BSSToto album je instrumentálně asi nejnabitější ze všech ELP, doslova. Tolik patron vystřílet okolo 40 minut stopáže, to byl tehdy asi světový rekord. Výkony jsou akrobatické, ale smysl pro albové vyznění z Trilogy, to ELP odhazují a snaží se to tu opět hustit hlava nehlava. Přijde mi že se vrátili nejen strukturou, ale i obsahem k Tarkusu, částečně k debutu, akorát jsou tu ještě víc na steroidech. Adaptace Jerusalem připomíná i nápěv na předchozím ELP z Endless Enigma, ale jde do přílišné pompy, s menším efektem pro mne. Lakeova Still.. You turn me on je ponurá psycho-balada, zajímavou s plejádkou doplňujících nástrojů Emersona, který výjimečně spíš podbarvuje a Lakeův wah-wah efekt dotváří zvláštní psychotropní účinek. Povedená věc, až na to 'brilantně' notorické “a little sadder-somebody get me a ladder” Pazvuky v Toccatta, mi připomínají úchylárny typu Mozek od Progressu 2 (aneb že by se Brňáci inspirovali zde?). To prostě nezestárlo dobře. Mlácení a disonance už za hranou. Benny the bouncer, pokračuje se ve stylu Jeremy Bendera a Sheriffa, ale agresivnější, tupější, slabší. Říkám si taky, několikrát opakovaný vtip už není vtipem. Lake se vrací s uřvanými vokálními rejstříky, neshledávám to vtipným, jeho krystalická střídmější poloha tu je v menšině. Karn Evil je předváděčkou. Zpěv se tluče s řezavými Hammondy a hvízdáním synťáků, vše zavaleno Palmerovou kanonádou. První imprese má výborné nápady, změny, motivy, které mají potenciál klasiky, ale postupně to je monotónní - být pořád pod palbou, bez nadechnutí. Lake hraje velmi dobře hraje během dílčí gradace na elektrickou kytaru (trochu jak na basu hehe). Četl jsem, že on jako basák třeba na rozdíl od Wettona neměl rád improvizaci, a ten lehce “hackettovský” styl tomu sedí (Hackett taky nebyl nikdy spontánním improvizátorem, naopak hrál svý věci většinou do puntíku přesně). Proslulá “hymnická” část této imprese s "Welcome back my friends.." mě nějak extra nebere, trochu povrchní. "See the show, it's rock n roll" Hmm. Pořád tak podobně, dokola…jako na karnevalu. Od velké epické skladby v pravém slova smyslu očekávám asi něco jiného. Některé nápady a změny se mi velmi líbí i dále, abych to neodsuzoval, druhá imprese je hodně volnomyšlenkářská, je tak nějak vklíněna, instrumentálně brutální. Ale zas spíš než kompozice je to virtuózní cvičení. Závěr je vůbec zvláštní, s těmi různými pseudo-počítačovými křiky, soptěním a syntetickým vytím. Originální, ale spíš antivrchol. Celkově na plose 29 min. Karn Evil zní jako kdyby chtěli Emerson a spol opět hlavně ukázat všem, kolik úderů a not kam nacpou a spojit to s bláznivým surrealizmem. Avšak celkově to vede do nikam. Téměř každá prog kapela se chtěla v té době předvést, co umí zahrát, ale povětšinou byly i nějaké brzdy (estetické, či čistě technické), které by je usměrnily a vrátily je třeba k strukturní smysluplnosti, integarci částí atp. ELP (především E a P) v zápalu předvádění své zručnosti přehlíží jisté aspekty hudby. Je to trochu škoda, protože na Trilogy ukázali, že lehce zmírnit a přidat atmofsféru umí, ale už nerozvíjeli tyto kvality dál. Pokud samozřejmě někdo chce hlavně konstantní nálož z kulometu s elektrošoky, Brain Salad Surgery je asi to pravé. Ostatně název alba je vševypovídající. Na rozdíl od chladného hororového obalu, ten už mi do té ELP-ovské neuroticko-fanfárové nálady nesedí. I přes opětovné muzikantské uznání 'objektivních kvalit' a mnoha výborných míst, nejsem hoden plnopalebního požitku z této kultovní (jak jinak) hudby...
7/10
|
Registrace nového uživatele 
