BublaJAZZ Q - Pozorovatelna / Album, které nikdy nevyšlo to je poměrně zajímavá věc, geneze vlastního alba Pozorovatelna dobře dokumentuje stav našeho digi remasteringového průmyslu. Protože se jedná o jedno z mých nej nej nej tuzemských alb (Padrůňkova basa rulez!), což je docela paradox, když jde de facto o živou nahrávku ze studia uskutečněnou během jednoho dne, slyšel jsem je mnohosetkrát a mám je na všem, na čem vyšlo.
Takže chronologicky:
Pantonské LP z roku 1973 bylo mnohokráte na vinylu reeditováno, do roku 1985 Discogs eviduje 11 vydání. Kratochvíl v tom uměl chodit, protože o takové péči si mohli ostatní jazzrockeři nechat jenom zdát. I přes to vydané množství se na Aukru cena šplhá dost vysoko, pod 500,- v solidním stavu nejde sehnat. Desku vlastním, v tichých pasážích mne šum, hluk a praskot ruší, v tomhle si na vinyl ne a ne zvyknout.
V digitální éře to už tak slavné s vydáváním nebylo. Teprve roku 1995 vyšel poprvé JAZZ Q jako výběr na CD, ale jsou tam jen skladby z období 1977-81. Co k takové podivné koncepci Panton a Kratochvíla vedlo, netuším. CD mám, zvukově OK.
První plnohodnotné albové CD JAZZ Q vůbec bylo vyvedeno až v roce 1998, a to Symbiosis. Je zvukově výborné, Bonton to nezprasil, tuto nahrávku často a rád poslouchám.
Pozorovatelna přišla na řadu až v roce 2001 jako 2CD pod názvem Pozorovatelna / Album, které nikdy nevyšlo. To byl vcelku přínosný počin, protože na druhém disku se nacházela spousta raritních skladeb, včetně SP "Oskar Petr a Zuzana Michnová, Martin Kratochvíl a Jazz Q – Podzimní ohníčky / Plavec dlouhých tratí". Zvuk vlastního alba je poplatný době, komprimovaný, stísněný, placatý. S deskou se nedá vůbec srovnat. Originál zmíněného SP jsem si také sehnal, je to drahá rarita, ale zvuk ze singlu je daleko lepší než z CD.
Dále dlouho nic, až roku 2007 vyšel ambiciózní 8CD box "Martin Kratochvíl & Jazz Q - Jazz Q". Kratochvílovi muselo úplně jebnout, je to zprasené ještě víc, fakt hnus velebnosti. Jazzrock s DR6 je za trest. Pozorovatelna i Album, které nikdy nevyšlo se tam nacházejí též, druhé jmenované v pozměněné a přejmenované podobě na prosté "Bonusy", inkriminované SP tam však už z nějakého důvodu není. Což je jedno, poslouchat se to stejně nedá.
Milovník JAZZ Q se tedy musel nadlouho spokojit se starými vinyly, 2CD, nebo se shit boxem. Doba pokročila a režie se ujal supraphonline.cz. Vydával jednak alba ve stažitelných mp3 a flac souborech opatřených bonusy a postižených stejnou komprimací, tedy neposlouchatelných. Ale nějakým řízením osudu se postupně začala objevovat řadová alba na Hi-Res, kde se pořizuje přímý záznam ze studiových master tape, a nikdo na ně nehrabe prackou špinavou. Tedy, hrají naprosto excelentně. Album Pozorovatelna bylo takto zveřejněno v březnu 2020 a je to naprostá hudební i zvuková nirvána. Koupil jsem a poslouchám pořád dokola. Je to vskutku jediný způsob, jak si nahrávku naplno užít bez rušivých elementů.
Pak je tu vydání polských GAD Records roku 2018. Vydavatel položku již v nabídce nemá, u Supraphonu ještě visí v katalogu s poznámkou "doprodáno". Album vyšlo ve formě 2CD se supraphonskými bonusy plus nějakými dosud nevydanými tracky. Tohle vydání neznám, tedy netuším, jak je na tom zvukově, jak a jestli vůbec se soudruzi Poláci pochlapili. Nicméně text, který je u vydání uveden, moc nadějí nedává: "nahrávky byly remasterovány ve Studiu Budíkov pod pečlivým dohledem Martina Kratochvíla." Terminus technicus "pod pečlivým dohledem" je pro mne synonymem tradice zprasenosti, která se zdá býti dodržována. Ale, kdo ví, jak je tomu ve skutečnosti. |
Registrace nového uživatele 
