Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Náš Lopuch Vám
vytře zrak

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64155 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 26.7.2022 21:41 - Oblíbené kluby (15:06) 72982
Hoši, milí. Víte, že jsem zásadní odmítač, až popírač předbíhání, že ano? Takže opravdu nechci předbíhat. Nicméně.

Vzhledem k rekreaci, která mě čeká již od pozítří až do 15. srpna jsem byl nucen poslouchat několik dalších alb Marillion, abych si tak nějak naslintal některé bláboly do zásoby. A potvrdilo se mi, že počet poslechů není zas tak směroplatný, jak by se mohlo zdát. Happiness Is The Road jsem třeba slyšel opravdu mnohokrát. Somewhere Else naproti tomu jen asi dvakrát. Less Is More jen jednou. Dneska. A Sounds That Can't Be Made mi hraje podruhé v životě právě teď. Ale, jak říkám, nechci předbíhat.
bubla Bubla 26.7.2022 09:35  72981
AnoraknophobiaPěkně jsem si početl, díky!

Rap - to je tam, jak slyším Belewa s King Crimson

S Ivanem se úplně shodneme na Hogarthovi až na to, že zrovna na tomhle albu mi nijak zvlášť nevadí, protože je celkově pestré. A má tam i několik výborných momentů.

Marek - to je zajímavé s tím odklonem od prog-rocku. Ono je ale horší být neúspěšná pop-rocková kapela než solidní prog-rocková kapela s oddanými fanoušky. R.E.M. jsem měl taky na jazyku.
pepanovacek PepaNovacek 26.7.2022 09:27 - Oblíbené kluby (15:06) 72980
SamAle ta Tvoje ženská to nevyjádřila tak krásně a objektivně, a navíc zcela evidentně nerozumí muzice, hehe.
sam Sam 26.7.2022 05:23  72979
Hodnocení Všem hodnotitelům Marillion velké díky za parádní počteníčko. Někteří příjemně překvapili -Ivan, Honza z albem předešlým, na správnou víru obrácený Marek::)) a Pepa,,,no, tomu to třeba sedne příště:)

A co se týče ženských, tak ta má je z Hogarthova procítěného zpěvu úplně nadšená. Tak, jako si jiní notují v jeho kritizování, my si rozumíme v jeho vychvalování.
sam Sam 26.7.2022 05:10  72978
Marillion - Marbles V Hogarthovském období Marillion jsou dvě desky, které budou už nejspíš navždy hodnoceny jako ty absolutně nejlepší, nejoblíbenější. Jsou to alba Brave a Marbles. Pro mě osobně je to právě Marbles, které stojí na nejvyšším možném vývojovém stupni dokonalosti této kapely. A je úplně jedno, jestli posloucháte jedno, nebo dvou diskovou verzi, poněvadž obě dvě jsou vyrovnané a nesmírně, nesmírně silné. Materiálová náplň je pak svou kvalitou po právu porovnatelná s těmi nejlepšími dvojáky historie, jako jsou časově rozměrné desky Beatles, Pink Floyd, nebo Genesis. Všechny tyto 2cd, chcete li 4 lp, psaly dějiny moderního rocku stejně, jako Marillion touto, skutečně silnou kolekcí.

Pod producentským dohledem Davea Meegana (jasný odkaz směrem k albu Brave), vznikla ne úplně koncepční story, pospojovaná čtyřmi částmi titulní skladby, fungují jako hudební mezihry a sdělující pokračující příběh o vypravěčově dětské fascinaci kuličkami, sbírání a ztrátě většiny z nich v průběhu let. Krom oněch kratičkých, většinou necelé dvě minuty trvajících meziher, deska obsahuje jeden styčný moment za druhým. Obepíná ji trojice dlouho metrážních čísel The Invisible Man, Ocean Cloud (subjektivní vrchol desky) a Neverland a spousta, opravdu spousta delikatesních songů střední časové náročnosti. Jedna věc lepší jako druhá, předně taková Fantastic Place a po sobě jdoucí skupina těch nejlepších skladeb Marillion, jaké si jen fanda skupiny může představit - The Damage, Don't Hurt Yourself, You're Gone, Angelina a Drilling Holes. Jeden hudební orgasmus stíhá další, kapela dramaturgicky mimořádně silně nakupí songy v závěsu za sebou a emočně tak vyloženě dře posluchače z kůže. Wow.

Nejpozději touto deskou stvrdili Marillion svůj styl jako jedinečný sub žánr a když budu troufalejší mohu si dovolit napsat, rovnou jako svůj žánr, na který mají patent jen oni sami a na který žádná jiná kapela nedosáhne. Hodina a půl neuvěřitelné, působivé, úžasné a nanejvýš příjemné muziky od začátku až do konce. Epické monstrózní dílo, při jehož poslechu si nedokážu představit jinou desku, která by se svou uměleckou zralostí a citlivějším projevem dílu Marbles vyrovnala. Ohromující super dílo, kterému dávám ne deset, ale tisíc bodů. Návyková drogová záležitost.
10/10
pepanovacek PepaNovacek 25.7.2022 22:37 - Oblíbené kluby (15:06) 72977
BublaHonzo, krásná recenze, jako vždy. Baví mě, jak v některých skladbách slyšíme úplně odlišné interprety (třeba The Beatles x King Crimson), a mám radost, jak zodpovědně k psaní všichni přistupujete, to už dlouho v klubu nebylo. A Anoraknophobia se zdá, že bude jedno z nejlépe hodnocených alb od Marillion. Plných paleb (odhadem) tři prdele.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.7.2022 21:53  72976
RavilRádo se stalo, pane.
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 25.7.2022 21:51  72975
KeyserDiky moc za gilberta
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.7.2022 20:51  72974
HonzaOpět radost číst. Ten trendy vokální slajd s vibratem v Map Of The World mě taky ruší. Naštěstí to pak Hogarth už nedělá, nebo si toho nejsem vědom.
bubla Bubla 25.7.2022 20:26  72973
Marillion – Anoraknophobia

Jak jsem se dočetl první crowdfundingové album na světě. To je jistě velmi progresivní. Obal je dost strašný. Čekal bych podle něj punk pro třináctileté, snad i se sprostými slovy. Místo toho jsem dostal další album experimentující s různými soudobými hudebními styly a zase trochu jinak než marillion.com. Některá (hodně) míst na Anoraknophobia působí jako že kluci poslouchali Portishead. Ale podobně jako už v případě House bych řekl, že tenhle vliv uchopili hezky a použili ho jako aranžérskou inspiraci pro své tradiční melancholické balady. Jinak je album plné kvalitního elektro-funky promíchaného s u2ovským pop-rockem, občas trochu přitvrzeným. A to nezní špatně.

Between You And Me má krásný klavírní úvod, který zní jako doprovod k němému hororu. Ale pak je to takový asi celkem dobový brit-pop. Hudební doprovod by asi mohl být méně kolovrátkový (to vlastně celá melodie). Je to celé dost přeřvané, vespod je nějaké trendy naprogramované šustění a oscilování. Třeba v páté minutě je moc pěkný klavír, ale v aranži je doslova utopen. Prostřední část a lehce orientálně laděné sólo tomu dodají trochu popové psychedelie. Dobrá věc na úvod.

Quartz je hodně zajímavý song. Začíná to jako atmosférický funky jam – hlavně trio Rothery, Trewavas a Mosley mě tímhle dost překvapuje. Pak se z toho vyloupne silná a klasicky marillionovská píseň. Moc se mi líbí basa a refrén. Dramatický prostředek zní jako King Crimson 90. let. Pak nastoupí zajímavá snová klávesová pasáž. Poslední dvě minuty stojí na Hogarthově výborném zase lehce stingovském výrazu. Tohle je opravdu vynikající skladba.

Map of The World začíná velice slibně, ale ve zpívané části trochu spadne. Refrén není špatný, ale ani strhující. Je to takový skoro kandidát na hit (taky je s pěti minutami nejkratší, hehe), ale jenom trochu. Hogarth místy dělá takové divné trylky, které mě v jeho podání ruší („Watching the people on the strEEEt today“ … „This is the day she WAAlks away“). Ale není to špatná věc, dá se poslouchat, už kvůli tomu kytarovému sólu.

When I Meet God mě ze začátku nepřesvědčovala, zní to jako hodně vyklidnění U2. Nějaká atmosféra tam je, ale naštěstí včas přijde změna, moc pěkný instrumentální motiv s cellem. Postupně jsem ale první části přišel na chuť. Druhá část je výborná. Klidná hudba proplétajících se kytar a varhan a do toho zase jedno z míst, kde je Hogarth velmi silný a přesvědčivý. To je krása, jen se k ní musíme prospat z první části. Kelly tady hraje krásné hammondy a podobné syntezátorové trylky jako měl McCartney na Band On The Run. Pak to začne pomalu odplouvat za teskných zvuků Rotheryho kytary a syntezátorového lesního rohu. Povedený konec. Tuhle skladbu jsem postupem vzal na milost a druhá polovina je opravdu fantastická.

The Fruit of the Wild Rose opakuje kouzlo Quartz – blues-funkový úvod a pak přerod do marillionovské balady. Protože kapela umí hrát, tak i tohle je radost poslouchat. Vynikající je tu Mark Kelly. Melodie možná není z nejsilnějších, ale baví mě. Zajímavá je část od cca 3:15, která zní jako staří Marillion. Pak se dokonce dočkáme vyprahlé akustické funky-bluesové kytary. Elektrické kytarové sólo na mě působí jako kdyby to bylo z desky Doyla Bramhalla II. Je to skvělý jam. Je neuvěřitelné, jak je tahle kapela výborná i v naprosto nečekaných žánrech.

Separated Out je hodně dobrá kytarová riffárna s u2ovskou melodií zpěvu. Bicí jsou až grungeové. Nesedí mi až ta kolotočová vsuvka. Skladba má jistě nějaké to důležité poselství, po kterém jsem ale neměl čas pátrat. Tvrdý (na poměry Marillion) konec je taky fajn.

This is the 21st Century je hodně a la Portishead apod. Sice v té době už celkem všudypřítomný rytmus bicích, ale atmosféra je výborná. V melodii zpěvu se mi líbí ta změna „That everything could be explained“. To by měli dělat častěji. Refrén je taky povedený. Skladba graduje tempem ledovce, a i když nakonec přes Rotheryho orientální kudrlinky moc k ničemu nedospěje, je taky hodně dobrá.

Závěrečná If My Heart Were a Ball, It Would Roll Uphill je další velká trefa do černého. Tvrdá věc s ufosynťáky a vynikajícím, strhujícím refrénem. Do toho super basa. Pak najednou střih a klidnější, ale pořád naléhavá (krásný zvuk kláves) druhá část a samozřejmě už očekávaná závěrečná gradace. Fantastický závěr alba.

Album je výborné, pestré, má jen pár trochu slabších míst. Asi mohlo být o čtvrtinu kratší – přijde mi, že si řekli, že každá skladba bude tak dlouhá, aby se u ní dalo usnout. Ale zase ty aranže si o to říkají a je fakt radost tuhle kapelu poslouchat i v těch jamovacích pasážích. Je to úplně jiná kapela než v těch puristicky sevřených art-rockových začátcích s Fishem i s Hogarthem. Nezkoumal jsem texty, ale přišlo mi, že je to takové klasické Neil’s Heavy Concept Album od řešení zásadních filozofických otázek až po She's got a map of the world, la la la… Možná při dalších posleších. S hudbou jsem opět nadmíru spokojen.

5/5
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 25.7.2022 17:11  72972
Zatím jsem byl pro plnou palbu albům:Nursery Cryme
Foxtrot
Selling England by the Pound
The Lamb Lies Down on Broadway


ale ta niže uvedená jsou rovněž skvělá
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 25.7.2022 17:07  72971
Genesistak vám takhle odpoledne poslouchám pár alb Genesis a musím říci, že jste měli pravdu.
Pokud je nějaká nejlepší kapela na světě tak jsou to tihle!!
Paradox, že plnou palbu bych dal asi jen 3 nebo 4 albům.
Ale stejně jsou dokonalí!!

Projíždím momentálně
Wind & Wuthering
...And Then There Were Three...
A Trick of the Tail
Duke


Nádherné odpoledne!!
Tahle hudba má tak neskutečný potenciál!!
:-)
Miluji je!
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.7.2022 16:12  72970
RavilKevin Gilbert sólo:

https://mega.nz/file/t7QjkLqY#V_yOLJYXWeSREomu-eNtFfntdHZYk4gE_Ek9E1cle8k

Giraffe:

https://mega.nz/file/tuZhQTaJ#uWDWcwJ2Gj2YAbHIb2l0wVH1QeGbC2LvSo9BaCMgYH4
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.7.2022 15:38  72969
RavilVydrž, už to sypu na Mega.
ravil_saton Ravil Saton Indigo opět žije - 18.11. Chapeau Rouge - www.indigoseries.com 25.7.2022 15:35  72968
KevinGilbertNemate pls link na jeho alba? Specialne Shaming a alba s Giraffe - View From Here apod. Pripadne i Thud. Jsem v US a nevzal jsem si je

[ 64155 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt