Jazz Q – Znovu – 2013
Omlouvám se všem zodpovědným recenzentům – Honzovi, hehe – že odbydu tohle album několikavětými odsudky po jednom jediném poslechu.
Ještě před pár dny jsem neměl ani ponětí o tom, že Martin Kratochvíl Jazz Q obnovil, zhruba po dvaceti letech, a (zhruba) po dalších deseti, tedy celkem po třiceti pak kapela natočila sedmé studiové album. Nebudu tvrdit, že jsem k dnešnímu poslechu nepřistupoval s určitými obavami. Přistupoval. Hehe. Ale už první skladba mi doslova vyrazila dech, bez přehánění jsem byl ohromen. A jak čas plynul, a muzika hrála, tak někde v polovině jsem dospěl k rozhodnutí, že napíšu něco hned, jako hned teď. A teď znamená, že mi právě začala hrát poslední skladba. Tušil jsem, že stopáž (lehce přes hodinu) bude možná malinko problém, a byl. Malinko. I proto to okamžité psaní. Bez negací, hehe.
Jednou větou – jsem opravdu překvapen, spokojen, až nadšen, protože jsem nic tak dobrého nečekal – nádherný zvuk, vyzrálá kapela, vyzrálá muzika, slabších míst skutečně minimum, skvělý Kratochvíl, skvělý Fišer, skvělý mladý Deczi, a úplně fantastický Faukner, v několika skladbách (v první určitě) neuvěřitelný, mlaskavý, úžasný zvuk, fakt veliká spokojenost, a možná časem, až to budu mít pořádně naposlouchané, napíšu víc.
9,5/10 |
Registrace nového uživatele 
