GENESIS - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Což takhle
dát si Lopuch?

Lopuch.cz

	Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
	Archiv Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46

Nastavení klubu

Nastavení práv

Anketa

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64507 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	PepaNovacek 27.11.2023 12:40	80503
	PegasZkusil jsem kousek toho koncertu Emerson, Lake & Powell. The Score mě nebaví ani naživo, a Karn Evil 9 taky ne, pravda je, že mizerný obraz a zvuk tomu moc nepomohly.


	PepaNovacek 27.11.2023 06:46	80502
	A i já hodnotil tohle album jen o trochu hůř, než Tarkus. Takže shoda, hehe.


	PepaNovacek 27.11.2023 06:35	80501
	Miro, já zase klidně sežeru i s navijákem třeba AC/DC nebo Whitesnake.


	Mayak1 I live in a progg bubble ... 27.11.2023 06:23	80500
	PepaTak Ty si hudobne extrémne náročný, Honzo a ja zmastíme aj suchý rohlík s konštatovaním, že je to torta / dort ... Je to výborný a radostný album, aj invenčný, na rok vydania možno aj Album roka ... počul som ho v živote určite viac, ako sto krát a stále ma baví i teší ... Dal som mu rovnaké hodnotenie, ako dostal aj "Tarkus" a keby som si mal vybrať iba jeden z nich dvoch, tak je to tento album ...


	PepaNovacek 27.11.2023 02:48	80499
	Honza Podle Wikipedie i Lay Down Your Guns složil Emerson, Lake napsal jen text, ale možná tam mají chybu, event. jsem se přehlédl. Každopádně to mě trápí ze všeho nejmíň, hehe.


	PepaNovacek 27.11.2023 02:46	80498
	Mhm... tak jak jsem minule kroutil hlavou nad Honzovou recenzí, tentokrát se (podle očekávání) velice neshodnu taky s Mirem. Až se mi nechce věřit svým očím, co čtu - fakt jsme poslouchali stejné album? Hehe?


	PepaNovacek 27.11.2023 02:32	80497
	PegasPetře, děkuju, ale chuť si zkazit nechci, hehe. Na ten koncert mrknu.


	PepaNovacek 27.11.2023 02:31	80496
	Emerson, Lake & Powell – 1986 The Score Omlouvám se Mirovi – a jsem vážně zvědav na jeho nadšené hodnocení – ale po pozorném poslechu na sluchátka nemůžu napsat o téhle skladbě nic jiného, než pravdu, hehe. Pro mě je to devět minut mlácení prázdné slámy, nuda, vata, otravné syntezátorové fanfáry, vykrádání sebe sama, místy spíš skoro až parodie na Karn Evil 9, pasáže se zpěvem nejsou tak hrozné, ale jinak opravdu bída a slabota, v duchu tří předešlých úpadkových alb. Learning To Fly Naštěstí (pro mě) je druhá skladba pěkná, jednoduchá, obyčejná písnička, ale mě se líbí. Docela mě překvapilo, že autorem není Lake, ale Emerson. The Miracle I další skladba je celkem povedená. Pomalá, na kapelu dost netypická, uprostřed zazní alespoň na chvíli Hammondy, které na mě působí jako balzám – fakt nechápu, proč tam všude Emerson cpal ty syntezátorové famfáry, asi to byla nějaká móda nebo co – Europe, The Final Countdown, hehe. Touch And Go A fanfáry nacpal Keith i do anglické lidové písně Lovely Joan (nevěděl jsem, jen machruju s tím, co jsem se dočetl na wikipedii, hehe), ale tady mi to nevadí. Love Blind A tohle je největší průser na desce, blbá popová odrhovačka, s ohavnými bicími. Představuju si jí na nějaké venkovské tancovačce, kde jí pouští místní diskžokej, případně hraje lokální kapela okresního formátu. Step Aside Naopak, tahle jazzová písnička je pro mě možná nejlepší věc z celého alba, a nedokážu ani říct proč – možná kvůli těm normálním bubnům, klidu a pohodě, kterou ze skladby cítím, žádné hitové ambice a tudíž podbízení ... Lay Down Your Guns A i další skladba je pěkná, a i zde jsem překvapen, že jí nesložil Lake. Není to žádná bomba, ale příjemná písnička, která se (mi) celkem dobře poslouchá. Mars, The Bringer Of War Závěrečná instrumentálka mě moc nebaví. Podobnost s The Devil's Triangle na In The Wake Of Poseidon od King Crimson je tak veliká, že jsem se jal. Zjišťovat, hehe. A zjistil. Že jde o inspiraci první věty ze sedmivěté orchestrální suity anglického skladatele Gustava Holsta. Když jsem pak zadal jeho jméno tady do vyhledávače, našel mi jediné dva příspěvky – v jednom ho zmiňoval Petr ve své recenzi In The Wake Of Poseidon, a ve druhém dával Percy (kde je mu asi konec?) odkaz na tu skladbu. Tak jsem si ji celou poslechl. A to je asi tak všechno© Forrest Gump, co k tomu můžu říct. Nevím, jestli album nahráli hoši hlavně pro peníze (ale věřil bych tomu), pro mě je skoro nepochopitelný už fakt, že tady nehraje Palmer, který v té době byl členem Asia. Údajně se prý uvažovalo taky o Billu Brufordovi, ten ale zase hrál s King Crimson Je to určitě nejlepší deska od Brain Salad Surgery, ale není zase o moc lepší, než ty tři předešlé, a já se utvrzuju ve svém názoru, že tahle kapela prostě do té (mojí) extra ligy nepatří. 5,5/10


	Bubla 27.11.2023 01:07	80495
	Emerson Lake and Powell (1986) Přestože se mi Love Beach líbilo, pauza po něm byla asi prospěšná, protože kapela se vrátila s novou energií a zvukem. V jádru je to pořád ELPovský art-rock, ale jdoucí vkusně s dobou. Album zní tak, jak se to ve druhé polovině 80. let dělalo, ale všechny tehdejší producentské trendy jsou využity efektivně a výborně se pojí s tradiční pompézní atmosférou. Od začátku nelze přeslechnout výrazný hall prakticky na všem. Je to jako by to nahrávali v hangáru na mikrofony. Emerson zaktualizoval klávesový arzenál a jak se spousta klávesáků v 80. letech propadla do pro mě příšerných zvuků, tak Keith si je zvolil výborně. Jeho party jsou zábavné, hravé, přesně mi sedí, jako téměř vždy. Navíc složil v podstatě celé album, takže je to pocitově dost jiné než první strana Love Beach. Ano, přesně tohle mi chybělo na deskách, kde se zabýval klavírními koncerty a ragtimy. Greg Lake není nucen zpívat tak intimně jako v minulosti a podává svůj standardní výkon. Cozy Powella mám zaškatulkovaného jako spíš přímočaře rockového bubeníka, i když to je asi blbost. Každopádně tady zastupuje Palmera skvěle a díky výbornému mixu mají bicí orchestrální barvitost skoro jako od Palmera. Obal je na kapelu nebývale strohý, trochu mi to připadá jako jejich Abacab. Hudebně je to ve vztahu ke starší tvorbě něco mezi Abacab a Duke. The Score je vynikající dlouhá nervní skladba v klasickém stylu ELP, ale s modernizovaným zvukem. Emerson v úvodu předvádí, jak umí klávesami vytvořit orchestrální dojem. Do působivé aranže pak Lake vyřvává text. Ve druhé polovině jsou krásné genesisovské pasáže, kde to kapele výborně šlape. Mám opravdu rád podobné skladby tažené klávesami. Learning To Fly je další parádní skladba. Tahle mi atmosférou a melodií zpěvu trochu připomíná UK. Od Emersona je to opět klávesový koncert. Fakt moc povedené. „We've all gotta jump so I'm learning to fly“ V názvu je zajímavá paralela s Pink Floyd, kteří se v té době také pokoušeli vypořádat s osmdesátkovou produkcí. Skladby na první straně desky téměř plynule přecházejí jedna v druhou. The Miracle ji uzavírá a je to třetí bomba v pořadí. Úvodní atmosférou mi připomíná Man of Our Times, refrén je zase trochu jako z Calling All Stations, ale kéž by Genesis o deset let později skládali takhle. Temné a opět mi to velice sedí. Touch and Go je hodně nečekaná úprava tradicionálu. Je to vlastně takový americky znějící rock s notně pinkfloydovskými a genesisovskými (syntetické bicí) momenty, zatímco ten (původně asi hlavní) folkový motiv hraje zase Emersonova fanfára. Zvlášť na konci je to nádherné. Další opravdu skvělá skladba. A paráda pokračuje s Love Blind, která zní jako by to složil Phil Collins (a kdyby to složil, mohl to být hit). Líbí se mi umístění zpěvu v taktu a opět fantastická aranž. Na konci Emerson zahraje pěkné sólo. Barová Step Aside zklidní atmosféru. Tady se povedla krásná melodie zpěvu, trochu až sinatrovská. Do toho (ano, musím to zase napsat) perfektní Emerson. Ale i Lakeova a Palmerova jazzová rytmika je prostě dobrá. Výborný instrumentální prostředek, který je opět promyšlený. Skvělé ozvláštnění desky. Lay Down Your Guns má fantastický úvod, ve kterém se člověk doslova propadá. Samotná Lakeova písnička (jediná na desce) je zase mírně klišoidní. Hodně to vylepšuje klávesová aranž. I tak je to jednoznačně nejslabší místo na desce, ale pořád hodně dobré. Fascinující je konec (zhruba 45 vteřin), kde jsou ty samé zvony (nebo minimálně stejná melodie) jako na začátku High Hopes. Jenže namísto nostalgického rozloučení je tu válečník Mars, kterého prý kapele vnutila produkce. Ve srovnání s verzí od King Crimson je to ze začátku věrnější Holstově předloze. Zajímavý je ten rockový rytmus po dvou a půl minutách. Emerson se opět může předvést, ale zase tolik si toho přidávat nemusí, všechno podstatné už je v originále. Podle mě fakt výborné zpracování. Na CD mám ještě dva bonusy. Osmdesátkově art-rocková dramatická instrumentální předělávka The Loco-motion je hodně velké hehe, ale docela to funguje. Vlastně se mi to líbí, připomíná mi to trochu některé švihlé Banksovy klávesové riffy. Tematicky je to trochu okénko k The Nice nebo Vanilla Fudge, kteří si v tomhle materiálu libovali víc než ELP. Mám rád originál (Little Eva), naopak nemám rád stupidně pop-rockovou verzi od Grand Funk Railroad. Druhý bonus Vacant Possession je slabší, má to pěkný refrén, ale sloka není tak zajímavá. Ale pro účely hodnocení bonusy nepočítám. Tuhle desku jsem na začátku našeho hodnocení neznal, ale hodně jsem ji poslouchal a hodně se mi zalíbila, podobně jako desky Yes z 90. let. Je silná, poctivá, není ani zamrzlá v minulosti, ani se nesnaží brutálně překopat hudbu kapely a pohltit všechny moderní trendy, drží si výbornou rovnováhu mezi písničkami a delšími skladbami. Samozřejmě se to těžko srovnává s klasickými alby kapely, ale stejně jako by Brain Salad Surgery nemohlo vzniknout v roce 1986, tak Emerson Lake and Powell nemohlo vzniknout v 70. letech. Je to prostě jiné, ale užívám si to stejně. 5/5


	Mayak1 I live in a progg bubble ... 27.11.2023 00:19	80494
	Emerson, Lake & Powell - Emerson, Lake & Powell (1986) Toto je rok 1986, keď termín art rock je zadupaný a zametený pod koberec subžánrami, ako sú punk, New Wave a NWOBHM. Carl Palmer si zarába na živobytie aktuálne síce (oficiálne) v britskej kapele ASIA, ktorá ale žije hlavne z pozornosti, z hojných koncertov a hlavne z peňazí na teritóriu Severnej Ameriky, lebo je to predsa len podstatne viac o AOR hudbe a poslucháčoch, ako o nejakých pozostatkoch art rocku. Alternatívou za Palmera v prvom reunione sa stal tiež bubeník s priezviskom na „P“, vysoko etablovaný vo svete blues rocku a najmä hard rocku (spolupráca s menami, ako Jeff Beck, Michael Schenker, Gary Moore), ale hlavne aktívnou účasťou v Raibow, Whitesnake a po epizóde v EL&P aj v Black Sabbath (mal som možnosť ho vidieť a počuť) v ére Tony Martina za mikrofónom ... Prvá strana takmer 43 minútového albumu obsahuje tri kompozície, dve dlhšie, podotýkam geniálne(!) a jednu vynikajúcu kratšiu, hitovejšiu a vzhľadom na rok vydania a zúfalú stratu invencie pred tým v rokoch 1977 / 78 je pre mňa odrazu hudba tria ideálnym balzámom na Dušu a nekompromisne 10 - bodová záležitosť. „The Score“ so svojimi deviatimi minútami je nespochybniteľný art rock, priamo aj nepriamo nadväzujúci na „Karn Evil 9“. Skvelý Keith Emerson to ťahá inštrumentálne, Cozy Powell, je možno mierne priamočiarejší, ako Carl Palmer, ale jeho razantnosť a presnosť skvele pasuje do súdobého soundu tria. Výborný (aj keď mierne kričaný) spev Grega Lakea tiež sedí v tomto songu s refrénom „ ... welcome back my friends, to the show that never ends ...“, ktorý je nám notoricky známy a v podaní EL&P naprosto kultový ... „Learning To Fly“ je takmer štvorminútová vydarená, kvázi hitová pesnička, ktorá odsýpa jedna radosť. Ideálne pasuje medzi „The Score“ a môj subjektívny vrchol albumu „The Miracle“, úžasnú sedem minútovú pecku. Všetku hudbu a aranžérske úpravy na prvej strane a týchto troch kompozíciách má na svedomí Keith Emerson a ja mám dojem, akoby bol pokropený živou vodou. Spevácky a textovo je na tom podobne Greg Lake a spolu s Cozy Powellom vytvorili materiál, ktorý je na konkrétny rok vydania proste dokonalý. Album produkovali spoločne Tony Taverner a Greg Lake a tiež to vnímam tak, že si na práci dali veľmi dôsledne záležať. Druhá strana albumu je síce pesničkovejšia, ale nenazval by som to pejoratívne, že aj komerčnejšia. „Touch And Go“ má predlohu v tradičnej britskej ľudovej piesni Lovely Joan, ktorú upravil Keith Emerson do hitovej verzie, samozrejme s textom Grega Lakea a ktorá zabodovala ako singel najmä v USA. Aj troj-minútová „Love Blind“ sa mi páči bez aspektu akejkoľvek kritiky. „Step Aside“ je nesmierne príjemná jazzová skladbička postavená na piánovom motíve a stále ešte s kvalitným vokálom Grega Lakea. „Lay Down Your Guns“ je zase podarená Lakeova balada s protivojnovým textom. Možno nie mega bomba, ale iste krajšia kompozícia, ako čokoľvek od neho na albume „Love Beach“, resp. na jeho strane albumu „Works Volume 1“. Záverečná inštrumentálna osem minútovka „Mars, The Bringer Of War“ je Emersonova adaptácia The Planets od Gustava Holsta, konkrétne prvej suity s identickým názvom. Je to výborné dielo / cover-verzia, možno aj jeho úplne najlepšie a štruktúrou a vyznením pripomína čiastočne "Abaddon's Bolero". Album s Cozy Powellom som si zamiloval v dobe keď vyšiel, evidentne zastihol personálne korigované trio v ďaleko progresívnejšom nastavení a hudobnej forme, ako veličiny Yes a Genesis v polovici 80. rokov a myslím, že dnes to vnímam ešte výraznejšie viac, ako pred vyše tridsiatimi rokmi. Prvá strana je dokonalá (10 / 10), druhá veľmi dobrá (8 / 10) ... ... a istým spôsobom je smutné konštatovanie, že tento úžasný počin (polozabudnutá perla) bez jedinej výraznejšej slabiny má už takmer sedem rokov prívlastok „... album troch nebožtíkov ...“, ale toto patrí tiež do kolobehu našej existencie ... 9 / 10


	Pegas 26.11.2023 20:42	80492
	Pepa: Tak to jsem si nepouštěl, to je pěkná verze. Ale jestli si chceš zkazit chuť poslechni si verzi od Susan Boyle, to je případ toho, o čem jsem psal. Služná je třeba verze od Sarah Brightman, ale už v tom chybí ta ironie původní verze.


	Pegas 26.11.2023 20:27	80491
	Poslouchál jsem část asi jediného záznamu koncertu Emerson, Lake And Powell a překvapilo mě sólo na bicí v Mars, kde Powell hraje na elektronické bicí, asi podobné, jako Palmer v drhué části Toccata (takové ty zvuky jako ze starých videoher). Vůbec jsem nevěděl, že si s něčím takovým hrál. https://www.youtube.com/watch?v=6-i7Hzazzdw Vlastně i díky Powellovi Mars na desku nahráli. On to používal už dříve ze záznamu pro své solo na koncertech.


	PepaNovacek 26.11.2023 20:25	80490
	PegasPoslechl jsem si verzi od U a Honeymoon Suite - ta se mi líbila víc, ale originál je jen jeden. A vyblafla na mě verze s Ianem Andersonem: I Believe In Father Christmas


	PepaNovacek 26.11.2023 20:15	80489
	Vladimír Merta


	Pegas 26.11.2023 17:43	80488
	Teď jsem si pouštěl pár coververzí I Believe In Father Christmas. Jak se mi hodně líbí ta původní Lakeova singlová verze, případně od ELP na Works 2, tak ty předělávky nějak nefungují. Ze známějších jsem to byli třeba U2, Toyah, sice to není ono, ale ujdou, docela dobře se s tím popasovali Honeymoon Suite, akorát mají smůlu, že to je cover. Ale pak je plno dalších profesionálních i amatérských nahrávek, které jsou za trest. I když i originál zní jako vánoční písnička, tak se Lakeovi povedlo to nahrát tak, aby to nebyla přeslazená vánoční odrhovačka. Ať už je to jeho zpěv nebo akustická kytara, nikdo se mu nepřiblíží a většina si z toho bere melodii, rolničky a strašně procítěně a vážně se snaží znechutit posluchačovo ucho další z mnoha vánočních sra*ek, jaké se za chvíli začnou zase valit z médií. Lake řekl, že to má pít píseň proti komercionalizaci vánočních svátků a řekl bych, že přesně opačně na to jsou ty předělávky aneb když dva dělají totéž... Jediné štěstí je, že k nám se tahle písnička nedostala, tak jsme toho ušetřeni a tak si originál pustím, kdy se mi zachce a nikdo mi to nenutí, aby mi to znechutil.

[ 64507 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt