News Of The World – 1977
Jsem si skoro jistý, že se psal rok 1986, když jsem si tohle album zařadil jako to úplně nejlepší od Queen. A setkal jsem se už tenkrát s jistým nepochopením, až úšklebky od některých kamarádů – pravděpodobně jako v případě AC/DC nemohli uvěřit, že vedle Genesis, Yes, King Crimson a dalších ©Miro sofistikovaných kapel můžu poslouchat i takovéhle sračky, hehe. Taky se přiznám, že podobně jako třeba Permanent Waves a Moving Pictures je pro mě v podstatě dvojalbum Rush, tak i News Of The World a A Day At The Races na mě působí stejně. A klidně bych přidal ještě A Night At The Opera do trojalba, hehe. Ta dvě jsem už plnými palbami ohodnotil, tak je teď potřeba zjistit, co si myslím o tom třetím. O plné palbě nepochybuju, otázkou zůstává, jak vyzní souboj o první místo.
We Will Rock You + We Are The Champions
Jestliže jsme psali o Bohemian Rhapsody, že je oposlouchaná, zprotivená atd., tak o těchto dvou (takřka) propojených skladbách to platí ještě víc – a úplně nejvíc pak asi o Radio Ga Ga - a stejně to v mém hodnocení nehraje žádnou roli, přesto, že je zná každý, a že se z obou staly víceméně jakési rockové hymny, hrané opravdu všude, i na obrovských sportovních akcích. V první, až skoro primitivní Brianově věci, je pěkné kytarové sólo, ve druhé pak všechno – piano, basové vyhrávky ve zpěvu, kytara ve druhém refrénu a zejména fantastický Freddieho vokál.
Sheer Heart Attack
Pro mě nejlepší píseň, jakou kdy složil Roger. Neuvěřitelná a fantastická tvrdá jízda. A skladba u mě ještě stoupla v ceně poté, co jsem se po pětačtyřiceti letech dozvěděl, že Roger tady nejen zpívá, ale hraje i na kytaru a basu. Zajímalo by mě, čím jsou vyluzovány ty super zvuky, začínající v čase 2:25, a ještě musím zmínit následující (2:50) úžasný dlouhý break. A ten nečekaně useklý konec je taky super. Tahle píseň, to je opravdu veliký mazec. Myslím, že Roger měl hodně rád Led Zeppelin, tahle skladba mi dost připomíná jejich Rock and Roll.
All Dead, All Dead
Překrásná, lyrická až silomrdná Brianova písnička, kde i zpívá a hraje na piano, a já tady opět slyším vliv (ne kopírování) The Beatles. Úžasné jsou ty jeho typické kytary kolem druhé minuty. Nádherná skladba.
Spread Your Wings
John Deacon se tady hodně vytáhl, a napsal pravděpodobně svou nejkrásnější písničku. Opět je taková sentimentální, opět úžasně zpívá Freddie, a opět je to hlavně nádherná hudba. Znovu jsem si při poslechu vzpomněl na The Beatles, a myslím, že na závěr o tom ještě něco napíšu – pokud nezapomenu, hehe. Jo, a ten fade out je tady naprosto úžasné řešení konce skladby. Fakt nejlepší Johnova píseň. A nejkrásnější.
Fight From The Inside
Druhá Rogerova skladba, opět zpívá a hraje na bubny, kytaru i basu, je to zase tvrdá písnička, a skvělá, i když se mi nelíbí tak, jako Sheer Heart Attack.
Get Down, Make Love
Pro mě je tohle lahůdka. Líbí se mi ta lehce zhulenopsychedelická pasáž před posledním zpěvem s lehce zhulenopsychedelickými zvuky (jako v Tomorrow Never Knows), líbí se mi celková tvrdost skladby, taková Zeppelínovská, ale nejvíc se mi, milí kamarádi, líbí víte co? Nevíte, a proto Vám to napíšu. Nejvíc se mi tady líbí takové to děravé hraní, ty pauzičky, vyplněné tu pár tóny na klavír, tu nějakým činelem bell, basovou trhanou vyhrávkou, krátkým breakem, kytarovým akordem. Opravdu mistrovské dílo Freddie Mercuryho, a po opakovaných posleších pro mě možná i nejlepší skladba na albu.
Sleeping On The Sidewalk
Další bomba. Fantastická, bluesová, syrová písnička. Vždycky jsem si říkal, že tam basa hraje nějaké divné tóny, a až dneska jsem se dočetl, že ty moje pocity nebyly tak úplně od věci – skladba se údajně nahrála (jako jediná v discografii Queen) tzv. na jeden zátah, kromě zpěvu, samozřejmě.
Who Needs You
Poprvé má i John Deacon na albu dvě skladby, a nutno poznamenat, že obě jsou fantastické, teď se dívám, co jsem napsal o Spread Your Wings, a přijde mi to docela hehe, protože to samé – tedy, že je to pravděpodobně nejkrásnější jeho písnička, si teď myslím i o Who Needs You. Úžasná je po celou dobu ta akustická kytara, linoucí se z levého kanálu a vrcholící sólem někde uprostřed. Neuvěřitelná nádhera. Jako celá ta písnička. A chce se mi opravdu napsat, že nejlepší dvě skladby na albu jsou ty od Johna. Ale vím, že je to absurdní, protože nejlepší jsou tady skoro všechny, a já se začínám utvrzovat ve svém pocitu, že News Of The World je prostě nejpovedenější deska od Queen.
It's Late
Nejdelší, a chce se mi zase napsat i nejlepší - jako v případě skoro všech ostatních – skladba. Moc se mi tady líbí ty kontrasty – ve sloce taková valivá „skorobalada“, zdvojnásobení tempa na „skororock´n´roll“ a úžasný je, jako vždy, Freddieho zpěv. Taky Roger se tady dvakrát předvede svými skvělými breaky, hlavně ten závěrečný, ve stylu Johna Bonhama, je obzvášť vypečený. A výborný „fígl“ jsou ty stopky – dvakrát jich zahrají pět, a potřetí jen dvě, to se jim skutečně povedlo. Při závěrečném poslechu jsem si ještě všiml fantastických basových vyhrávek, které asi ocení Honza, kytarového sóla po druhé sloce před zrychlením (a pak pokračujícím), taky těch skvělých kytarových beglajtů z obou kanálů nebo breaku v čase 4:32. Naprostá lahůdka, mistrovské dílo pana Bořivoje Května.
My Melancholy Blues
Samotný Freddie s klavírem a jen s doprovodem baskytary a metliček, žádné vokály, žádné kytary. Na závěr se tahle jazzovo/kabaretní skladba úžasně hodí svou pohodou.
Takže jakpak vyzněl souboj o první místo, o nejlepší album Queen? Samozřejmě to není až tak podstatné, nicméně pro mě tím albem určitě není A Night At The Opera, ale z té poslední trojice nejspíš právě News Of The World, i když rozdíl oproti A Day At The Races je naprosto minimální, až zanedbatelný, ale o kousíček víc se mi přece jen líbí. Myslel jsem původně, že sem vetknu ten slibovaný odstavec, ale vzhledem k tomu, že mám již naslintáno o Jazz – a ačkoliv jak známo zásadně nepředbíhám – tak se to víc hodí až po něm, jelikož to bude poslední album, které si bezpochyby zaslouží plnou palbu. Propad (zatím mírný, ale už zcela evidentní) započne až na The Game. Když tak o tom přemýšlím, tak Queen (i když je znám přes čtyřicet let) jsou pro mě možná největším překvapením za celou dobu našeho hodnocení – prvních sedm alb za pět let a všechna (podle mě a pro mě) naprosto fantastická – vždycky jsem měl tuhle kapelu moc rád, ale až díky recenzování jsem si ji zařadil mezi své největší miláčky, tzn. hlavní trojici Genesis – Yes – Led Zeppelin plus další legendy jako Jethro Tull, King Crimson, Rush, Gentle Giant, Pink Floyd apod.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
