Emerson, Lake & Powell – 1986
The Score
Omlouvám se Mirovi – a jsem vážně zvědav na jeho nadšené hodnocení – ale po pozorném poslechu na sluchátka nemůžu napsat o téhle skladbě nic jiného, než pravdu, hehe. Pro mě je to devět minut mlácení prázdné slámy, nuda, vata, otravné syntezátorové fanfáry, vykrádání sebe sama, místy spíš skoro až parodie na Karn Evil 9, pasáže se zpěvem nejsou tak hrozné, ale jinak opravdu bída a slabota, v duchu tří předešlých úpadkových alb.
Learning To Fly
Naštěstí (pro mě) je druhá skladba pěkná, jednoduchá, obyčejná písnička, ale mě se líbí. Docela mě překvapilo, že autorem není Lake, ale Emerson.
The Miracle
I další skladba je celkem povedená. Pomalá, na kapelu dost netypická, uprostřed zazní alespoň na chvíli Hammondy, které na mě působí jako balzám – fakt nechápu, proč tam všude Emerson cpal ty syntezátorové famfáry, asi to byla nějaká móda nebo co – Europe, The Final Countdown, hehe.
Touch And Go
A fanfáry nacpal Keith i do anglické lidové písně Lovely Joan (nevěděl jsem, jen machruju s tím, co jsem se dočetl na wikipedii, hehe), ale tady mi to nevadí.
Love Blind
A tohle je největší průser na desce, blbá popová odrhovačka, s ohavnými bicími. Představuju si jí na nějaké venkovské tancovačce, kde jí pouští místní diskžokej, případně hraje lokální kapela okresního formátu.
Step Aside
Naopak, tahle jazzová písnička je pro mě možná nejlepší věc z celého alba, a nedokážu ani říct proč – možná kvůli těm normálním bubnům, klidu a pohodě, kterou ze skladby cítím, žádné hitové ambice a tudíž podbízení ...
Lay Down Your Guns
A i další skladba je pěkná, a i zde jsem překvapen, že jí nesložil Lake. Není to žádná bomba, ale příjemná písnička, která se (mi) celkem dobře poslouchá.
Mars, The Bringer Of War
Závěrečná instrumentálka mě moc nebaví. Podobnost s The Devil's Triangle na In The Wake Of Poseidon od King Crimson je tak veliká, že jsem se jal. Zjišťovat, hehe. A zjistil. Že jde o inspiraci první věty ze sedmivěté orchestrální suity anglického skladatele Gustava Holsta. Když jsem pak zadal jeho jméno tady do vyhledávače, našel mi jediné dva příspěvky – v jednom ho zmiňoval Petr ve své recenzi In The Wake Of Poseidon, a ve druhém dával Percy (kde je mu asi konec?) odkaz na tu skladbu. Tak jsem si ji celou poslechl. A to je asi tak všechno© Forrest Gump, co k tomu můžu říct.
Nevím, jestli album nahráli hoši hlavně pro peníze (ale věřil bych tomu), pro mě je skoro nepochopitelný už fakt, že tady nehraje Palmer, který v té době byl členem Asia. Údajně se prý uvažovalo taky o Billu Brufordovi, ten ale zase hrál s King Crimson Je to určitě nejlepší deska od Brain Salad Surgery, ale není zase o moc lepší, než ty tři předešlé, a já se utvrzuju ve svém názoru, že tahle kapela prostě do té (mojí) extra ligy nepatří.
5,5/10
|
Registrace nového uživatele 
