5:10 – fantastický nástup, nebo to vybrnkávání kytary v poslední sloce. Pak je tady čas 6:00 – tuhle asi pětivteřinovou pasáž miluju, stejně jako výkřik v 6:45. A dalo by se samozřejmě pokračovat – úžasné Hammondy, nebo vrzající šlapka Ludwig Speed King, která Bonhamovi vrzala i v dalších skladbách, hehe, znám to, měl jsem úplně stejnou, mimochodem byla nejlepší, na kterou jsem kdy hrál.
Tahle skladba by se dala poslouchat donekonečna, a donekonečna by se o ní dalo psát a plkat a blábolit … a moc jsem se tedy nakonec nespletl, ano, na první straně je pak ještě jedna bomba bomb, poslední Out On The Tiles. A jdeme na stranu druhou.
Jo, jo a jo!!! Gallows Pole – kytara, mandolína, banjo, basa, a po dvou minutách i bubny - je to fantastickej mazec a nářez, i když akustickej až kántry, a skoro se nechce věřit, jak a kam se kapela posunula. Neuvěřitelný!!! A další akustická věc, Tangerine, ježíši, tahle poloha Led Zeppelin tak sluší, tak jim to hraje, to je nádhera, úplně k posrání. A ve stejném duchu pokračují i další dvě skladby, That's The Way a Bron-Y-Aur Stomp, u které jsem si až teď, po pětatřiceti letech uvědomil, že se jí Martin Koubek nejspíš inspiroval v písničce Výhled z okna, kterou si s námi v roce 1985 zahrál na Strahově v klubu Petr Kalandra. Ano, druhá strana je naprostá bomba, jak jsem si myslel, a vlastně nedokážu ani pořádně vysvětlit, proč mě tyhle folkové věci tak berou. No a taky je fakt, že závěrečná Hats Off To (Roy) Harper je po té dosavadní smršti taková zbytečná, nejslabší, ale samozřejmě to chlapcům odpouštím.
Třetí album Led Zeppelin je naprosto geniální, nadčasová, přelomová, zásadní, fantastická, nádherná muzika – a jsem rád, že jsem si to po letech jen potvrdil. A skoro mi přijde až neuvěřitelné, kam se dokázala kapela dostat během tak krátké doby – mám na mysli nejen ten (pro mě až propastný) kvalitativní rozdíl, ale i tu pracovitost, pilnost, kdy vlastně po dvou letech existence začala ještě v prosinci roku 1970 nahrávat už svojí další, čtvrtou desku – to bylo v té době celkem běžné, zmíním jen dvě kapely z mé nejsvětější a nejmilovanější trojice, Genesis a Yes, a pro mě je to jeden z dalších mnoha důkazů, že v semdesátých letech se dělala ta nejúžasnější rocková muzika všech dob. A je mi jedno, jestli se mnou souhlasí jen Honza, popřípadě nikdo, hehe.
10/10 |
Registrace nového uživatele 
