Emerson, Lake & Powell - Emerson, Lake & Powell (1986)
The Score – Emerson si určitě v minulosti oblíbil fanfárový zvuk, který dostává ze svého moogu a i zde v úvodu skladby jej hutně požívá, a pak i jinde na desce. I tady je čtyř minutový úvod první a nejdelší skladby dost dobrý, je vznosný, honosný a důstojný. Je to jako poslouchat „původní“ ELP, Powell bubnuje stejně dobře. Je to výborná skladba a je z ní cítit odhodlání, nová energie. Použití proslaveného spojení „Welcome back my Friends to the show that never ends…“ je dobrým připomenutím, že kapela je v plné síle zase tady a staré dobré časy se vrátily. Přinejmenším to svědčí o jejich smyslu pro humor a dobré atmosféře v kapele. Že se ty dobré staré časy v plné míře vrátily, si už tolik jistý nejsem. Přesto je The Score dobrá věc, která má odpich a drive, je z ní cítit nově nabytá energie. Ve druhé půlce skladba svým mašinozním rytmem trochu připomene Tarkus.
Za to s Learning To Fly se vracíme zpět na zem a od začátku je do nás valena typická novovlňácká skladba tehdy tolik módního stylu. Emerson s Powellem se stáhli do upozaděného doprovodu Lakea. A že i tady Emerson vystříhne v sólu „fanfáry“ není objevné. Skladba určená pro rozhlasové vysílání a hudební žebříčky. Nejvíc si tak na skladbě můžu užít závěrečné Emersonovo artové bloudění po klávesách.
The Miracle už naštěstí není tak ducducducový. Má pro mě zvláštní rytmus, kdy mi připadá, že se neustále mění a střídá. Spolu s tím, jak skladba jede ve středním tempu, vychází mi solidně.
Touch And Go - a zase jsou tady na začátku ty fanfáry. Ale proč ne, zvuk je to hezký, ovšem také platí, že všeho moc škodí. Zvláštní skladba, opět taková jiná. Koukají jí z bot rozhlasové či hitparádové ambice. Ale v tomto případě mě to tak neruší a skladba se mi jeví jako dobrá.
Love Blind je jakoby ze stejného hnízda jako Touch… Opakuje se tady stejný vzorec, ale moje vstřícnost byla již vyčerpána a tady už mi to moc přes uši nejde. Tak poslouchám tuctovější až tuctovou skladbu o lásce.
Step Aside nás polije živou vodou, vyvaruje se syntetických zvuků a Emerson hraje (skvěle) na „dřevěný“ klavír. Krásná jazzová nálada skladby, Lake tu zpívá v nižší poloze a sluší mu to. Barová jazzůvka s atmosférou a duší. Výborná skladba, na albu jedna ze dvou nejlepších.
Lay Down Your Guns pokračuje v podobném duchu, s klavírem, Lakeem střízlivě zpívajícím, což jak už jsem zmiňoval, mu padne skvěle. Tento kousek má už spíše popovější feeling, slyším i orchestr? Zvláštní je skoro minutový fade out jakýchsi improvizací. Zdá se mi, že skladba balancuje na hranici kýče? Nebo ji chápat jako poctu velkokapelovým opusům echt popových velikánů? Proč by to ale ELP dělali? Spíš jde o jednu z cest hledání jinakosti, novosti, pestrosti.
Mars, The Bringer Of War je adaptaceí klasické skladby skladatele Gustava Holsta. A je to výborná, pomaloučku a dramaticky gradující divočina v nejlepších intencích tvorby ELP. Druhá nej skladba na albu. Na závěr desky se dá track chápat jako pověstná třešnička, která si má fanouška usmířit a utvrdit ho v tom, že ELP(o) ještě nepatří do starého železa.
Na CD jsou dva bonusy. První Loco-Motion je klasika provedená pouze instrumentálně a je to teda solidní nářez, je v tom život, jsou to gejzíry. Mohla být na desce místo Touch And Go nebo Love Blind. Vaccant Possession už je klasický outtejk, co nemá čím zaujmout a tak se hodí jen jako bonus.
50%
|
Registrace nového uživatele 
