Made In Heaven (1995)
Když se řekne posmrtné album, vybavím si Let It Be, což je ale v uvozovkách, Double Fantasy a Milk And Honey, Brainwashed, Free as a Bird a Real Love, Hendrixovo mnohokrát různě sestavené First Rays of the New Rising Sun, dvě skvělá alba Doors bez Morrisona, Bowieho Blackstar… je toho hodně. Ale Made in Heaven bylo asi první takové album, které jsem zaznamenal. Jenže to není tak úplně „opravdové“ posmrtné album. Není to deska, kterou by Queen takhle plánovali, jsou to různé přepracované a dopracované starší věci. Díval jsem se, odkud se která písnička vzala, a těch zdrojů je hodně. Díky tomu máme prakticky plnohodnotnou desku zpívanou Mercurym. Album je dojemné téměř na každém kroku, ale textově se příliš neliší od věcí, které psal a zpíval celý život.
It’s a Beautiful Day je pěkný atmosférický úvod s krásným, ale velmi křehkým zpěvem, jako by to mělo symbolizovat Freddieho uvadání. Jenže je to ve skutečnosti fragment z roku 1980, který zbytek kapely z nouze doplnil rockově-orchestrální aranží. A to se dost povedlo. Opravdu krásný úvod připomínající spíš desku Barcelona, než Queen.
Titulní Made In Heaven je z Freddieho pěkné sólové desky Mr. Bad Guy. No, když si obě verze srovnám, tak ta první aranžérsky působí skoro jako demo, doprovod je hodně usedlý, zatímco ta druhá jsou Queen. Pěkná melodie, moc pěkné kytary, ale trochu ucajdané bicí. Moc příjemně se to poslouchá, ale nikdy mě to nepoložilo na rozdíl od tematicky podobné Miracle.
Let Me Live s gospelovým doprovodem je zajímavá tím, že se tam střídají všichni tři zpěváci, což mám rád. Opět to ale je takový utahaný tleskací rytmus. Nevím, nepřijde mi to zase tak dobré a nepůsobí to tak emotivně jako úvodní píseň. Ale není to špatné, no.
Mother Love je krásná temná balada, do které poslední sloku dozpíval May. Je to takové pohřební, ale působivé. Super basa. Jeden z vrcholů desky. Závěr mi připadá až moc polopatický.
My Life Has Been Saved je předělaná b-strana singlu z období Miracle. Melodií mi hodně připomíná osmdesátkové/devadesátkové Genesis. Nenápadná, ale pro mě hodně povedená písnička.
I Was Born To Love You mi připomíná Don’t Stop Me Now a je to další věc z Mr. Bad Guy vkusně předělaná ze synth-popu do rocku. Opět exceluje Brian May, ale celá aranž se fakt povedla. No, měli to holt jednodušší než Beatles s Lennonovými zvukově nepříliš kvalitními demonahrávkami z kazety.
Heaven For Everyone je pro mě jednoznačný vrchol desky. Asi bych si měl poslechnout ty Taylorovy desky, ze kterých pochází. Jeho původní verze téhle písně je taky parádní, prostě ta melodie je skvělá a moc se mi líbí i jeho zpěv, který mi docela připomíná Bowieho. I v podání Queen to má krásnou aranž, všechno perfektní. A uvědomil jsem si, že ten videoklip s ukázkami z filmů Georgese Méliese jsem znal, akorát jsem si to neuměl spojit s konkrétní písničkou Queen.
Too Much Love Will Kill You mi v minulosti přišla příliš sladká, ale postupně jsem ji přijal. Dnes bych ji zařadil mezi mé oblíbenější z téhle desky.
You Don’t Fool Me je zajímavý taneční song, který zní jako modernizovaná verze popěvků z Hot Space. Výsledek není špatný, ale je to prostě jeden motiv pořád dokola.
A Winter’s Tale je pěkný song, včetně sborů. Vlastně mi připomíná psychedelické momenty ze začátků kapely.
It’s a Beautiful Day znovu, tentokrát v rockovém podání. Bohužel navrstvené Mercuryho vokály tomu dodávají atmosféru remixu. Je tam prostě hodně poznat, že to je sestříhané, a ne takhle v kuse zazpívané. Podle mě zbytečné. A Winter’s Tale by byl dostatečný závěr. A to ještě následuje Yeah a dlouhá atmosférická plocha, kterou nehodnotím jako součást alba.
S tímhle albem jsem se docela trápil. Při prvním poslechu mi připadalo lepší než Innuendo, ale teď už si to nemyslím. Je tam několik výborných songů, které by se neztratily na jiných deskách kapely, ale jako celek to moc nedrží pohromadě. Je to holt pomník Mercurymu spíš než album. Dovedu si představit, že kdybych některé songy dobře znal z původních alb a singlů, tak bych tyhle queenifikované verze možná vnímal rozpačitěji. Protože jsem je ale prakticky neznal, tak tím nejsem ovlivněn. Na některých dalších skladbách se zase podle mě podepsalo, že měli nějaký Mercuryho zpěv a museli tomu vše ostatní přizpůsobit, takže jsou to místy spíš queenovské doprovody než queenovské skladby. Navíc se zvuk kapely i oproti Innuendu docela posunul. Na jednu stranu dobře, že to není vtíravé opakování klasických motivů a zvuků, na druhou stranu to zní jinak, než jak jsem zvyklý. Atmosféra je pochopitelně taky jiná. Je ale obdivuhodné, co z toho zbylé trio dokázalo vymáčknout. Nakonec jsem se na základě posledního poslechu rozhodl být silomrdný.
4/5 |
Registrace nového uživatele 
