Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64824 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.8.2024 20:21  84106
PepaNa The Works se těším hlavně z toho důvodu, že je tam Radio Ga Ga, hehe.
bubla Bubla 26.8.2024 19:59  84104
Poslechl jsem si Andersona. Díky Miro za odkaz. Je to pěkná deska, která chce být Yes, ale tak moc, že tam není nic "nového". Jestli je lepší než všechny desky po Magnification, to zatím nevím. Připadá mi to vlastně dost podobně pojaté, akorát mnohem energičtěji zahrané a s nesrovnatelně charismatičtějším Andersonem samozřejmě.
pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 19:38  84103
No, nemám. Hehe. Jako Hot Space. Zato The Works jsem slyšel poprvé už na vojně v roce 1984, od té doby mnohokrát, naposledy teď - hraje mi Hammer To Fall. A kdybych znal jenom tyhle dvě desky, tak The Works dám plnou palbu. Proti Hot Space je to fakt bomba.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.8.2024 19:29  84102
Nemáš pravdu, Pepo. Evidentně to nemáš naposlouchané...
pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 19:19  84101
Ivane, i Tobě děkuju. Je zajímavé (pro mě), jak jsi vůči Hot Space silomrdný, a jak popisuješ skladby, které podle mě stojí za hovno, hehe. I vzhledem k dalším deskám (hned třeba k The Works) je prostě tohle album (bezpochyby, bezesporu a bez debat, hehe) zdaleka nejhorší, co kdy Queen udělali.
artfan Artfan 26.8.2024 19:04  84100
Queen - Hot Space (1982)

Queen po odbočce a zkušenosti s natočením hudby k filmu, opět hrábli do dosud neznámeho prostoru, a to to přímo do Horkého prostoru. A natočili desku s disko či taneční či funky muzikou. Pravda je, že skladby toho typu se na předchozích deskách tu a tam objevovaly.
Jestli si dobře vzpomínám, někdy v půlce osmdesátek šlo dokonce toto album koupit v Československu. To už jsme pár let měli Hot Space ocejchovaný jako průser a skupinu Queen jako definitivně dál nás nezajímající skupinu (ach to revoluční mládí). Elpíčko jsem si s úctou ke značce pořídil a poslouchal ho jen málo. Jediná věc, kterou jsem příjmal bylo Under Pressure. Od té doby, po všechny desítky let, jsem o hudbu z Hot Space moc nezavadil, a když tak jen velmi letmo.
Je to pár let zpět, co jsem si desku pořídil na CD. Když jsem si ji poprvé pustil celou, zastříhal jsem ušima. Ty brďo, co to je za muzika, to má sílu a není to jen "tupá taneční muzika". A ten zvuk, ten je přeci skvělý.

Ve Staying Power Queen to Queen hned od začátku do nás napálí silou rozjeté lokomotivy. A hned jsou tady kopce dechů a hory kláves. Jak skandální! Ale ta bručící černá basa tam dole pod tím vším, je neodolatelná a jednoduše skvělá. A Freddie zpívá jako ten nejčernější americký černoch, dechy piští. Rytmus je sice monotónní, ale neskutečná energie tryská na všechny strany. Velký nářez hned do úvodu.
Dancer - tady je (že to vůbec jde) spodek ještě víc zatěžkaný. Skladba v podobném stylu jako první, trochu pomalejší a dýchá z ní erotično, a nejen, když Freddie zvolá "hot space". Také dobrý kousek, co nenechá oddychu.
V Back Chat, k její škodě, zůstal navenek jen oholený strojový rytmus a tím skladba snadno sklouzla k tuctovosti. Spojení "běžného" stylu písní Queen s "hot space" nefunguje. Ale o vyložený průšvih se nejedná. Sólo na kytaru dostává skladbu jinam a dělá ji lepší.
V Body Language jsem zase v "hot space", basa duní, erotika kape z repráků. Freddie si skladbu napsal k obrazu svému a s chutí ji interpretuje. Zase šokuje basa, účinné stoptimy, úsporný a účelný synth. Píseň má spád a drive a i když se posluchač drží jen basové linky a jen v druhém plánu vnímá zpěv a ostatní, tak si to užívá a dostává chuť na skleničku něčeho ostřejšího.
Action This Day je zase mimo "hot Space" a zbylo jen bum čvacht rytmus, a i klávesy to sráží víc do šedi. Píseň sice napsal a zřejmě i s Freddiem zpívá Taylor, ale jedná se o slabší věc.
Put Out The Fire je Mayova rockárna, odlišná od ostatního na desce, ale standardně dost dobrá až výborná. Jsem ale na vážkách, zda-li skladbu považovat za vítané zpestření nebo nevhodné vybočení ze stylu.
Life Is Real - tragická událost s vraždou Johna Lennona je v době natáčení desky ještě čerstvá, napsali tedy a nahráli skladbu ve stylu tvorby Johna Lennona. Jedná se o jednoduchou a dobrou věc, ale tolik jinou než "hot space".
Calling All Girls je druhá Taylorova věc, ale ani tady si nejsem jistý, že je dobrá, spíš ne.
Las Palabras De Amor je druhá skladba Queen, kde po Teo Torriate použili jiný jazyk než angličtinu. Pěkná pomalá zamilovaná skladba, která by na albu Queen chyběla. Docela hezký je ten asi minutový závěr s klávesy.
Cool Cat společná Deaconova a Mercuryho věc, a máme tu reggae. Freddiem hodně dobře zpívaná, sama o sobě výborná věc.
Under Pressure - kdo by odolal spolupráci s takovou hvězdou, jako je David Bowie. Slavný duet hit se slavnou basovou linkou, moc dobrá skladba, ale tady na desce nejvíc "nepatřičná".

Deska Hot Space mi připadá stylově až moc roztříštěná. Tři echt "hot space" taneční skladby jsou výborné, zbytek je dost různorodá směs, byť v solidním standardu. Na mnoha místech elpí je radost poslouchat baskytaru.

Vyšlo mi to na solidní 3/5


pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 18:23  84099
Deep Purple mám rád. Hodně rád. A hodně dlouho, poslouchal jsem je na Větrníku – vzpomínám, jak se mi strašně líbily skladby Hush, Help! a Hey Joe z první desky. Pak, to mi bylo asi tak patnáct, vyšlo u Supraphonu LP Ochutnávka, a z toho tvrdého bigbítu jsem byl úplně nadšenej. Nadšení u mě propuklo i když po asi deseti letech nečinnosti vyšlo Perfect Stranger, tuhle desku miloval mj. Martin Křepela, první bubeník Dux, který pár měsíců nato zemřel. Pak jsem kapelu sledoval velice pozorně, to už se dala koupit v Česku CD – hrozně se mi líbilo The Battle Rages On... a taky jsem Deep Purple v té době viděl naživo v Praze ještě s Ritchie Blackmorem. Kromě Turning To Crime znám všechny desky, a o žádné si nemyslím, že by byla vyloženě špatná, nicméně je pravda, že v poslední době taky nevyšla žádná vyložená bomba. No a pokud si říkáte, k čemu, že směřují tyhle moje bláboly, tak k tomu, že jsem si právě poslechl poslední album, =1. A jsem velice, opravdu velice spokojený, dokonce místy nadšený. Tahle deska se Deep Purple hodně povedla.
pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 16:28  84098
PegasPoslechl jsem si to bonusové EP. Ano, Staying Power zní živě lépe, ale žádná bomba to není, což ostatně nic na celé desce. Soul Brother se mi líbí, mohla být na albu místo třeba Action This Day, ktrerá je i naživo otravná.
pegas Pegas 26.8.2024 16:08  84097
Z troch jiného soudku. Včera jsem se po letech podíval na film Twister a kromě toho, že mě překvapilo, jak je to dobře natočené a jak se na to dobře koukalo, tak mě zaujal soundtrack, ze kterého si pamatuji jenom Deep Purple a Van Halen. I ta klasická filmová hudba je hezká, ale v závěrečných titulkách zní asi pětiminutové kytarové sólo doprovázející motiv "vybrnkávaný" zřejmě na klávesy. A pak koukám, že to je Eddie Van Halen. Že pro tento film vznikla hutná rocková písnička Humans Being jsem věděl a znám ji dobře z výběru Best Of Volume 1, ale o téhle instrumentálce Respect The Wind jsem nevěděl (a to ji mám na bonusovém CD v boxu Collection II, který jsem si letos koupil). Tak nějak mě to zaujalo a líbí se mi tam, jak si sóluje a vždycky se se krátce sejde s melodií těch kláves.
Respect The Wind https://www.youtube.com/watch?v=EyfOq6R6HcE
pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 16:00  84096
Santana – Guitar Heaven - 2010Mhm, a i tohle album mi udělalo velikou radost, přesto, že jde jen o covery známých fláků - a jak jsem to napsal, tak mě napadlo, že to znamená profláknuté věci, hehe. Moc hezky se mi to poslouchalo.

8,5/10
pegas Pegas 26.8.2024 15:45  84095
Teď jsem si poslechnul bonusy z 2CD edice:
Staying Power - Živá nahrávka, rychlejší, živější, reálné bicí, více energie, více kytary... mnohem lepší verze, kdyby v podobném duchu byl studiovka, tak bych to i bral.

Action This Day - Živá nahrávka, rockovější zvuk, zpívá Mercury a Taylor, opět mnohem lepší než z desky, jenom se to postupně stane jednotvárné.

Calling All Girls - Živá nahrávka, tady možná upřednostním studiovou verzi, protože mi k tomu sedí ta studiová přesnost a čistota, ale i ta živá je dobrá. V takových těch drobných vyhrávkách tu nahrazuje kytaru piáno(?).

Black Chat - Remix pro singlové vydání, neslyším tam výraznou změnu a zas tak mě to nebaví, abych to detailně porovnával. Možná to má trochu přijatelnější zvuk proti původní verzi.

Soul Brother - Jediná nealbová skladba, vyšla na druhé straně singlu Under Pressure. Zajímavá věc, i když to zní jako rychlovka nebo improvizace. V textu jsou odkazy na jiné písničky Queen.





pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 15:26  84094
Já jsem nepátral po ničem, protože mě ta deska prostě nezajímá a nebaví, ale třeba nám někdo sdělí podrobnosti.
pegas Pegas 26.8.2024 15:22  84093
JO, já na první poslech neměl úplně čas, děsilo mě, co slyším a řekl jsem si, že vytrpím alespoň do konce první strany a druhou si dám následující den. To jsem ještě nevěděl, že tam astává zlom a začíná to být zajímavější. Četl jsem, že to vzniklo ve dvou studiích, nepátral jsem po tom víc, ale zajímalo by mě, jestli je to tak, že v jednoho nahrávání jsou ty disko věci a ze druhého ten zbytek, protože tam je opravdu velký rozdíl, jako kdyby to byly dvě desky smíchané do jedné. Under PRessure prý ani pro desku určená nebyla, jenom tam byla přihozená.
pepanovacek PepaNovacek 26.8.2024 15:15  84092
Petře, díky za recenzi. Poměrně velká shoda, řekl bych, taky slyšíš ty rozdíly mezi první a druhou stranou, a zmiňuješ tu jistou "umělohmotnost".
pegas Pegas 26.8.2024 15:10  84091
Hot SpaceQueen – Hot Space
Hot Space jsem buď nikdy neslyšel, nebo jsem ho hned zavrhnul a vytěsnil z paměti. Kromě známé Under Pressure mi ani jedna písnička nezněla ani trochu povědomě. Proto mě i při současném chronologickém poslechu nepříjemně překvapilo, jakou stylovou otočku a sešup dolů tu slyším. Prý snad komerční úspěch singlu Another One Bites The Dust z The Game, který se mi hodně líbí, měl být počátkem cesty k disko desce, ale pokud je to pravda cestou spíš zabloudili na skládku odpadu. Hlavně první strana zaslouží spíše zapomenout a popravdě mi vzala chuť do dalšího poslechu. Primitivní jednotvárné rytmy umělých (programovaných?) bicích, většinou i uměle znějící basová linka, dechy a další umělé zvuky poplatné dobovému popu/disku. Nejsem úplně odpůrcem osmdesátek, ani popu, ale v této podobě mě to naprosto míjí a nebaví, hledat v tom nějaké klady je spíš zoufalství. Nechtěl jsem to ale odsoudit po prvním poslechu a při opakování jsem tam našel jako trochu přijatelnou alespoň Black Chat, především díky baskytaře a kytaře. Dokážu do jisté míry akceptovat i Action This Day, kdyby to nahráli Sparks, ale od Queen toto fakt nečekám a nechci. Od Queen, jak je mám rád, toho slyším na první straně minimum, jako kdyby se toho ani nechtěli účastnit, nejvíc je tu tedy slyšet Mercury, ale ani jeho zpěv mě moc nebere v této ukřičené silové podobě. No, naštěstí druhá strana poslechové utrpení mírní a jsou to spíše tradičnější Queen, opět v různých podobách a bez disko pachuti, jako kdyby obě strany byly dvě zcela odlišné nahrávky. Put On The Fire je konečně rocková písnička, taková přímočará vyřvávačka,, ale přeci jen aspoň zní jako Queen a hlavně jako živá kapela. Life Is Real je klidná balada, kterou vzdávají poctu zavražděnému Johnu Lennonovi a přesně v jeho stylu zní. Docela jsem si oblíbil Calling All Girls, nejsou to zrovna typičtí Queen, spíše mi to zní jako něco od The Police, ale tenhle druh poprocku můžu, je to hezky zahrané, chytlavé a zábavné. Las Parablas De Amor by se dalo označit za klasickou Mayovu baladu, která nezní nijak originálně, ale ani ničím neurazí a je okořeněná zajímavými syntezátory připomínajícími varhany. V pomalé Cool Cat bych Queen ani náznakem nepoznal, funky/soul není jejich styl a ani Mercuryho tu nepoznávám, jak zpívá úplně jinak a vysoko. Také zní hodně osmdesátkově, ale je to úplně jiná liga než první strana desky. Jednoznačně nejznámější a asi i nejlepší skladbou je závěrečná Under Pressure, duet Mercuryho s Davidem Bowiem. Je to také skladba, která se hodně liší od zbytku desky a škoda, že tu není víc takových.
Sečteno a podtrženo, první strana velká bída a druhá spíše průměr s pár zajímavými skladbami (Calling All Girls, Cool Cat, Under Pressure).
2/5

[ 64824 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt