Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64506 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
artfan Artfan 20.11.2023 18:31  80451
Český film Buko není zřejmě pro každého, ale já byl velmi mile překvapen. Jistila to režie a scénář Alice Nellis, mně do té doby neznámá představitelka hlavní role vynikající Anna Cónová a skvělá Marta Issová ve vedlejší roli, za kterou dostala Lva.
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 17:35  80450
Poslechl jsem si poprvé v životě To The Power Of Three, a místy nevěřil svým uším. A zvyšuju hodnocení Emerson, Lake & Powell na 3,5 - 5/10, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 16:24  80449
Poslechl jsem si opět Emerson, Lake & Powell, a teď, co mi dohrálo, bych dal tak 2,5 - 4/10, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 15:28  80448
Ivane, To The Power Of Three jsem taky nikdy neslyšel.
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 15:25  80447
Honzo, myslím, že nikdo nebude nadšenější, než Ty. Ale možná jsi skutečně poslouchal jinou desku, hehe.
artfan Artfan 20.11.2023 13:49  80446
Honzo, šampáňo ještě neotvírej, třeba tě Peags trumfne...hehe
Možná je to s podivem, ale vlastně není, že jsem desku Emerson, Lake & Powell - Emerson, Lake & Powell (1986) ve svém dlouhém životě ještě neslyšel. Ba o ní ani nevěděl, že existuje. To samé platí o Emerson, Berry & Palmer (3) - To The Power Of Three (1988). Vlastně jednoduchým důvodem je, že jsme tenkrát po Worksech o skupinu ztratili zájem. Ten se nakrátko oživil s deskou Black Moon na počátku devadesátek... A In The Hot Seat pak už šlo také mimo mě... Takže i tady to hodnocení desek pro mě splní tu pozitivní funkci, že desky poznám.
bubla Bubla 20.11.2023 12:56  80445
Takže jsem největším fanouškem Love Beach, hehe?
artfan Artfan 20.11.2023 11:47  80444
Emerson Lake and Palmer – Love Beach (1978)

Po komerčním fiasku desky Works Volume 2 a turné s orchestrem byl před členy kapely postaven požadavek, aby další deska byla více komerční a aby se tak nahradily vzniklé ztráty. A ELP dosud umělecky zcela svobodní se dostali pod tlak. Nevím, kdo vybral nahrávací studio v Nassau na Bahamách, ale faktem je, že Lake a Palmer nesnášeli toto místo a hned po zkompletování nahrávání ostrov opustili a nechali celou postprodukci na Emersonovi. Věci se od počátku pohybovaly pomalu a nápady nepřicházely. Sinfield napsal text na ústřední kousek, poprvé bez Lakea. Dalším problémem byl i obal. Ten se více hodil ke čtyřem láskyplným songům dvojice Lake/Sinfield. Přitom ústřední trackem alba byla dvacetiminutová epická skladba Memoirs Of An Officer and Gentleman. Emerson si na to také stěžoval šéfovi Atlantiku, avšak historie ukázala, že to bylo zbytečné.

První All I Want Is You a následující Love Beach jsou skladby, co nestojí za utracení slova.
Až Taste Of My Love snese určitá mírná měřítka a skladba zní o stupínek hudebně pestřejší a Lake také zpívá v příjemnější poloze hlasu.
The Gambler se nese v rytmu podivného soft r´n´r´a je tak na úrovni Taste… Jako málo významná zajímavost se může jevit skutečnost, že zde kapela poprvé využila ženský sbor. K tomu aby měl fanoušek ELP z písně radost, to však nevedlo, chce se říct, že efekt byl opačný.
Tango (?) For You boduje hlavně tím, že je to jiná a také lepší věc než předchozí tracky. Svým středním tempem a aranží buduje vcelku interesantní náladu s dramatickým nábojem. Můžeme si tady (konečně) užít Emersonových klavírních vyhrávek pod textem. Ale o hodnocení „skvělé“ či dokonce „bomba“ si může tato skladba nechat jen zdát.
V Canario jsou poprvé na albu slyšet „staří dobří ELP“ se svou tradiční skupinovou interpretací skladby „Fantasia Para Un Gentlehombre autora Rodriga. Byť se nejedná o to nejlepší, co v oblasti adaptací už dokázali, je skladba na desce oživením a kromě ústřední skladby z druhé strany desky, návratem k vlastním kořenům.
Předeslal bych, že Memoirs Of An Officer and Gentleman na mě působí, řečeno sportovní terminologií, jako nevyužitá šance. Skupina zde přistoupila k vytvoření rozsáhlého epického kousku a pro jeho námět sáhla do fiktivní historie (?). Celou rozsáhlou suitu rozdělila do čtyřech přibližně stejně dlouhých částí. Prolog/The Education Of A Gentleman - první dvě minuty, kdy pouze Lake zpívá s Emersonovým klavírem je velmi nadějných, pak se přidá kapela a Lake vystoupá podruhé hlasem do výšek, kde mi připadá, že se trápí. Hudba se pak ubírá v málo pestré podobě dál, což vidím jako problém celé dlouhé skladby. Jako by se jim nedostávalo nápadů a odvahy je realizovat. V Love At First Sight opět zpívá Lake pouze s klavírem, tu pouze klavír s akustickou kytarou, ke kterým se přidá Lake i Palmer. Toto se poslouchá dobře. Letters From The Front přichází s celokapelovým zvukem a část do konce utěšeně graduje v souladu se svým názvem. Honourable Company (A March) - slavnostní „paradenmarsch“ je solidní instrumentální zakončení dvacetiminutového poslouchání hudby ELP.

Paměti spolu s Canario jsou nejlepší kousky na albu a zachránily mi tak vyznění celé desky a díky jim elpíčko nehodnotím jako průšvih. Což se u některých jejich předchůdců tvrdit nedalo. Přesto kapela vzhledem k tlaku, kterému v období natáčení čelila a dalším nepříznivým okolnostem, nedostála své pověsti a v očích fanoušků, kteří s nimi žijí od jejích počátku, nejde o úplně dobré album. Výslednou podobu alba nespasil ani dlouhý artrockový kousek. Ani on není takový, jaký si lze představovat, že by v možnostech skupiny mohl být. Z desky je cítit konzistence řadového alba, snaha o jeho zaměření, vyznění a podobu. Ne vše z toho bylo dotaženo do konce nebo skončilo k mé spokojenosti.
Kupodivu se mi ne moc líbí, jak Lake na albu a možná hlavně v Memoárech zpívá. Připadá mi, že už v té době začínal ztrácet andělskou barvu svého hlasu a schopnost ve vysokých polohách uši posluchače hladit až hýčkat.
Historie ukázala, že firmou požadované „komerční“ album bylo nakonec ještě větším finančním propadákem než Works Volume 2. Nemyslím ovšem, že by toto platilo i o hudbu na desce zaznamenanou.

35 %
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 11:38  80443
No, rozcházíme se u ELP docela často.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 20.11.2023 11:28  80442
Takže ešte ... 9.Emerson, Lake & Powell - Emerson, Lake & Powell (1986)
10.Emerson, Berry & Palmer (3) - To The Power Of Three (1988)
11.Emerson, Lake & Palmer - Black Moon (1992)
12.Emerson, Lake & Palmer - In The Hot Seat (1994)

Do Vianoc akurát posledné štyri albumy, kde to je, ako na húsenkovej dráhe ...

"Poslechl jsem si opět Emerson, Lake & Powell, a teď, co mi dohrálo, bych dal tak 1,5 - 2/10... (C) Pepa ... tak tu sa budeme rozchádzať celkom zásadne, ja tento album milujem :-)
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 10:45  80441
Ale děkuju. Za recenze i za gratulace, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 10:44  80440
Při čtení Mirovy recenze jsem souhlasně pokyvoval hlavou, u Honzovy jsem si naopak hlavu div neukroutil. Nesouhlasně. Asi jsem poslouchal úplně jiné album, hehe.
bubla Bubla 20.11.2023 08:51  80439
Love Beach (1978)

Tak konečně zase normální kapelní deska. Nové syntezátory a celkem neoposlouchaná doprovodná kytara jsou asi hlavními zvukovými změnami. Na první straně kratší písničky, na druhé dlouhá art-rocková, to se zdá být dobrým kompromisem. Zvláště když se kapela na první straně prezentuje mnohem svěžejším, lehčím, ale pořád virtuozním pop-rockem a ne něčím ve stylu předchozích Lakeových ultrapatetických balad (bohužel tu už nejsou ani jeho psychedelicko-folkové rané bomby). Emerson opět prokázal svou genialitu těmi povedenými, nepřeplácanými doprovody, i když některé zvuky mohou být legrační. Produkčně se mi to moc líbí.

Obal asi nejvíc vystihuje texty na první straně alba. Protože I’m gonna make love to you on Love Beach. „Art-rockový básník“ Sinfield zde atakuje umělecké výšiny svou stylizací do autora nápisů na záchodcích nebo dvojslabičného popu pro puberťáky.

All I Want Is You je dobrý úvod. Pěkná písnička s Lakeovým klenutým vokálem plus zajímavé dynamické bicí a Emersonovy večerníčkové klávesy (štěkání helia). Je to někde mezi pompézností, hravostí a přímostí, je to chytlavé a obrovský kontrast oproti Lakeovi na Works.

Stejná formulka pokračuje v Love Beach. Na Lakea je tu docela nečekaná doprovodná elektrická kytara, která nemá daleko k začátkům nové vlny. Výborný napjatý bridge. Žádná sóla, žádné natahování. Pěkná písnička, která je mnohem chytřejší než její text.

Taste of My Love je hudebně krok ještě výš. Pěkný rockový riff v odlehčeném funky podání, do kterého překvapivě dobře zapadají Emersonovy fanfárky. Zároveň asi nejvíc hehe text na albu „Get on my stallion/And we'll ride“. ELP prostě do všeho šli po hlavě. Ani tak nebyli nejoplzlejší kapelou v rádiu.

The Gambler je první věc, kterou skládal i Emerson, a je to celkem v duchu Works 2 takové zajímavé blues-boogie s foukací harmonikou a opět hodně povedenými bicími. Hlavně ty instrumentální pasáže mi připomínají Ursinyho popovější věci. Zábavný song, taky díky výbornému Lakeovi.

For You má pěkné tajuplné intro. Asi nějaký kytarový syntezátor? Na tehdejší klávesy je to příliš kytarové. Totéž ta kosmická kytara prolínající se celou písní. Aranž samotné písně se mi taky moc líbí. Je to vzdušné a celá kapela prostě hraje zajímavě, netuctově. Zvláštní je to závěrečné „For you“, jsou tam takové divné bicí a v podstatě to hudebně nijak negraduje, všechno to stojí na Lakeovi. I tak zajímavá písnička.

Canario je obligátní předělávka klasiky. Originál je pěkný koncert pro španělskou kytaru a orchestr. V podání ELP jde taky o povedený a šlapající kousek (tohle Palmer umí). Typově mě to připomíná Vargovu poctu Bachovi, ale zvukově tak z období Divergencií, což je vzhledem k době vzniku celkem logické. Zase to nikde není zbytečně natažené. Super.

Emersonova skladba Memoirs of an Officer and a Gentleman začíná jako nějaká zapomenutá věc z Quadrophenie (i Lake zní trochu jako Townshend) a rozvíjí se v tradici hymnických songů z první poloviny 70. let. Klávesová aranž a dobrá melodie, ve které plně vynikne Lakeův silný zpěv (třeba 4:18-4:21), se poslouchá velmi příjemně. Druhá část Love at First Sight začíná romantickým klavírem. Melodie zpěvu mi připadá hodně krimsonovská. Tohle je opět výborná písnička. Chvíle, kdy začne Emersona doprovázet Lake na akustickou kytaru, je magická. Zvláštní je potom doprovod na bicí v posledním refrénu. Je to vynalézavé, ale nevím, co si o tom myslet. Třetí část Letters From the Front je výborný chytlavý riff s různými jazzovými vyhrávkami od Emersona a Palmera. A pak zase výborná písnička. Závěrečný pochod Honourable Company připomene Abaddon’s Bolero s navrstvenými klávesami a i když tak trochu připomene konec Tarkuse, nejde o nejsilnější finále, které tahle skladba mohla dostat. Celkově mi Memoirs mi atmosférou hodně připomíná Divergencie – vyzrálé, zvukově přehledné a klidné a velmi působivé. Sinfieldův text o vojákovi odjíždějícím na frontu naštěstí není ve stylu toho, co vyprodukoval pro první stranu.

Navzdory asi napjaté atmosféře, která vedla k rozpadu kapely, mi tahle deska připadá výborná, materiál je kvalitní a všichni tři hrají se zaujetím a ukazují, že jim šla i úplně jinak (komerčněji) pojatá hudba. Album samozřejmě příliš úspěšné nebylo a kapela ho zjevně téměř nenáviděla nebo se ho snažila zapomenout. Žádné turné k němu už nebylo a ani později z něj nic nehráli, což je pochopitelné, ale je to trochu i škoda. Love Beach bych ale vůbec nezatracoval, poslouchalo se mi ve srovnání s oběma Works skvěle. Lake napsal pár hodně povedených popových věcí, které si spolu pěkně zahráli ve specifickém zvuku, na který bohužel už nijak nenavázali. No a Memoirs je pro mě téměř ztracené mistrovské dílo kapely.

4/5
pepanovacek PepaNovacek 20.11.2023 07:33  80438
Emerson, Lake & Palmer – Love Beach – 1978
Tohle album jsem slyšel poprvé teprve před dvěma lety, a napsal jsem tehdy, že nic slabšího kapela nenatočila. Letos už jsem trochu změnil názor. A teď, po dalším, pozorném poslechu na sluchátka, se pokusím o ten názor s Vámi podělit.

Pravda je, že alba po Brain Salad Surgery jsem takřka neznal a neposlouchal, dneska vím, proč – jsou špatná. A poslouchat je nehodlám ani do budoucna. Love Beach ale není tak mizerné, jako ta dvě předešlá. První strana, ta ano, to je fakt průser, jedna sračka za druhou, jediný světlý okamžik je závěrečná Canario od Joaquína Rodriga (neznám). Ale druhá strana, ačkoliv to není žádná bomba, se dá celkem poslouchat. Budu opět velice stručný, protože mě opravdu nebaví ztrácet čas s hudbou, která se mi nelíbí. Takže celkově další (už třetí v pořadí) průšvih a propad. Dočetl jsem se, že kapela měla nějaké smluvní závazky a desku natočit musela, a taky, že mezi členy nepanovaly moc dobré vztahy, Lake a Palmer nahráli svoje party, vysmahli z Nassau na Bahamách, a Emerson (údajně hodně na drogách) pak desku dokončil sám. Tohle všechno se asi muselo na albu projevit. Jak ale říkám, druhá strana, ta dlouhá, dvacetiminutová Memoirs Of A Officer And A Gentleman, je docela povedená, žádná skrytá bomba, ale jisté kvalitativní záblesky z minulosti tady jsou. Ale to je pro mě málo, jako celek na mě působí album slabě, až odfláknutě, jakoby muzikanty nahrávání ani moc nebavilo. A stejně tak mě nebaví poslouchat a recenzovat tyhle desky ...

5,5/10
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 20.11.2023 00:10  80437
Emerson, Lake & Palmer - Love Beach (1978)

Éra stratenej invencie a úpadku graduje. Finančné problémy, spolu-spôsobené stratovými štadiónovými koncertami EL&P s mimoriadne nákladným doprovodným orchestrom, zdeštruovala aj osobné vzťahy medzi parťákmi v triu.

Daňový a nahrávací exil v Nassau na Bahamách kvartetu doplnenému o textára Petera Sinfielda zrovna nepomohol. Navyše prezident Atlantic Records, Ahmed Ertegun, ako biblický had s jablkom, výdatne infikoval trio požiadavkou, nech vydá vyložene svoj komerčne ladený album. Všetko zle ...

Prínos Carla Palmera na albume „Love Beach“ je takmer úplne nulový. Greg Lake viac - menej prijal hodenú rukavicu Erteguna a jediný, kto skúšal nejako „strečkovať“, bol čiastočne Keith Emerson.

Najprv zmizol z Nassau Sinfield (samozrejme texty napísal), po dokončení svojich pracovných povinností a hudobných vkladov aj Palmer a Lake ... a Emerson album prakticky dokončoval, produkoval a v konečnej forme aranžoval aspoň ako-tak na svoj obraz sám.

Štyridsať minútový album má opäť dve diametrálne rozdielne strany. Šesť kratších songov na prvej strane pôsobí skôr (fiktívne), ako druhá strana sólového albumu Grega Lakea spolu s druhou stranou albumu „Works Volume 1“, ktorá mu vlastne celá patrí (výnimkou je posledná - cover verzia španielského skladateľa a klavíristu „Canario“ Joaquína Rodriga).

"All I Want Is You", "Love Beach", "Taste of My Love" a „The Gambler“ na mňa spoločne pôsobia, ako tuctový, neinvenčný pop rock, Greg Lake je tu úplne bezpohlavný a Ahmed Ertegun má, čo chcel ...

„For You“ u mňa vyvoláva aspoň nejaké drobné emócie a „Canario“ je ďalšia nekonečná variácia Keitha Emersona na tému cover-verzie ...

Album „Love Beach“ má identickú štruktúru, ako „Tarkus“, akurát v zrkadlovom prevedení. Dvadsať minútová nosná suita je na druhej strane, má názov „Memoirs of an Officer and a Gentleman“, formálne štyri parciálne časti a je to aj po textovej stránke koncepčný príbeh vojaka a jeho snúbenice, počas druhej svetovej vojny, teda žiadny mytologický, ani sci-fi príbeh, ako to bolo v prípade suít na predošlých albumoch EL&P.

A výsledok? „Memoirs of an Officer and a Gentleman“ považujem za veľmi vydarenú záležitosť a po mnohonásobnom posluchu tvrdím v tejto dobe, že je to skvelé dielo! Samozrejme, majoritne vďaka Emersonovi, ale aj vokálny prejav Lakea je pre mňa nostalgický návrat do zlatej éry tria. Veľmi vydarený vývoj kompozície, nadväznosť jednotlivých častí je u mňa prirodzená a plynulá a ja si to notoricky proste užívam. Oproti prvej strane albumu rozdiel „nebetyčný“ ...

Titulný názov „Love Beach“ a grafika front coveru sú úsmevné, až smiešne, ale aj tento aspekt ide majoritne na vrub bossa Atlantic Records, Ahmeda Erteguna, ktorý svojimi kompetenciami čo mohol, to zmrvil pri vzniku a existencii tejto štúdiovky. Takže akým - takým hrdinom albumu je nakoniec osamelý Keith Emerson. Matematicky za prvú stranu 3 / 10, za suitu 9 / 10, takže priemer je ...


6 / 10

[ 64506 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt