Santana – 1969
Přijde mi opravdu skvělé (až úžasné), když mě někdo dokáže strhnout napsáním recenze k poslechu nějakého alba. A to se přesně podařilo Honzovi, jehož recenze debutu Santany je zkrátka fantastická a strhující. Právě jsem sundal sluchátka a pokusím se sdělit svoje pocity – samozřejmě zdaleka ne tak obsáhle, a zejména ne tak fundovaně, jako Honza.
Hned první odstavec mě velice zaujal, a okamžitě mi při jeho čtení naskočila paralela – zásadní kapela mého života jsou Genesis, je tomu tak už asi pětačtyřicet let, a nemyslím si, že se to někdy změní. A přemýšlel jsem, jak velký vliv na utvoření takového názoru může mít znalost té či oné kapely, doba, po kterou ji posloucháme. Myslím, že ne tak zásadní, jako fakt, že nás hudba osloví, očaruje, omámí, zacloumá s námi, dostane nás, dojme atd. - no, a to se přihodilo zcela evidentně Honzovi se Santanou, mně s Genesis a každému z Vás takřka určitě s nějakou jinou kapelou.
Určitě by si Santana důkladná hodnocení zasloužil, a já se nebráním ničemu, takže si rád všechna alba znovu poslechnu a Honzu podpořím, aby nebyl úplně sám, ale jak už jsem zmínil, zdaleka ne tak zeširoka a zasvěceně.
Kdybych měl zhodnotit první album Santany jedním slovem, napsal bych, že je vynikající. Ale doplnil bych, že ta hudba není pro mě to pravé ořechové. Vrchol pro moje uši přichází až v úplném závěru, moc se mi líbí poslední, nejdelší Soul Sacrifice, ale zejména předchozí You Just Don't Care, nejtvrdší, nejsyrovější a nejlepší skladba, lahůdka a naprostá bomba.
8/10 |
Registrace nového uživatele 
