|
Poslechl jsem si nové album Bratrů Ebenů, Co my víme. Mám pro tuhle kapelu slabost, přesněji řečeno se mi líbí. Hodně se mi líbí, už asi čtyřicet let, viděl jsem je poprvé naživo v Kladně v roce 1981 na akci s názvem Galaportna nebo tak nějak, jen ve triu. Pak asi v roce 2008, už s kapelou. Desky mám rád taky všechny. A ta poslední je, jak jinak, skvělá. Po jednom poslechu není radno vynášet soudy – texty jsou vtipný (hodně zaujala Jarní nebo Tý jo), ale i vážný, což cítím asi jako největší změnu oproti předchozím nahrávkám. Výborná, a taky pěkně tvrdá je Na šňůře, v Menuetu se Marek blýskl použitím slova exkrement – takhle s noblesou to dokáže jen on. Textově mě asi nejvíc dostala poslední Hezké to bylo – věřím Markovi jeho slova Například nemám žádnou Thalii, a nevím, za co by mi dali ji, myslím, že z toho, co jsem předvedl, si nikdo na zadnici nesedl, je to takové zamyšlení nad životem, navíc s použitím humoru Taky jsem nikdy nebyl na Kubě, teď bych tam musel s rouškou na hubě, takhle to fakt nikdo jiný neumí. A jestliže tohle není Vás hudební šálek, určitě si poslechněte Clafoutis, která je velikým překvapením, snad jediná instrumentální skladba, kterou kapela nahrála, navíc jejím autorem není Marek, ale David, no a pro mě je to největší bomba na desce – a nejen proto, že je na sedm, hehe. Tady bych možná ani Ebeny nepoznal, a věřím, že při jejím poslechu zaplesá nejeden progrockový a jazzrockový fanoušek. Tohle album mi udělalo velikou radost, a těším se na další poslechy. |
Registrace nového uživatele 
