Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Nudou jsi opuch?
Navštiv Lopuch!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 64630 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 2.10.2024 10:20  84385
Apollo Ray - In Orbit je sólová deska jednoho z členů mých oblíbených Jouis, klávesáka Louise Pavla. Aranžérsky je to klávesovo-elektronický indie-pop-(rock). S Jouis to má společné jenom skladatelské postupy, trochu atmosféru, ale zvuk moc ne. Není to art-rock, ani folk-rock. Připomíná mi to Heligoland (Tim Friese-Greene z Talk Talk), ale myslím, že to tady nikoho nezaujme. Já jsem to zatím slyšel jednou a je to příjemné, ale raději bych další album Jouis, hehe.
https://www.youtube.com/watch?v=8eRWS65yqKs&list=OLAK5uy_nWveToDSk5OkSMzePmx0NIJO5WfMpoQKQ

artfan Artfan 2.10.2024 09:55  84384
Queen – Made In Heaven

Rozlučková deska, která má přinést vzpomínku na jedinečného zpěváka Freddieho Mercuryho a výbornou kapelu Queen. Přináší však nové skladby, ve své většině mně přístupné a pak také jedno hudební překvapení.
It´s A Beautiful Day - varhany v úvodu, klavír ve slokách, to se mi líbí, Freddie zpívá vznešeně. Krátká věc ale hezká, slavnostní skladba, jako by důstojně zahajovala poslech desky, na které slyšíme Freddieho hlas z Nebe. Made In Heaven má ve slokách trochu obyčejnější doprovod a melodiku, zpestření přinese až kytarové sólo. I tato píseň na mě působí vznešeně a slavnostně. Solidní věc. Let Me Live - gospel je za mě atraktivní druh hudby a Freddie i skupina měli vždycky dobré předpoklady podobné skladby dělat. Tak nějak mi to k tomu Frediemu a skupině sedí. Všichni se ve zpěvu vystřídají. Výborná píseň. Mother Love - Freddie zpívá první sloku nezvykle nízko, až není k poznání. Ale nevadí to, i tempo a nálada skladby jsou méně obvyklé, pomalé zamyšlené vyprávění, hudba se jen občas kolem refrénu klávesami zhutní, aby se vrátila k původnímu módu. Dobrá skladba. Na konci je ve zkratce pozpátku převinut hudební život zpět až k prvnímu výkřiku po narození? Čí asi? My Life Has Been Saved už je taková „obyčejná“ písnička v klasicky líbivém kvínovském kabátku. Je krásně melodická a Freddiem dobře zazpívaná. I Was Born To Love You – má osmdesátkový popový styl, který u Queen nemám rád. Taylor zase bumčvachtí a pouze May chvíli potěší kytarou. Freddie je jako vždy spolehlivý, ale nic víc. Heaven For Everyone je pro mě nejcharakterističtější song CD. Nemyslím ani tak hudebně, ale pro mě jako vzpomínka. V době vydání píseň zněla všude, klip se točil na hudebních stanicích. Skladba zní „jako běžná od Queen“, rozuměj velmi kvalitní a dobrá, ale můj šálek kávy to není. Too Much Love Will Kill You - tahle skladba mi hlavně přináší vzpomínku na to, jak ji May otřesně zazpíval na tribute koncertu ve Wembley po Freddieho smrti. Líbí se mi ty klávesy doprovázející skladbu, Freddie zpívá skvěle, a klobouk dolů, že dokázal taková slova textu vyzpívat. V You Don´t Fool Me je znovu slyšet pouze jednotvárnost, strojovost, hlavně v bicích, takže zaujmout může jen Mayovo vskutku rockové kytarové sólo. A Winter´s Tale tahle skladba mi vždycky evokovala vánoční a zimní atmosféru, cítím z ní pokoru, stesk po prošlém, podobně jako na Innuendu. Opět krásně zazpívané, píseň hladí a je podle mě nejlepší na albu. It´s A Beautiful Day (Reprise) je jiné, o něco delší a rockovější, než v úvodu alba a nedovedu posoudit, která „verze“ se mi líbí víc, obě jsou dobré. Yeah je vteřinová vzpomínka na jedno z mnohých Freddieho yeah. Untitled - Dvacetidvouminutová ambientní plocha, která asi má sloužit jako kulisa k rozjímání nad ztraceným životem Freddieho Mercuryho a koncem jedné z nejzásadnějších kapel hudební historie. Jedná se o až art rockový kousek, v některých pasážích jsem tam slyšel mému uchu libý art rock a nedá se nevzpomenout jméno Yes. Na CD se radikálně liší od ostatních skladeb a je pro mě milým překvapením a její poslech mě oproti některým jiným hodně bavil. Patří spolu s A Winter´s Tale k nejlepším na albu.
4/5
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 2.10.2024 06:06 - Oblíbené kluby (21:55) 84383
No, pro mě zatím úplně největší v historii našeho společného psaní...
pepanovacek PepaNovacek 2.10.2024 04:41  84382
A celkově to vypadá, podle toho, co píšeme, že Queen, jsou pro většinu z nás asi zatím největším "překvapením".
pepanovacek PepaNovacek 2.10.2024 04:38  84381
KeyserSoze Ten živák si dneska poslechnu.
pepanovacek PepaNovacek 2.10.2024 04:37  84380
PegasPetře, díky za recenzi. Innuendo a The Show Must Go On jsou pilíře, to zcela bez debat a bezpochyby. Pravda, že mnoho tam netrčí, ale Delilah, ta jo, to je příšerná písnička. Nicméně, po závěrečném kolečku (na které se těším) si umím představit, že navzdory téhle ohavnosti dám albu plnou palbu.
bubla Bubla 1.10.2024 20:40  84379
Konečně jsem dočetl hodnocení The Miracle. Největší shoda s Markem, ale to už jsem tak trochu čekal, hehe. Je fakt, že jsem dlouho vnímal Queen docela podobně jako teď píše Ivan, a na začátku hodnocení jsem si myslel, že po několika prvních albech budu hodnotit celkem nízko, protože tam bude hodně vaty, jak jsem si matně vybavoval. Ale fakt mě ty poslechy příjemně překvapily.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 1.10.2024 20:23 - Oblíbené kluby (21:55) 84378
Já jedu Queeny chronologicky včetně živáků, takže teď ještě před prvním poslechem Made In Heaven poslouchám Live At Wembley '86 z roku 1992 a je to zatím jejich nejlepší živák, co jsem slyšel.
pegas Pegas 1.10.2024 20:02  84377
Don't Try So Hard jsem znal víc od zpěvačky Lany Lane z alba Covers Collection. Tam so to nahrála ve svém typickém stylu a je jenom dobře, že se nesnažila napodobovat originál. Ale musel jsem si chvilku na zvykat, než jsem se přeladil na původní verzi.
https://www.youtube.com/watch?v=E78JndVnFjA&list=PLAwRVf3_TD6Mjaop8xMF0hIr7ARdq64Mv&index=9
pegas Pegas 1.10.2024 19:10  84376
Queen - InnuendoNež jsem Innuendo začal poslouchat za účelem hodnocení, domníval jsem se, že ho budu znát, ale když se při chronologickém poslechu diskografie Queen začaly už na předchozích albech objevovat písničky, které jsem měl v hlavě spojené právě s Innuendo, tušil jsem, že to bude jinak. Pravděpodobně jsem si ho totiž částečně zaměnil s výběrem Greatest Hits II, a tak trochu i pochybuji, jestli jsem ho vůbec dříve slyšel celé. Částečně jsem ho sice znal, a musel jsem se s ním trochu víc seznámit a vstřebat i nové skladby. To nebylo tak obtížné, protože to není žádná komplikovaná či nepřístupná muzika, i když ve skutečnosti promakanější, než se může na první dojem jevit. Nejprve pro mě celá deska stála na dvou mohutných pilířích Innuendo a The Show Must Go On a mezi tím lepší i slabší skladby. Avšak i ty písničky, které mě nejprve moc nepřesvědčily, neskutečně vyrostly. S každým poslechem rostlo nadšení a vše se postupně tak vyrovnávalo, že mi z toho vyšla celkově silná, hudebně rozmanitá, ale kvalitativně vyrovnaná deska, ze které nic netrčí a nemá smysl jí vytýkat nějaké drobnosti (které se mi stíraly s každým opakováním). Nebudu vytahovat jednotlivé skladby, ta deska je prostě super jako celek. Produkce a zvuk nemá chybu, hodně mě baví poslouchat ji přes sluchátka, to je lahůdka na plný počet bodů.
5/5
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 1.10.2024 19:01 - Oblíbené kluby (21:55) 84375
Máš pravdu, Pepo, zatím naše největší shoda, řekl bych. Teď jsem dočetl tvojí a Ivanovu recenzi a bylo to příjemné počtení.
pepanovacek PepaNovacek 1.10.2024 15:47  84374
A ještě k poslednímu odstavci – i u mě se Queen prodrali hodně vysoko, tyhle společné recenze jsou opravdu úžasné.
pepanovacek PepaNovacek 1.10.2024 15:44  84373
Marku, děkuju za pěknou recenzi. Velmi velká shoda, řekl bych, kromě tedy Ride The Wild Wind.

Ano, Innuendo je i velmi smutná deska, díky okolnostem. Ano, titulní Innuendo je i pro mě jednou z nejlepších skladeb Queen. Ano, These Are The Days Of Our Lives má bombové parametry a proto je bombou, hehe. Ano, Delilah je určitě nejslabším songem na desce. A ano, The Show Must Go On je pravděpodobně ono pověstné nejlepší na konec. Avšak nesmíme zapomínat na titulní skladbu, že?
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 1.10.2024 15:09 - Oblíbené kluby (21:55) 84372
Queen - InnuendoNa tuto desku jsem byl hodně zvědavý, protože nešlo přehlédnout její popularitu na některých hodnotících serverech. A musím hned na začátku prozradit, že zklamán jsem nebyl ani v nejmenším. Hudebně Innuendo přeskakuje osmdesátky a vrací se zpátky ke kořenům, ke kytarovějšímu zvuku. Na druhou stranu si ale nechává určité prvky, které hoši pilovali na předchozích deskách a vzniklo tak výtečné album, které v jejich diskografii nepochybně vyčnívá. A také je to poslední deska za života Freddieho, jenž už byl během nahrávání hodně nemocný a nepochybně tušil, že se blíží konec. V tom smyslu je to i deska velmi smutná.

Album začíná naprostou megabombou, titulní Innuendo, jež je pro mě jednou z jejich nejlepších skladeb vůbec. Tahle věc dua Mercury & Taylor je až nezvykle temná. A nádherná. Už ten tajemný úvod se skvělými bubny Mistra Taylora a famózně zpívajícím Mercurym. A potom řízná kytara a překrásné přechody do mohutného refrénu. Za zmínku stojí i skvělý flamenco bridge, kde na kytaru drnká Steve Howe. Naprosto snový začátek alba. A nápor nepolevuje ani v následující I'm Going Slightly Mad. Na první poslech trochu "divná" skladba, ale opakovanými poslechy roste a teď patří k mým vůbec nejoblíbenějším od Queen. A možná jsem jediný, ale hrozně mi to evokuje hudbu, kterou na konci osmdesátek dělali Depeche Mode. Ostatně Korg M1 je tady také v hlavní roli. Freddie tu opět zpívá famózně (i s krásně akcentovaným r v poslední sloce) a celá skladba je v takovém ležérním lazy stylu. A Brian May tady má nádherné slajdované sólo. Bomba. Další dvě skladby složil May a v tomhle bodě se trochu mění hudební charakter desky směrem ke klasickému hard-rocku. První z nich, Headlong, je taková ta typická dupačka založená na výrazném riffování a valivém rytmu. A druhá I Can't Live With You je trochu vyměklá do pop-rocku - hlavně refrén mi připomíná Toto, kteří na tohle byli mistři. Tyhle dvě skladby sice nejsou takové bomby jako předchozí dvě pecky, ale pořád se jedná o výborné počiny. Don't Try So Hard je krásná balada od Mercuryho, kde se mi moc líbí zklidněné dojezdy refrénu, to je fakt nádhera. Vokálně je to velmi náročná věc a je působivé, jak se s tím nemocný Mercury vypořádal. Ride The Wild Wind je bomba od pana Taylora a tuhle věc si určitě někdy pustím v autě, protože má krásně dupavý rytmus. Skvělé jsou i synťákové textury a všemožné vyhrávky. Celkově je to typická taylorovina, čili tak trochu nevymezená skladba na rozhraní různých stylů.

All God's People otevírá druhou polovinu v gospel stylu a pro mě představuje jeden ze slabších okamžiků desky. Stylově mi to do celku nějak nezapadá a pokud bych teda ten styl pominul, nepřijde mi to ani nijak zvlášť skladatelsky zajímavé. Rožér ale zachraňuje situaci a přichází s dalším megahitem v podobě These Are The Days Of Our Lives. Tahle písnička má bombové parametry a patří do učebnice hudební skladby - harmonicky působivé sloky, výborně vypointovaný refrén, špičkové aranžmá a nádherná instrumentální pasáž. Sám Taylor popsal vznik písně následovně: I was sitting at home in a rather reflective mood and I did know that Freddie was ill, and I think it came out of that slightly melancholic mood. I guess I was trying to put an optimistic slant on it in a way — those were the days then. And these are the days of our lives — Today is more important than yesterday. Delilah je pro mě určitě nejslabším songem na desce. Irituje mě tu kolovrátkový syntezátorový podklad a kupodivu i vokál. Ať už je to přiblblé zvolání Delilah, či kočičí mňoukání. Zařazení The Hitman za tenhle kousek určitě bylo schválně, protože v kontrastu tahle věc působí velmi tvrdě, obzvláště řízný kytarový začátek. Jinak je to moc pěkná píseň a jako nejzajímavější se mi tu jeví zvolněné melodické pasáže v první polovině. Ono celkově tahle skladba má zvláštní strukturu, kde vlastně celá druhá polovina je instrumentální. Bijou je krásná písnička, která skoro celá zní jako nějaké intro, nebo předěl k něčemu jinému. Trochu minimalistická věc s plačtivou kytarou, syntezátorovými podklady a občasným vokálem. Je The Show Must Go On ono pověstné nejlepší na konec? Pravděpodobně ano. Nebudu o této skladbě nic psát, protože ve světle toho, co následovalo po dokončení tohoto alba, je mi z toho smutno. Brian May tady vytvořil něco naprosto výjimečného a nadpozemsky krásného.

Sice to zase není úplně dokonalé, na desce se najdou slabší chvilky, ale plnou palbu si to prostě zaslouží. Queen od minulých alb pokračují v krasojízdě a díky těmto poslechům a psaní se u mě prodrali do Top 10 nejoblíbenějších skupin. Kdo by to byl ještě před pár měsíci řekl...

5/5
pepanovacek PepaNovacek 30.9.2024 20:38  84371
Queen - Made In Heaven – 1995
Řekl bych, že tohle album moc neznám, a neposlouchal jsem ho moc často, ale jistý si nejsem, tak uvidíme, uslyšíme.

It's A Beautiful Day
Jelikož jsem dva poslední poslechy uskutečnil okamžitě po sobě, řekl bych, že začátek téhle skladby je totožný s úplným koncem alba, tedy ty plochy, ten akord – no, nejsem muzikant, tak mi to snad někdo (Marek, Honza) potvrdí, případně vyvrátí. Napadl mě výraz nádherná miniatura, možná i po našem skrytá bomba - za mě opravdu překrásná, lahůdková skladbička, takové mistrovské dílko s výbornou brumlající basou, skvělým kátkým zavířením kotlů a stejně skvělým (a taky krátkým) místem, kde zazní typická Brianova kytara.

Made In Heaven
Že je tohle Freddieho písnička už z roku 1985, nahraná na jeho sólové album Mr. Bad Guy, jsem doteď netušil, a původní verzi neslyšel. Upřímně – ano, líbí se mi, ale úplně nadšený z ní nejsem.

Let Me Live
A tohle, moji milí kamarádi, tohle je pro mě první opravdová, plnotučná bomba. Překrásná písnička, taková celkem netypická, pokud jde o rozložení vokálů, protože jestli dobře slyším, první sloku zpívá Freddie, druhou Roger a poslední Brian, refrény pak všichni + nějaké sboristky. Nádhera!!! Přemýšlím (momentálně při poslechu marně), jestli se v nějaké kapele sešli tři tak výteční zpěváci.

Mother Love
Tady se přiznávám k tomu, že jsem nějak stále nevěděl, jaký názor na tuhle skladbu mám, a tak při posledním poslechu jsem si četl nějaké informace o jejím vzniku, o tom, že poslední sloku musel nazpívat Brian, protože Freddie už to nedal (je to údajně jeho úplně poslední písnička, kterou nazpíval), o tom, že se v závěru ozve ukázka z koncertu ve Wembley nebo úryvky z každé písně Queen, kterou kdy nahráli. A pročpak, že se k tomu přiznávám, aha? Nu, proto, že tyhle získané informace měly vliv na můj názor na písničku, aha? A to vliv pozitivní.

My Life Has Been Saved
Sice hezká, ale tak trochu obyčejná a jednoduchá písnička. Žádné velké výhrady k ní ovšem nemám, poslouchá se pěkně.

I Was Born To Love You
Tak i tohle je Freddieho písnička z jeho sólového alba, a ani její původní verzi jsem neslyšel, ale na rozdíl od Made In Heaven z ní nadšený jsem. Líbí se mi ta tepající baskytara, a ten rockový tah celé kapely. Pěkné.

Heaven For Everyone
Tuhle skladbu znám asi z celého alba nejlépe, i díky videoklipu, který jsem mnohokrát viděl. A musím říct, že se mi hodně líbí. I zde jsem se dozvěděl informace, které mi doposud byly neznámé – třeba o tom, že skladbu složil Taylor pro svou kapelu The Cross (o jejíž existenci taky nic nevím), a dost mě taky zaujalo, jak použili různé verze, přetáčeli původní nástroje (nejen u téhlé písničky), protože ve výsledku to není znát, alespoň já to tedy neslyším, na mě ta hudba působí velice kompaktně.

Too Much Love Will Kill You
Velice přesně si pamatuju na svoje pocity, když jsem slyšel tuhle skladbu poprvé, bylo to při sledování benefičního koncertu po smrti Freddieho ve Wembley. A nelíbila se mi, až mě skoro srala, zpíval ji Brian a myslím, že jen nějak sám, akusticky s klavírem, moc sladkobolně na mě působila. To tahle rocková verze s vokálem Freddieho je úplně jiná káva, tedy pro mě.

You Don't Fool Me
No, a tohle mě tedy nebaví, je to na mě moc velké disko, připomínající mi nejslabší desku Queen, Hot Space. Nudné, nezajímavé, až stupidní...

A Winter's Tale
Krásná silomrdná písnička, a krásným, silomrdným kytarovým sólem.

It's A Beautiful Day (reprise)
Tvrdší, rockovější obdoba úvodní skladby, která se mi moc líbí.

(Yeah)
Yeah. Hehe.

(Dead)
Tohle je (pro mě) velmi zvláštní skladba. Stopáž jako Supper´s Ready. A moje pocity? Veskrze velmi pozitivní. Slyším místy Genesis (z období The Lamb Lies Down On Broadway), ale taky The Who. Tyhle skryté stopy mě nikdy moc nebavily, tady ovšem ta muzika (na mě) vůbec nepůsobí vatovitě, ale smysluplně. A na rozdíl od mnoha kapel, které vydaly svoje poslední alba po ukončení činnosti (ať už z jakýchkoliv důvodů), Queen se podařilo rozloučit více, než důstojně – taky jsem si při poslechu vzpomněl na Pink Floyd a jejich neuvěřitelně blbé a trapné The Endless River.

Takže, vážení přátelé, pro mě je Made In Heaven opravdu poslední – ale hlavně plnohodnotné – album Queen. Žádné zbytky, žádná vata, žádné trapnosti. Z nostalgie bych možná dal plnou palbu, i když ne plnotučnou jako v případě jejich nejlepších nahrávek, ale nedám. Hehe.

9/10


[ 64630 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt