Lokalita a bloudění
Ahoj Mino,
řekl bych, že máš částečně pravdu, ale skutečně jenom částečně.
V prvních dvou kapitolách prvního dílu - Kájův první školní den a Kája utíká ze školy - ještě autorka představu o poloze literárních lážovských samot neměla. Napsala do časopisu povídku a absolutně netušila, kam se to vyvine. Povídka měla u čtenářů úspěch, a autorka tím povzbuzena začala psát čím dál víc, a její představy velmi rychle musely nabývat konzistentních forem.
A už o pár kapitol dále, např. z toho hromničkového příběhu s do sebe zapadajícími místopisnými údaji vyplývá, že samoty umístila do lokality AB - důkazy pro toto tvrzení zde byly v minulých týdnech podány. A existuje snad 10 nebo i více dalších velmi silných indicií až důkazů, kde ty literární samoty ležely.
---
Teď už pro všechny nás badatele:
Ono prostě není možné, když někdo mnoho let píše takové poměrně rozsáhlé dílo odehrávající se v jemu důvěrně velmi známém prostředí, v jeho rodišti, bydlišti a jeho blízkém okolí, aby neměl konkrétní představu, kde žijí, kde se nejčastěji pohybují, a kde prožívají svá dobrodružství a příběhy hlavní hrdinové.
To prostě nelze - pokud člověk zrovna není speciálně školený a maximálně motivovaný tajný agent dlouho a pečlivě cvičený v konspirativním způsobu chování a v zametání stop, tak prakticky není v lidských silách, abyste dlouhodobě a pokud možno konzistentně psali o tom, jak a kde se ty děti pohybovaly, kam a kudy chodily, a přitom by měly bydlet jednou tam, jindy onde a pak zase někde úplně jinde. Takové konspirativní chování s požadovanými konzistentními výstupy by bylo pro autorku extrémně vysilující, a přitom přece úplně zbytečné - jenom by si to sama sobě strašně ztěžovala a hlavně by tím programově dělala pro čtenáře ze svého díla zcela nevěrohodný blábol, kdy by ji v každé druhé kapitole nachytal pozorný čtenář na hruškách a takovýto "román" by odložil se slovy, že ten Háj musel být asi permanentně v lihu nebo je padlý na hlavu. Už i tak je tam několik nesrovnalostí a nedomyšleností, kterým se autorka nedokázala ubránit při svém často živelném psaní.
Ona samozřejmě nemohla napsat, že hajnovna ležela (vymýšlím si) např. 25 metrů napravo od třetího zákrutu cesty z Mníšku do Kytína, 230 metrů vzdušnou čarou od vrcholu Na Madlence. To samozřejmě nešlo - to by se každý místní čtenář nakrknul, co je to hloupost, že tam žádná hajnovna není. Ale stačilo vymyslet si (představit si), že samoty ležely v lokalitě AB (nebo dokonce ještě konkrétněji v A nebo v B) - tam je to docela vhodné až ideální místo, není to odnikud ani blízko ani daleko, je tam krásný les s množstvím průseků, není to tak vysoko, ani tak odlehlé a stále do kopce jako na Hřebenech, je tam blízko i do polí, vede tudy množství cest a teče i dost potůčků, je odtud půl hoďky na Malou sv. Horu i do Lážova, dá se odtud jít do Kytína, na Rochoty, na lážovské nádraží atd. atd.
A s touto představou se pak už dá lehce psát, vše do sebe dobře zapadá, a klidně si pak autorka může dovolit text prokládat místopisnými a časovými údaji, a vše pak víceméně souhlasí a nikdo proti tomu nemůže říct ani popel.
A že se kdysi dal (údajně) Vilda slyšet na dotaz štamgastů, kdeže vlastně ty samoty byly, že to (údajně) ani máma sama nevěděla a že to (údajně) pořád měnila?
Říká se sice - o mrtvých jenom dobré, ale když on ten Vilda se moc nepovedl, po otci nejspíš podědil ne moc dobrou povahu (viz jeho celý život), byl to myslím pěkný vychcánek (promiňte mi ten výraz) a dost lempl, a na studidích v Praze se poflakoval jenom díky tomu, že jeho matka do úmoru dřela a psala a vydržovala ho. A co asi tak měl říct těm štamgastům, když to sám nevěděl? O Káju se v té době ani nijak zvlášť nezajímal (zajímaly ho o to víc honoráře z nakladatelství) - nejednodušší bylo nějak to v žertu zamluvit.
Taky jsem si prošel různými etapami vývoje svého nahlížení na polohu samot, ale nedávno znovu obnovené důkladné bádání mě ujistilo, že jsme tu lokalitu poměrně velmi přesně dokázali určit. Pateticky bych řekl, že jsem o poloze literárních lážovských samot v lokalitě AB plně, bytostně přesvědčen.
---
A když dovolíte a omluvíte tento i na moje poměry velmi dlouhý příspěvek, vrátím se ještě k tomu zabloudění dětí a "druhé straně".
Já jsem tuto příhodu (a indicie v ní případně obsažené) sám pro sebe odložil jako nic nového k problematice polohy samot nepřinášející. Považoval jsem ji, a stále považuji, za jakousi výplň kapitoly, která spíše než věrohodné místopisné poselství obsahuje poselství mravně výchovné - jenom proto (a kvůli pár popsaným stranám) byla tato zcela banální příhoda napsána.
Je samozřejmě klidně možné, že ji autoka sepsala pod dojmem nějaké podobné události ze svého okolí nebo ze svého dětství - taková banalita, jako zabloudit v lese, se mohla stát jí samé nebo jejím spolužákům, nebo i žákům jejího otce, když už ona sama odrostla školním létům apod.
A teď ještě k té mravoučné příhodě a k tomu, jak to (bohužel už pokolikáté) autorka pěkně v rychlosti zešmodrchala. Jedná se o kapitolu XXIV. PO SVATBĚ (ve druhém dílu).
Nebudu všechno citovat - nechce se mi to opisovat. Pokud mi nevěříte, přečtete si to :-)
Ráno se Kája zapomněl pomodlit, a ejhle - po snídani se kopl do palce u nohy, až mu tekla krev. A řekl si, že to bylo kvůli té modlitbě a že s ním kvůli tomu nešel Anděl strážný. Takže se spolu s Láďou hned pomodlili a Kája si liboal, že už ani nekulhá.
A teď pozor - nastává úvod k tomu zabloudění, ke kterému ale došlo až za hodně dní po svatbě (a tedy třeba týden nebo i déle po té zapomenuté ranní modlitbě).
Dny běžely... a několik dní předtím, než si měla příbramská paní profesorová Černá přijet pro Ládu, děti zabloudily...
A když si to uvědomily, Kája rozumoval: "Vidíš, ráno jsi se nemodlil. Anděl strážný se hněvá, zabloudil jsi, to máš z toho."
A pointa na závěr, když vzácný pán s hajným ty ztracené děti našli a nikdo ty děti nehuboval, protože přešly bludný kořen a to je konec, poslední věta celé této mravoučné příhody o zabloudění dětí v lese zní:
Ale přece jen od těch dob Kája nikdy se nezapomněl hned po ránu pomodlit.
Čili, podle mne, tato příhoda (možná i dodatečně narychlo do kapitoly vložená - viz ta časová nesrovnalost s ranní modlitbou) je tam kvůli tomuto ponaučení.
Tedy nešlo tam ani tak o to samotné zabloudění a jeho podrobnosti (o nějaké věrohodné místopisné údaje či "údaje"), ale vlastně jenom o stafáž k tomu ponaučení (nazapomínat se ráno pomodlit). |
Registrace nového uživatele 
