Tool – Fear Inoculum
Strašně dlouhá pauza, ale jsem rád, že vůbec nějakou desku ještě natočili, dokud jsou při síle (a nemusí měnit sestavu). Jsou tu všechna poznávací znamení jejich hudby, oproti předchozím deskám je Fear Inoculum méně agresivně tvrdé či nepříjemné (žádná Third Eye), ale na druhou stranu není ani zvukově vyčpělé, jak se někdy „starším“ kapelám stává. Aranže, zvuk nástrojů, celkový mix, to vše mi velmi vyhovuje. Maynard se do toho tolik neopírá, ale pořád má své obrovské charisma. Na albu je hodně míst, kde skutečně hrají jenom ty tři nástroje, maximálně plus perkuse, syntezátor nebo ornamentální druhá kytara, všechno je přehledné a na povrchu klidné. Album je postavené na samých hodně dlouhých skladbách. Poslouchám tu delší verzi se třemi vloženými zhuleninami (c) Pepa. Zjistil jsem, že při natažené délce skladeb mi hlavně ty dva první předěly docela vyhovují, i když jsou taky celkem dlouhé. To je systematický přístup, jehož výsledkem je 87 minut skvělé hudby.
Fear Innoculum je prvotřídní rituál. Zlověstně hypnotický kytarový motiv (takový zlý Shadow of the Hierophant), do toho na začátku vzdálené zvuky osmdesátkových perkusí, samozřejmě bubínky a klasický zvuk rytmické sekce Tool. Zpívaná část má taky pěknou atmosféru. Až po šesti minutách přichází výraznější změna. Líbí se mi, že skladba nikde nemusí urputně tlačit na pilu a přesto je poutavá až strhující. Jako vždy má album Tool perfektní úvod.
Začátek Pneumy mi připomíná Right In Two. Super rytmika, moc se mi líbí ty bicí, které hrají tak zvláštně unaveně, namáhavě, ale vlastně to ke skladbě skvěle sedí. Zpívaná část mi připomíná Lateralus, taky takové mystické zaříkávání. Vynikající melodie zpěvu, kterou do toho Maynard vtělil. Skladba nádherně plyne, prvním vrcholem je Careyho kulomet na konci šesté minuty, potom pěkné klidné sólo na syntezátor a kytaru a ve stejné části i velmi povedená souhra bicí soustavy (c) Pepa a bubínků. Poslední dvě minuty jsou druhým vrcholem a jsou nádherné.
Litanie contre la peur je povedená mezihra. Název mi připomíná skupinu Peste Noire, která měla taky nějakou skladbu nazvanou litanie proti něčemu. Tuhle kapelu znám myslím od Svědka (kdysi). Kombinovala francouzský středověký folk s blicím a krkacím diskometalem. V případě Tool ale poněkud chybí ta litanie.
Invincible mi trochu připomíná Fracture. Maynard zpívá čistě a „normálně“. Zase je to pomalu gradující song v tradici Wings For Marie atd. Je tam spousta skvělých míst. Kytarová melodie na přelomu páté a šesté minuty, rytmicky zábavná část od 5:50, která se pak ještě párkrát opakuje… V poslední třetině se zase ozve syntezátor (trochu to připomíná album Animals). Aranž je hravá a fakt pěkně vymyšlená. Závěr opět nenápadně strhující.
Legion Inoculant je něco podobného jako litanie.
Descending po úvodním vlnobití také naskočí na známou notu a la Wings. Krásný tažný baskytarový motiv a okolo něj klasicky vyladěná aranž činelů, kytary a zpěvu (místy přes Leslie), dokonce se znovu objeví ty osmdesátkové perkuse. Rozjede se to po pěti minutách a v sedmé minutě podobně jako v Pneuma přichází dramatický vrchol první části. Uprostřed skladby střídá Adam Jones tvrdé riffy, gilmourovskou slide kytaru a plný sólový tón. A i ve zbytku skladby je velice výrazný. V desáté minutě slyšíme ozvěny motivu z titulní skladby a – jako obvykle – následuje výborně vygradovaný závěr skladby.
V tom, co hraje Adam Jones v prvních minutách Culling Voices, slyším naprosto zřetelně (a nečekaně) Gabora Szaboa (album Sorcerer, třeba skladba Space). Možná je to shoda náhod, ale ta atmosféra je hodně podobná, dokud Maynard nezačne další fenomenální pěvecký part. Po polovině skladby se napjatá, lehce nervózní atmosféra změní na agresivní („Don’t you dare!“). Tady se trochu vracíme až k Opiate (Hush), což je milé.
Chocolate Chip Trip je nejdivnější věc na desce, ale v podstatě je to pěkné sólo na bicí odehrávající se na pozadí syntezátorových efektů. Připomíná mi to podobné elektronicko-bubenické mezihry na desce Spectrum Billyho Cobhama.
7empest začíná jako osmdesátkoví King Crimson. Čekám, že na mě vyskočí Belew v saku s pořádně vycpanými rameny a začne zpívat „Frame by frame“, jak správně podotkl Marek. No a takovouhle hudbu mám rád. Jenže po minutě a půl se atmosféra úplně změní a najednou jsme zpátky v Tool 90. let, a to i díky změně Maynardova zpěvu. Text („Keep it calm, keep it calm… Fuck, here we go again“) je vtipný. Hudebně další úžasná plynulá jízda, třeba celá ta divoká pasáž od čtvrté do začátku šesté minuty. Adam Jones hraje krásné dlouhé kytarové sólo zkřížené s riffováním, místy to zní jako kombinace Hendrixe a metalu, je to (podobně už v Descending) velice osvěžující, jako by se v těch sólech střídalo několik kytaristů. To vše se skvělým doprovodem rytmiky. Před koncem se vrací úvodní motiv, ale po něm ještě poslední záchvěv tvrdosti s fantastickou rytmikou.
Mockingbeat je hodně úchylná koláž ptačích zvuků s elektronikou. Nevím, jaké poselství nám přináší, hehe. Ale vzpomněl jsem si na legendární kompozici Rogera Waterse Several Species of Small Furry Animals Gathered Together in a Cave and Grooving with a Pict. A to se mi nestává často.
Fear Inoculum je takové album Tool, které podle mě nemohlo fanoušky kapely zklamat. Chybí mu snad jenom snaha o nějaký jasný „hit“. Přece jenom minimálně desetiminutová stopáž skoro všech skladeb působí nepřístupně. Ale dneska je to asi už stejně jedno. Chtěl jsem napsat, že je to i typické album kapely, která se už nechce dramaticky vyvíjet. Jenže ty na první pohled důvěrně známé postupy jsou na tomhle albu použity jinak než na předchozích. Když se do té hudby ponořím, tak musím konstatovat, že celkové zklidnění kapely (v prostředcích, ne v účinku na mě) beru spíš jako pokračování jejich cesty za organickou, meditativní hudbou roztaženou na velmi dlouhé plochy. Jako celek, jako album, které si mohu poslechnout na jeden zátah, je asi nejplynulejší a v tomto ohledu nejlepší z jejich diskografie, ačkoli nemůžu říct, že by to bylo dáno nějakou jednou, dvěma, pěti, hehe mimořádnými skladbami. Spíš je deska velmi vyrovnaná. A je opravdu skvělá a dnes, když už ji znám trochu lépe, ji řadím na stejnou úroveň jako obě předchozí.
5/5 |
Registrace nového uživatele 
