Emerson, Lake & PowellV osmdesátých letech zůstávala kapela Emerson, Lake And Palmer v nečinnosti, ale přesto vznikla dvě příbuzná alba, na kterých se podíleli vždy dva z tria. Na tom první se znovu sešli Emerson s Lakem a po chvíli hledání navázali spolupráci s bubeníkem Cozym Powellem (Palmer byl nedostupný především kvůli angažmá v Asia). Tato spolupráce sice netrvala moc dlouho a zbyla po ní pouze jediná deska, ale zato dost povedená. Pochopitelně to není taková jízda a nespoutanost jako v první půlce sedmdesátých let, ale nemá moc smysl to srovnávat. Výsledkem je solidní nahrávka, která podle mě v pohodě strčí do kapsy obě Works i Love Beach. Jsme v polovině osmdesátých let a tomu odpovídá i zvuk a produkce desky. Té dominují zvuky fanfárovitých syntezátorů a práskavý zvuk bicích (ale ne elektronických), bohužel je trochu utopená (nebo spíše přehlučená) baskytara. Zní to tedy většinou poněkud uměle, ale zároveň je za tím cítit živá kapela. Celkově je hudba hodně pompézně, občas vylezou i orchestrální prvky a smyčce, i když také umělé. Když si to pustím do sluchátek vnímám místy i několik dalších, rovněž utopených, detailů, které na první poslech zanikají. Možná by bylo zajímavé slyšet desku s trochu jiným mixem, ale nijak zásadně mi ten zvuk nevadí, ale chápu, že to nebude pro odpůrce hudebních osmdesátek a mnozí „rockeři“ nad tím ohrnou nos. Podstatné je, že materiál na celé desce je opravdu povedený. Rozhodně mě tu syntezátory baví víc než na Works a Love Beach, kde zněly občas spíše srandovně a nepříjemně. Přitom Emerson používá stejný syntezátor. Lakeův hlas je už tady trochu hlubší, ale také zní dobře. Powell zní asi tak, jak ho znám z Rainbow nebo Black Sabbath, stylově odlišný od Palmera, ale dobře se k tomu modernějšímu stylu hodí. Na albu je sedm původních skladeb a na závěr zase jedna instrumentální předělávka klasiky, kterou je Mars z cyklu Planety od Gustava Holsta. Každá je jiná, všechny jsou celkem přímočaré a nijak komplikované, kromě zmíněného Marsu jsou zpívané a mají standardní písničkovou strukturu. A jsou i hodně melodické, žádné experimenty se nekonají a ani to není potřeba. Materiál je vzácně vyrovnaný a v podstatě nemám co vytknout. Ty skladby jsou prostě dobré a baví mě poslouchat, trochu slabší se mi zdá jenom balada Lay Down Your Guns. Ta společně s netypicky jazzovou Step Aside také vybočuje z toho syntetického zvuku, ale do celku docela slušně zapadají také. Z celé desky vzešel známější singl Touch And Go, který má osud takové té skladby doplněné na poslední chvíli, ze které se stal hit. Ale kdybych měl vybrat jednu nej, byla by to pro mě hodně obtížná volba. Myslím, že právě na téhle desce se povedlo propojení Lakeova poprocku a Emersonovy virtuozity.
Až pozdější CD reedice obsahuje ještě dva bonusy navíc. První je instrumentální coververze letitého popového hitu The Loco-Motion, který je ale tak strašně ohraný v mnoha podobách, že ho občas vynechávám. Druhý je další balada Vacant Possession, ale to už je takový obyčejný pop, který si lepší pozici než bonus nezaslouží. Původní zakončení Marsem je tedy ideální, bonusy jsou jenom přílepek, který nic nepřináší.
4/5
|
Registrace nového uživatele 
