Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Tolik rozruchu
jen v Lopuchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Kája Mařík [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Literatura) moderují muflonek, Anka.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46

Pěkně vítám, to jsou k nám hosti. Tak se u nás posaďte, ať nám nevynesete spaní!


Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —

Ilustrační obrázek k anketě "Kde podle vás ležely literární samoty?"


Náš web o Kájovi: skolakkajamarik.cz Po stopách Káji Maříka (na Google Maps) Fotky z MaříConu 2008: Vinkler/Vlasta, Mirdule, Jitka, Ovi Ivoda Fotky z MaříConu 2007 

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help
 Titulek, text příspěvku  
Opište pozpátku následující text bez prostředního znaku: uityoqq
[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
vinkler Vinkler 3.6.2011 17:27  7018
Neuvěřitelné se stalo skutkem.

Ve středu 1.6.2011, v 9:05 hodin zloděj již podruhé vykradl sbírkovou kasičku uloženou za mřížemi v kostele sv. Václava. Veřejná sbírka byla určena na záchranu kapliček v Barokním areálu Skalka.

Zloděj i přes mříže rozbil celé víko pokladničky, celou ji poškodil a ukradl všechny bankovky.

Vše bylo nahlášeno policii, která vyhodnocuje i záznam z bezpečnostní kamery.

Od vyhlášení sbírky neuplynul ještě ani rok a už došlo ke dvěma krádežím. Zarážející také je, s jakou lhostejností jsme se mohli setkat. Kasička byla vykradena brzy dopoledne. Jen několik minut poté přišel do kostela turista a po něm další a další a ... nic. Nikdo se ani nenamáhal rozbitou kasičku nahlásit. Bohužel to velmi ztížilo vypátrání pachatele.

Pokud byste osobu uvedenou na fotografiích poznali, kontaktujte policii na lince 158 nebo 737 274 227. Děkujeme.

213

Z popisu policie:
Ze záznamu bezpečnostní kamery bylo zjištěno, že si pachatel místo nejprve obhlédl v 09:02 a poté v 09:08 se na místo vrátil a kasičku vybral. Ze záznamu je patrné, že se jedná o muže střední postavy zhruba 170-180 cm, muž měl krátké tmavé vlasy, bez vousů. Na sobě měl světlou bundu, tmavé kalhoty a světlé boty s tmavými doplňky na špičkách, přes rameno měl světlou kabelu a při odchodu si nasadil kšiltem dozadu světlou basebalovou čepici bez zjevných nápisů a znaků.

vinkler Vinkler 10.5.2011 16:23  7017
...a propánakrále.....já se tam chystal 28.5.,rožnout svíčku na hrobě a zase si provětrat hlavu a hlavně vypadnout z pracovního blázince....
gormie 10.5.2011 15:36  7016
Repost z návštěvní knihy:

Soutěž o Pohár za nejlepší Kájovy rozpíčky

Vážení přátelé, Maříkologové, srdečně zdravíme a zveme k návštěvě Mníšku pod Brdy. Dne 4.6.2011 pořádáme u příležitosti Brdského farmářského trhu soutěž o Pohár za nejlepší Kájovy rozpíčky. Více na www.mnisek.cz. Přejeme pěkné dny, Miloš Navrátil, Město Mníšek pod Brdy
gormie 7.3.2011 20:17  7015
Nechtěl by se někdo ujmout stránek skolakkajamarik.cz? Kvůli práci na ně už delší dobu nemám čas a v budoucnu to nebude lepší. Hosting s doménou je zaplacený na rok. Je škoda, aby jen tak ležely ladem.
anonym 13.12.2010 16:35  7014
Moc potěšen.Hurá, na stránkách se v záhlaví objevila Márinka. Jsem moc potěšen. Stařeček.
zizalka 5.9.2010 22:05  7013
Nový úryvek v záhlaví

Řídících Márinka, I. díl, III. kapitola (Márinka u Šetlíků)

„Maminko, tak jsme chytli ježka. Véna ho nesl tetě, mají v černé kuchyni šváby,“ hlučně ohlašovala Márinka příčinu svého zpoždění.
Cíla myla nádobí, pan řídící už byl ve škole, paní řídící si brala žlutavou kongresovou zástěrku, vyšívanou květy kopretin.
„Maminko, ani se nehnul,“ trochu tišeji řekla Márinka.
„Hnul, nehnul,“ řekla paní řídící, „ale měl by se hýbat proutek na tvých zádech. Tohle je pořádek? V jednu se chodí k obědu? To bylo dnes naposled, Márinko! Oběd už ti asi vystydl. No, povídal tatínek, že už je nejvyšší čas, abys chodila do školy!“
Paní řídící jde do třídy, Cíla domývá nádobí a Márinka sedí nad talířem vychládající polévky a míchá. Pořád míchá.
„Jez, Márinko!“ pobízí ji Cíla.
„Já praženou nerada, Cílo. Je to samý škraloup.“
„No ovšem, když už dlouho stojí,“ podotýká Cíla.
„To asi měla teta Tonovic radost, když přinesl Véna ježka, viďte Cílo?“
„A to bych si nemyslila. Já bych spíš řekla, že paní berňová vyhodila Vénu i s ježkem.“
„Tak já už mám dost,“ hlásila Márinka odstrkujíc skoro plný talíř polévky. „Zaplať Pán Bůh! A to mám hlad!“
„No dám ti čočku,“ řekla Cíla.
„A za tu taky zaplať Pán Bůh! Helejte, Cílo, neříkala panímáma Šetlíkovic, abych tam přišla na slívy?“
„A říkala, to říkala.“
„Tak abych šla, Cílo, aby se panímáma neurazila.“
„Jen jdi, Márinko! A k večeři budeš mít, co’s nechala v poledne.“
Véna uháněl domů s ohromnou radostí. „Teti, nesu ježka na ty šváby v černé kuchyni!“ volal.
Paní berňová se zdvihla s lavičky: „A prach element, copak my máme u nás šváby? Hned se mi s tím někam kliď! A potom rovnou do školy! Neumíš-li přijít v poledne domů, nebudeš obědvat!“
Véna okouní u školy, zatím co Márinka už si pochutnává na slívách u Šetlíků. Cíla vidí Vénu s ježkem. „Véno, pojď sem! Teta tě vyhodila i s ježkem, viď? No, já to řekla hned. Ukaž, já ho zatím dám do komory! A heleď, tuhle je polévka, pospěš si! Márinka nejedla, a tuhle čočka. Honem, ať nedostaneš ve škole!“
Véna nedbá, že je polévka chladná. Chvatně ji dojídá a sní i talíř čočky. Skoro v běhu volá: „Tak zaplať Pán Bůh!“ a už otvírá dveře první třídy.
Pan řídící ptá se důrazně: „Copak, Véno, že tak pozdě?“
Véna se dívá panu řídícímu do očí a říká tiše: „Prosím, já dojídal po Márince polévku a talíř čočky. A toho ježka dala Cíla do komory.“ — — —
zizalka 31.8.2010 21:33  7012
Hm, to by mě zajímalo, proč to ty linky jsou jen dočasné.
Je pravda, že se mi to nestalo poprvé, že jsem nemohla najít nějaký takovýto ne úplně čerstvý text z novin.
gormie 31.8.2010 08:01  7011
Ten článek by v archivu MF Dnes měl být, ale ten odkaz je vždycky jen dočasný, permanentně se na to odkazovat nedá. Já ho mám taky uložený u sebe a asi bych doma našel i tu papírovou verzi, kdyby na to přišlo. Ale vidím, že už jsi ho našla.
zizalka 31.8.2010 02:57  7010
Je tam zmínka o textu od Nezkusila (máme ho na webu) a spousta dalších drobností, proto mi to přišlo docela dobré.
zizalka 31.8.2010 02:55  7009
Ha, tak jsem to našla v cache (bo jak se to píše)

Kája Mařík věčně milovaný


24. července 2010


Blíží se 25. červenec a maříkologové si už zas chystají
květinu. Kam s ní? Do Mníšku pod Brdy ke hrobu, do kterého byla v roce 1934
uložena Marie Wagnerová, AUTORKA NESMRTELNÉHO KÁJI z hájovny.


Pravda, na titulech jejích knížek stojí F. Háj, případně Felix Háj, ale to si
jen Marie Wagnerová přisvojila mužský pseudonym. Inspiraci k němu zřejmě našla u
Anny Lauermannové-Mikschové, která do dějin literatury vstoupila jako Felix
Téver. Snad to byla Mariina vzpomínka na čas, kdy studovala v Praze, kde zapadla
do vlasteneckého a uměleckého světa a zřejmě chovala jiné představy o svém
životě, než jak se jí vyvedl.


Narodila se v květnu 1887 v Mníšku pod Brdy, kam se po rozvodu vrátila i s
malým synkem Vilémem. A nikdy už tohle město neopustila. Účastnila se kulturního
života, hrála ochotnické divadlo, vedla chrámový zpěv, v kostele hrála na
varhany, publikovala krátké povídky a články. Zhruba od poloviny 20. let řídila
domácnost místnímu faráři Rausovi, který ji velmi podporoval v jejích
literárních pokusech.


Když v roce 1926 vyšel v Brně první díl Káji Maříka, těžko mohla tušit, co to
rozpoutá. Během následujících let dopsala dalších šest dílů, v nichž svého
hrdinu dovedla až do dospělosti, ale ani to nestačilo. V nových a nových
přídavcích se musela vracet k jeho dětství, protože tak si to čtenáři žádali.
Ačkoli vydala řadu jiných dětských knížek včetně pohádek, Káju Maříka nic
nepřekonalo.


Za éry socialismu byl sice pro svůj silně katolický tón nepřijatelný, ale
hned počátkem 90. let se vrátil a ukázalo se, že lidé na něj nezapomněli. Dodnes
má svoje fankluby, webové stránky, maříkologové bádají v životě jeho autorky,
původní díly se vracejí v reedicích a okamžitě mizí z pultů, citace z něj kolují
podobně jako hlášky ze Švejka. Komu z nás nepadá dobré jídlo „až do ledvin“?


Marně si literární vědci, kteří vyprávění o klukovi z brdských lesů řadí až k
sentimentálnímu kýči, lámou hlavu, čím to. Před časem gymnazistka Kateřina
zpovídala pro školní práci svého otce Miloše Zemana, a to právě na téma Kája
Mařík. Velký ironik překvapivě připustil, že si kdysi dokonce na inzerát koupil
historické první vydání, všech sedm dílů.


A na vysvětlenou dodal: „Jako návod pro život v dosti krutém světě je
samozřejmě Kája Mařík poněkud naivní, ale jako oslava dětství v krásné přírodě
brdských lesů je pro mě okouzlující i dnes... V dětství jsem tuto knihu četl
několikrát a v dospělosti, v době, kdy jsem ještě musel pracovat, jsem ji četl
skoro každý rok o dovolených, abych se uklidnil.“


Literární historik Vladimír Nezkusil sice na počátku 90. let, kdy Kája Mařík
slavil velký comeback, podrobil knihu dost nekompromisní kritice, ale nakonec
připojil vzpomínku na svoje pocity dětského čtenáře: „Po tolika letech už si
netroufám rekonstruovat, jak jsem tehdy vnímal příhody onoho chlapce s očima
jako saze, později vzorného milence, manžela a otce rodiny, a jeho spolehlivé
družky. Jen jedno mohu potvrdit naprosto bezpečně. A sice, že kdysi mě cosi
neodbytně pudilo k tomu, abych si v Kájovi Maříkovi četl znovu a znovu...“
Probůh, co byly rozpíčky?


Rozpíčky pekla paní hajná a podle Káji byly tak dobré, že padaly rovnou do
ledvin.


Otázka, o co šlo, zaměstnává čtenáře už pár desítek let.


Soudilo se na vdolky, buchty, lívance... Znalci se nakonec shodli na jakýchsi
šátečcích, koneckonců, recepty zaručeně sestavené podle náznaků ů v knize se
objevují i na internetu. - Debatuje se, jestli byly plněné švestkovými povidly,
nebo mazané medem, jestli paní ní hajná volila bramborové těsto, to, nebo pracně
hnětla kynuté. „Kája, myslím, lítával pro droždí dost často,“ píše znalecky
jedna na z účastnic internetové diskuse. Odkud brala Marie Wagnerová vá
inspiraci a kdo jí byl předobrazem raoŽe pro postavy, je pro maříkology rovněž
vzrušující téma. Že se za spisovatelčiným Lážovem skrývá Mníšek pod Brdy, o tom
mm není pochyby. Sama připustila, la, že v Kájovi je tak trochu její syn a
trochu její kamarád z dětství, se kterým v brdských lesích prožívala podobná
dobrodružství jako její malí hrdinové. Maříkologové prokázali, že v Mníšku
skutečně žili Brabencovi, Virtovi i Maralíkovi a že se pan obchodník Šulc
jmenoval Lukeš. Naopak o tom, jestli vzorem em pro domov hrdinky Zdeny Rédlové
byla skalecká lesovna ovse pana lesního Rygala, se hodně diskutuje. Skalka nad
ad Mníškem totiž není samota, oba a jak známo, lesovna, ba i hájovna na samotě
ležely.


V Mníšku pod Brdy se prostě na Káju Maříka nedá nenarazit. Má tu svoji ulici,
á, svoji sošku, svoji hospodu u (ačkoli byl příkladný abstinent), - do svých
zastavení ho zahrnula i naučná stezka běžící zdejším krajem.


Kdo ví, jak na to z nebe hledí paní, pohřbená v rohu zdejšího hřbitova.


Její dílo ji překonalo natolik, že na leštěném náhrobku stojí na čelném místě
Felix Háj a teprve pod ním skromnější: Marie Wagnerová rozená Černá.


AUTORKA BESTSELLERU


Na faře psala i na útržky novin, na úmrtní oznámení. Ačkoliv vytvořila
bestseller, jméno Marie Wagnerové nepatří k nejznámějším. Pod Kájou Maříkem je
totiž podepsaná jako Felix Háj.


Rozpíčky hajné Maříkové


Patrně nejspolehlivější recept sestavila do knihy Kája Mařík, skutečnost,
nebo legenda? Marie Šlapetová: „Zaděláme tužší těsto z 35 dkg hladké mouky, 10
dkg tuku, 1 žloutku, s troškou soli a kváskem z 8 lžic mléka, 2 kostek cukru a 2
dkg droždí. Těsto dobře vypracujeme a vyválíme z něj osm kulatých placek, pokud
možno stejných. Na polovinu z nich natřeme povidla vylepšená trochou skořice a
vanilkového cukru, okraje potřeme bílkem - to proto, aby se nám ty zbylé placky
dobře přilepily na ty naplněné. Okraje pevně přitiskneme, aby se nám rozpíčky
při pečení neotevřely. Necháme chvíli kynout, povrch potřeme vejcem a pečeme do
červena, během pečení žár zmírníme. Chutnají báječně, jsou levné - vždyť je
pekla maminka hajná - a křupají jako oříšky.“


Kája Mařík má i svoje webové stránky. Najdete je na adrese: www.skolakkajamarik.cz.


Autor:


MARIE HOMOLOVÁ

zizalka 31.8.2010 02:49  7008
Gormie, jak jsi sem dával nedávno zprávu, že v sobotu 24. července 2010 vyšel v MF Dnes článek o Kájovi, tak ten link mi bohužel nefunguje.
Četla jsem si ten článek na internetu, a přišel mi hodně kvalitní. Ale teď ho bohužel nějak nedokážu vygooglit.
Mám ho ale slíbený papírový, tak ho sem pak vložím (pokud teda gormie nebude rychlejší a "neopraví" ten link).

Začínalo to větou "Blíží se 25. červenec a maříkologové si už zas chystají květinu. Kam s ní? Do Mníšku pod Brdy ke hrobu, do kterého byla v roce 1934 uložena Marie Wagnerová." Asi to nechávají na webu jen omezenou dobu, nebo neumím hledat...
zizalka 31.8.2010 02:40  7007

Dělám doma pořádek, a našla jsem jeden článek, který jsem si vytrhla z nějakého časopisu a který je o historii lyžování. Už dávno ho mám schovaný, že ho sem vložím.


Kdysi jsme si tu shrnovali různé moderní vynálezy, co se objevují v Kájovi, kdy se tak asi mohly reálně objevit v Lážově. Tak tady máme nějaká data k lyžování:


"Lyžování zaznamenalo celosvětový rozmach zhruba od poloviny 19. století, kdy se také stalo uznávanou lidovou zábavou. Právě v této době už o něm můžeme hovořit i jako o institucionalizovaném sportovním odvětví. ... V této době najdeme i záznamy o lyžích v Čechách. Jedno z nejznámějších svědectví pochází z roku 1887. Sportovně založení bratři Rösslerové tehdy vyjeli na lyžích za Plzeň, s udivenými pohledy měšťanů v zádech. Roku 1890 zase nechal krkonošský hrabě Jan Nepomuk Harrach pořídit lyže pro své lesníky od norského velvyslance..."


To jen taková malá ochutnávka z článku, aby se vám to vůbec chtělo otvírat ;-) Je to samozřejmě "jen" článek a nic světoborného.


Link na elektronickou verzi textu (bez obrázků):
http://www.novyprostor.cz/clanky/347/cestovani-na-letajicich-drevech.html


A na moje skeny:



O lyzovani
O lyzovani

goldie 29.8.2010 15:11  7006
No, to se budou mit luftaci dobre...neredene kravske mleko a vecere razem sedme...;-)
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 29.8.2010 12:36  7005
Tak až obrázky mě mohou přesvědčit, že je to tragédie. Nemůžeme všechno zakonzervovat. Dle článku mi to zatím tak šílené nepřipadá, pokud se podaří (což se samozřejmě podařit nemusí), postavit to v souladu s krajinou a neudělat tam architektonickou "perlu" s obřím modrým bazénem s protiproudem a vodotryskem.
nell Nell Etiam si omnes, ego non 28.8.2010 09:20  7004
neberete to hned tragicky, uděláme tam sraz a když se nám to nebude líbit, tak to nerady a omylem podpálíme:)

[ 1089 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt