Genesis – Wind And Wuthering (1977)
Punkové hnutí nastoupilo s nebývalou intenzitou a Genesis se najednou stali jedněmi z těch, co byli označeni za dinosaury a tudíž předurčení k vyhynutí. Z dnešního pohledu je názorně vidět, jak krátkozraká byla tato prohlášení.
Eleventh Earl Of Mar
Na začátku desky stejný koncept jako na některých předcházejících. Přenádherné až majestátní Banksovy klávesy. Pak ten následující kvapík v prvních slokách mi trochu vadí. Basa pod klávesy je až překvapivě tvrdá a to mi nevadí. Zpomalená snová pasáž uprostřed a pak naléhavé pomalé zrychlování, údery muziky, skladbu zpestřují a činí ji zajímavější. V závěru varhaní lahůdka z úvodu. Vyznění skladby trpí přemírou textu.
One For The Vine
Krásný úvod zpěvu s klavírem, který velmi pomalu vzrůstá k refrénu a pak se vrátí do původního modu. Střídání barev skladby udržuje pozornost posluchače, napětí ve skladbě. Dunivá basa okolo „folow me“ je chrocht. Klavírní trylky v sedmé minutě – maličkosti ale krása. Dramatická mezihra od páté minuty je bombovní – kytara + klávesy? Přenádherná skladba plná hudebních a pěveckých proměn. Mistrovské artrockové dílo.
Your Own Special Way
V začátku skladby slyšíme Ruthefordovu již klasicky krásná a dominantní dvanáctistrunku. Pohříchu až do kolovrátkově levného popového refrénu. Ve skladbě JSOU krásné hudební momenty, třeba od konce čtvrté minuty - křehká melodie jako z hrací skříňky, kde se točí ve strnulé póze baletka. Ale celkově mi skladba připadá až moc přislazená a patetická.
Wot Gorilla?
První ze tří instrumentálek na albu, která uzavírá první stranu původního elpí. Tuto napsal Collins s Banksem a slyšíme echtovní nádhernou hudbu made in Genesis. Ale jen si to člověk začne užívat, je konec… Škoda…
All In A Mouse´s Night
Mohutné kostelní varhany zahajují komiksový pitoreskní možná banální příběh. Od konce páté minuty nádherné varhany a vůbec muzika spolu s Hackettovým sólem. Ten závěr je monumentální, ale jen to podtrhuje tu skutečnost, jak je tu „plýtváno“ s hudbou, která není v rovnováze se zpívaným textem.
Blood On The Rooftops
Poprvé a jedinkrát na desce Hackett v akustickém miniatuře úvodu skladby, kterou sám napsal spolu M.Ruthefordem. Jak se přidá celá kapela, je to také dobré, ale skladba už není tak pestrá a záživná. V textu se zde pánové opět vydali na pole sociální kritiky a můžeme dnes již raritně slyšet názvy tehdejších televizních hitů, z nichž některé po revoluci zavítaly i k nám.
Zbylé dvě instrumentálky Unquiet Slumbers For The Sleepers… a …In That Quiet Earth jsou opět barevnou kyticí skvělé ryze progové muziky. První složil Hackett s Ruthefordem a druhou všichni chlapci společně. Ukázali velmi názorně, že pořád umí napsat, zaranžovat a zahrát šťavnaté artrockové skladby.
Afterglow
Až moc přímočará balada o lásce, která však v sobě určité drama a napětí má. Další z kousků z této a předchozí desky, které naznačily směr, kterým se bude ubírat skládání a aranže v budoucím období. Ale za poslední minutu mohutných varhan chlapcům zatím odpouštím, byť se osten pochyb, že se jedná o skryté šidítko, tady je…
Steve Hackett má na desce malý skladatelský i interpretační podíl, jelikož se dál projevovaly již dříve vyhřezlé rozpory, problémy, nepochopení… Naopak Tony Banks je autorem nebo spoluautorem většiny skladeb na albu.
Zvuk WaW mi připadá na rozdíl od Tricku podobný jako na Nursery nebo Foxtrot (ale Trick má z nich nejlepší zvuk). Ale taky si myslím, že WaW jsou víc Genesis než Trick a z tohoto hlediska že jsou jejich poslední ryzí sedmdesátkovou deskou. A hodnotím je obě stejně.
4/5
|