Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Zelený je lopuch,
fotbal to je hra...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64744 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pegas Pegas 1.10.2024 19:10  84376
Queen - InnuendoNež jsem Innuendo začal poslouchat za účelem hodnocení, domníval jsem se, že ho budu znát, ale když se při chronologickém poslechu diskografie Queen začaly už na předchozích albech objevovat písničky, které jsem měl v hlavě spojené právě s Innuendo, tušil jsem, že to bude jinak. Pravděpodobně jsem si ho totiž částečně zaměnil s výběrem Greatest Hits II, a tak trochu i pochybuji, jestli jsem ho vůbec dříve slyšel celé. Částečně jsem ho sice znal, a musel jsem se s ním trochu víc seznámit a vstřebat i nové skladby. To nebylo tak obtížné, protože to není žádná komplikovaná či nepřístupná muzika, i když ve skutečnosti promakanější, než se může na první dojem jevit. Nejprve pro mě celá deska stála na dvou mohutných pilířích Innuendo a The Show Must Go On a mezi tím lepší i slabší skladby. Avšak i ty písničky, které mě nejprve moc nepřesvědčily, neskutečně vyrostly. S každým poslechem rostlo nadšení a vše se postupně tak vyrovnávalo, že mi z toho vyšla celkově silná, hudebně rozmanitá, ale kvalitativně vyrovnaná deska, ze které nic netrčí a nemá smysl jí vytýkat nějaké drobnosti (které se mi stíraly s každým opakováním). Nebudu vytahovat jednotlivé skladby, ta deska je prostě super jako celek. Produkce a zvuk nemá chybu, hodně mě baví poslouchat ji přes sluchátka, to je lahůdka na plný počet bodů.
5/5
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 1.10.2024 19:01  84375
Máš pravdu, Pepo, zatím naše největší shoda, řekl bych. Teď jsem dočetl tvojí a Ivanovu recenzi a bylo to příjemné počtení.
pepanovacek PepaNovacek 1.10.2024 15:47  84374
A ještě k poslednímu odstavci – i u mě se Queen prodrali hodně vysoko, tyhle společné recenze jsou opravdu úžasné.
pepanovacek PepaNovacek 1.10.2024 15:44  84373
Marku, děkuju za pěknou recenzi. Velmi velká shoda, řekl bych, kromě tedy Ride The Wild Wind.

Ano, Innuendo je i velmi smutná deska, díky okolnostem. Ano, titulní Innuendo je i pro mě jednou z nejlepších skladeb Queen. Ano, These Are The Days Of Our Lives má bombové parametry a proto je bombou, hehe. Ano, Delilah je určitě nejslabším songem na desce. A ano, The Show Must Go On je pravděpodobně ono pověstné nejlepší na konec. Avšak nesmíme zapomínat na titulní skladbu, že?
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 1.10.2024 15:09  84372
Queen - InnuendoNa tuto desku jsem byl hodně zvědavý, protože nešlo přehlédnout její popularitu na některých hodnotících serverech. A musím hned na začátku prozradit, že zklamán jsem nebyl ani v nejmenším. Hudebně Innuendo přeskakuje osmdesátky a vrací se zpátky ke kořenům, ke kytarovějšímu zvuku. Na druhou stranu si ale nechává určité prvky, které hoši pilovali na předchozích deskách a vzniklo tak výtečné album, které v jejich diskografii nepochybně vyčnívá. A také je to poslední deska za života Freddieho, jenž už byl během nahrávání hodně nemocný a nepochybně tušil, že se blíží konec. V tom smyslu je to i deska velmi smutná.

Album začíná naprostou megabombou, titulní Innuendo, jež je pro mě jednou z jejich nejlepších skladeb vůbec. Tahle věc dua Mercury & Taylor je až nezvykle temná. A nádherná. Už ten tajemný úvod se skvělými bubny Mistra Taylora a famózně zpívajícím Mercurym. A potom řízná kytara a překrásné přechody do mohutného refrénu. Za zmínku stojí i skvělý flamenco bridge, kde na kytaru drnká Steve Howe. Naprosto snový začátek alba. A nápor nepolevuje ani v následující I'm Going Slightly Mad. Na první poslech trochu "divná" skladba, ale opakovanými poslechy roste a teď patří k mým vůbec nejoblíbenějším od Queen. A možná jsem jediný, ale hrozně mi to evokuje hudbu, kterou na konci osmdesátek dělali Depeche Mode. Ostatně Korg M1 je tady také v hlavní roli. Freddie tu opět zpívá famózně (i s krásně akcentovaným r v poslední sloce) a celá skladba je v takovém ležérním lazy stylu. A Brian May tady má nádherné slajdované sólo. Bomba. Další dvě skladby složil May a v tomhle bodě se trochu mění hudební charakter desky směrem ke klasickému hard-rocku. První z nich, Headlong, je taková ta typická dupačka založená na výrazném riffování a valivém rytmu. A druhá I Can't Live With You je trochu vyměklá do pop-rocku - hlavně refrén mi připomíná Toto, kteří na tohle byli mistři. Tyhle dvě skladby sice nejsou takové bomby jako předchozí dvě pecky, ale pořád se jedná o výborné počiny. Don't Try So Hard je krásná balada od Mercuryho, kde se mi moc líbí zklidněné dojezdy refrénu, to je fakt nádhera. Vokálně je to velmi náročná věc a je působivé, jak se s tím nemocný Mercury vypořádal. Ride The Wild Wind je bomba od pana Taylora a tuhle věc si určitě někdy pustím v autě, protože má krásně dupavý rytmus. Skvělé jsou i synťákové textury a všemožné vyhrávky. Celkově je to typická taylorovina, čili tak trochu nevymezená skladba na rozhraní různých stylů.

All God's People otevírá druhou polovinu v gospel stylu a pro mě představuje jeden ze slabších okamžiků desky. Stylově mi to do celku nějak nezapadá a pokud bych teda ten styl pominul, nepřijde mi to ani nijak zvlášť skladatelsky zajímavé. Rožér ale zachraňuje situaci a přichází s dalším megahitem v podobě These Are The Days Of Our Lives. Tahle písnička má bombové parametry a patří do učebnice hudební skladby - harmonicky působivé sloky, výborně vypointovaný refrén, špičkové aranžmá a nádherná instrumentální pasáž. Sám Taylor popsal vznik písně následovně: I was sitting at home in a rather reflective mood and I did know that Freddie was ill, and I think it came out of that slightly melancholic mood. I guess I was trying to put an optimistic slant on it in a way — those were the days then. And these are the days of our lives — Today is more important than yesterday. Delilah je pro mě určitě nejslabším songem na desce. Irituje mě tu kolovrátkový syntezátorový podklad a kupodivu i vokál. Ať už je to přiblblé zvolání Delilah, či kočičí mňoukání. Zařazení The Hitman za tenhle kousek určitě bylo schválně, protože v kontrastu tahle věc působí velmi tvrdě, obzvláště řízný kytarový začátek. Jinak je to moc pěkná píseň a jako nejzajímavější se mi tu jeví zvolněné melodické pasáže v první polovině. Ono celkově tahle skladba má zvláštní strukturu, kde vlastně celá druhá polovina je instrumentální. Bijou je krásná písnička, která skoro celá zní jako nějaké intro, nebo předěl k něčemu jinému. Trochu minimalistická věc s plačtivou kytarou, syntezátorovými podklady a občasným vokálem. Je The Show Must Go On ono pověstné nejlepší na konec? Pravděpodobně ano. Nebudu o této skladbě nic psát, protože ve světle toho, co následovalo po dokončení tohoto alba, je mi z toho smutno. Brian May tady vytvořil něco naprosto výjimečného a nadpozemsky krásného.

Sice to zase není úplně dokonalé, na desce se najdou slabší chvilky, ale plnou palbu si to prostě zaslouží. Queen od minulých alb pokračují v krasojízdě a díky těmto poslechům a psaní se u mě prodrali do Top 10 nejoblíbenějších skupin. Kdo by to byl ještě před pár měsíci řekl...

5/5
pepanovacek PepaNovacek 30.9.2024 20:38  84371
Queen - Made In Heaven – 1995
Řekl bych, že tohle album moc neznám, a neposlouchal jsem ho moc často, ale jistý si nejsem, tak uvidíme, uslyšíme.

It's A Beautiful Day
Jelikož jsem dva poslední poslechy uskutečnil okamžitě po sobě, řekl bych, že začátek téhle skladby je totožný s úplným koncem alba, tedy ty plochy, ten akord – no, nejsem muzikant, tak mi to snad někdo (Marek, Honza) potvrdí, případně vyvrátí. Napadl mě výraz nádherná miniatura, možná i po našem skrytá bomba - za mě opravdu překrásná, lahůdková skladbička, takové mistrovské dílko s výbornou brumlající basou, skvělým kátkým zavířením kotlů a stejně skvělým (a taky krátkým) místem, kde zazní typická Brianova kytara.

Made In Heaven
Že je tohle Freddieho písnička už z roku 1985, nahraná na jeho sólové album Mr. Bad Guy, jsem doteď netušil, a původní verzi neslyšel. Upřímně – ano, líbí se mi, ale úplně nadšený z ní nejsem.

Let Me Live
A tohle, moji milí kamarádi, tohle je pro mě první opravdová, plnotučná bomba. Překrásná písnička, taková celkem netypická, pokud jde o rozložení vokálů, protože jestli dobře slyším, první sloku zpívá Freddie, druhou Roger a poslední Brian, refrény pak všichni + nějaké sboristky. Nádhera!!! Přemýšlím (momentálně při poslechu marně), jestli se v nějaké kapele sešli tři tak výteční zpěváci.

Mother Love
Tady se přiznávám k tomu, že jsem nějak stále nevěděl, jaký názor na tuhle skladbu mám, a tak při posledním poslechu jsem si četl nějaké informace o jejím vzniku, o tom, že poslední sloku musel nazpívat Brian, protože Freddie už to nedal (je to údajně jeho úplně poslední písnička, kterou nazpíval), o tom, že se v závěru ozve ukázka z koncertu ve Wembley nebo úryvky z každé písně Queen, kterou kdy nahráli. A pročpak, že se k tomu přiznávám, aha? Nu, proto, že tyhle získané informace měly vliv na můj názor na písničku, aha? A to vliv pozitivní.

My Life Has Been Saved
Sice hezká, ale tak trochu obyčejná a jednoduchá písnička. Žádné velké výhrady k ní ovšem nemám, poslouchá se pěkně.

I Was Born To Love You
Tak i tohle je Freddieho písnička z jeho sólového alba, a ani její původní verzi jsem neslyšel, ale na rozdíl od Made In Heaven z ní nadšený jsem. Líbí se mi ta tepající baskytara, a ten rockový tah celé kapely. Pěkné.

Heaven For Everyone
Tuhle skladbu znám asi z celého alba nejlépe, i díky videoklipu, který jsem mnohokrát viděl. A musím říct, že se mi hodně líbí. I zde jsem se dozvěděl informace, které mi doposud byly neznámé – třeba o tom, že skladbu složil Taylor pro svou kapelu The Cross (o jejíž existenci taky nic nevím), a dost mě taky zaujalo, jak použili různé verze, přetáčeli původní nástroje (nejen u téhlé písničky), protože ve výsledku to není znát, alespoň já to tedy neslyším, na mě ta hudba působí velice kompaktně.

Too Much Love Will Kill You
Velice přesně si pamatuju na svoje pocity, když jsem slyšel tuhle skladbu poprvé, bylo to při sledování benefičního koncertu po smrti Freddieho ve Wembley. A nelíbila se mi, až mě skoro srala, zpíval ji Brian a myslím, že jen nějak sám, akusticky s klavírem, moc sladkobolně na mě působila. To tahle rocková verze s vokálem Freddieho je úplně jiná káva, tedy pro mě.

You Don't Fool Me
No, a tohle mě tedy nebaví, je to na mě moc velké disko, připomínající mi nejslabší desku Queen, Hot Space. Nudné, nezajímavé, až stupidní...

A Winter's Tale
Krásná silomrdná písnička, a krásným, silomrdným kytarovým sólem.

It's A Beautiful Day (reprise)
Tvrdší, rockovější obdoba úvodní skladby, která se mi moc líbí.

(Yeah)
Yeah. Hehe.

(Dead)
Tohle je (pro mě) velmi zvláštní skladba. Stopáž jako Supper´s Ready. A moje pocity? Veskrze velmi pozitivní. Slyším místy Genesis (z období The Lamb Lies Down On Broadway), ale taky The Who. Tyhle skryté stopy mě nikdy moc nebavily, tady ovšem ta muzika (na mě) vůbec nepůsobí vatovitě, ale smysluplně. A na rozdíl od mnoha kapel, které vydaly svoje poslední alba po ukončení činnosti (ať už z jakýchkoliv důvodů), Queen se podařilo rozloučit více, než důstojně – taky jsem si při poslechu vzpomněl na Pink Floyd a jejich neuvěřitelně blbé a trapné The Endless River.

Takže, vážení přátelé, pro mě je Made In Heaven opravdu poslední – ale hlavně plnohodnotné – album Queen. Žádné zbytky, žádná vata, žádné trapnosti. Z nostalgie bych možná dal plnou palbu, i když ne plnotučnou jako v případě jejich nejlepších nahrávek, ale nedám. Hehe.

9/10

keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 30.9.2024 17:44  84369
Hodnotí. Akorát jsem to ještě neslyšel. Zítra snad konečně dodám Innuendo...
pepanovacek PepaNovacek 30.9.2024 17:28  84368
Ivane, hodnotí. Vložím ji až přijdu domů, tedy za chvíli.
artfan Artfan 30.9.2024 17:04  84367
Hodnotí se ještě Made In heaven nebo mi něco uniklo?
bubla Bubla 30.9.2024 12:49  84366
PercyNo mně to zní trochu podobně jako spousta současné hudby z bandcampu, hehe. Prázdné, bez nápadu, bez citu. Ono vygenerovat třeba takovéhle psychedelické instrumentálky bez ničeho asi fakt není problém. Žánry jako stoner apod. budou na tohle náchylné.

Autenticky (na 70. léta) mi to moc nezní, hlavně v tom smyslu, že zvuk je jako by to byl nějaký současný vyřvaný remaster kdysi možná normálně nahrané desky, zkomprimovaný do hodně malé mp3, takže i nástroje znějí úplně divně a ve výsledku třeba klávesy znějí jako dost pokročilé syntezátory a ne jako něco, na co se běžně hrálo v roce 1974.

Mně by se líbilo, kdybych si pomocí AI mohl vyrobit cover verzi nějaké skladby ve stylu někoho jiného. Třeba (co mě napadalo u Queen) One Vision v podání AC/DC, Miracle v podání Yes.
percy_ Percy_ 30.9.2024 11:29  84365
AI generovaná hudbaUž jste někdo slyšel hudbu vytvořenou pomocí AI? Já teď něco takového poslouchám a přijde mi to tedy docela strašidelné.

Camellas - Desert Trip (1974)

Jasně, není to žádné mistrovské dílo, ale prostě taková zhulenina, ale překvapuje mě, jak se mi to příjemně poslouchá. A hlavně jak autenticky to zní. Trochu strašidelné.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 28.9.2024 19:34  84364
A nebubnoval tam Nick D'Virgilio? Hehe.
pepanovacek PepaNovacek 28.9.2024 19:27  84363
Tak žádní Číňani, ale Cirque de Soleil. A bylo to vynikající, místy až strhující.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 28.9.2024 11:25  84362
PepaTo není názor. To je holý fakt, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 28.9.2024 09:57  84361
Budu dnes odpoledne prase. V Sazka aréně, nebo jak se to jmenuje. Na nějakých Číňanech, nebo co, nevím, dostal jsem lístek darem. A před odjezdem jsem si poslechl Neal Morse - The Dreamer - Joseph - Part One. Někdo tu psal (Marek?), že je to nejlepší Morseho nahrávka. Tak já bych se asi, s dovolením, k tomuto názoru přidal.

[ 64744 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt