Emerson, Lake & Palmer - Black Moon – 1992
Přiznám se, že jsem se několikrát přistihl při myšlence, že závěrečné poslechové kolečko v případě Emerson, Lake & Palmer nebudu absolvovat, což by asi bylo poprvé v (mých) dějinách, hehe. Prostě mě ta kapela moc nebavila, ale jak jsme se postupně dostali k posledním třem albům, začal jsem se naopak na to kolečko těšit. Jsem rád, že u Emerson, Berry & Palmer jsem nebyl jediným Mimoněm, no a jsem zvědav, jak bude vypadat hodnocení tohoto alba ostatními – moje je zde.
Black Moon
Úvod trochu ve štěbetacím stylu Close To The Edge, pár překvapivých najjazlých taktů na klavír, a po necelé minutě se připojí tvrdá rytmika, trochu jako Queen (We Will Rock You), trochu jako Genesis (Mama), jedna sloka, refrén, druhá sloka, refrén (v těch zní neodmyslitelné fanfáry), mezihra. Pak třetí sloka a refrén, no a po pěti minutách jakási dohra keltského charakteru, či co, hehe. Hammondy, gradace, fakt pěkný a já musím zcela upřímně napsat, že mě tahle skladba hodně baví, a je pro mě na úvod bombou číslo jedna.
Paper Blood
V podobně tvrdém a šlapavém rytmu je i druhá skladba. Pěkné Hammondy, chytlavé refrény se skvělými vokály (já tam tedy slyším nějaký baby, ale nenašel jsem informace, kdo vokály zpívá), foukací harmonika (výborný nápad), a já si nemůžu pomoci, pro mě je to bomba číslo dvě, jsem velmi spokojen, cítím takovou svěžest, jakoby kapela chytla druhý dech, no a samozřejmě jsem zvědav, jestli bude podobně nadšen i někdo další. Výborná písnička.
Affairs Of The Heart
Po úvodní smršti trocha zklidnění v pomalé baladě, kterou napsal Lake s Downesem, jak jsem zjistil. Není to vyloženě bomba, ale docela příjemná, pěkná písnička.
Romeo And Juliet
Nebudu dělat chytrýho, balet od Sergeje Prokofjeva neznám, ale ten Tanec rytířů jsem asi někdy někde slyšel. Nevadí mi to, pěkná, tvrdá úprava, ve stylu prvních dvou skladeb.
Farewell To Arms
A tohle je pro mě první slabá věc na desce, jednoduchá, až primtivní, podbízivá, přeslazená, klávesové sólo v závěru ji trochu vylepší, avšak ne o mnoho.
Changing States
Emersonova instrumentálka. Pěkná, ale na zadek jsem se z ní neposadil.
Burning Bridges
Pěkná písnička, kterou napsal filmový skladatel Marek Mancina, ale nepochopil jsem (ani nenašel), jestli přímo pro kapelu nebo je to nějaká úprava.
Close To Home
Hezké Emersonovo preludování na klavír, nic, z čeho bych se pokakal, ale pěkně se to poslouchá, protože mu to pěkně hraje.
Better Days
Jo, jo, tahle deska je zpočátku fantastická, ale ke konci nějak chlapcům dochází dech a některé skladby působí hodně vatovitě.
Footprints In The Snow
Na závěr písnička od jezera, hehe. Taky žádná sláva.
Black Moon je dobré album, a povedený comeback, řekl bych. Hokejově mi to vychází asi tak, že zhruba jedna třetina (první tři skladby) je vynikající a v podstatě na plnou palbu, jedna je taková průměrná, až lehce nadprůměrná (Romeo And Juliet, Changing States, Burning Bridges, Close To Home) a jedna slabší, až slabá (Farewell To Arms, Better Days, Footprints In The Snow).
7,5/10
|
Registrace nového uživatele 
