Deep Purple - Fireball – 1971
Fireball
Slušná jízda v titulní věci na úvod. Nejsem žádný znalec, ale myslím, že Ian Paice byl jedním z prvních bubeníků, kteří hráli takhle heavy metalově, nebál bych se použít termínu, že tak nějak jakoby položil základy, hehe. Ale bojím. Ona celá ta písnička je taková dost ©Honza metalistická, a jeden z mých pocitů je, že Deep Purple se tady už velice razantně odklonili od toho bluesrockového stylu z prvních tří alb.
No No No
No, vidíte, chlapci, a hned ve druhé skladbě je všechno jinak, je dost bluesová, výborná, tvrdá, taková valivá a hutná, a já si říkám, jestlipak to není nejlepší věc na albu, aha? Odpověď se dozvím při poslechu následujících písní.
Demon´s Eye
Pokračujeme v podobném, hardrockbluesovém stylu. Když v sóle zaburácí Hammondy, uvědomuju si, že se mi docela stýská po těch „soubojích“ s kytarou, tak typických na předchozích deskách. Tady je to jinak – první sólo varhany, druhé a třetí kytara. Skladba je to pěkná, ale zbytečně natahovaná, řekl bych, ten hlavní riff se opakuje tak často, že ke konci je už dost otravný.
Anyone´s Daughter
Jeden by úplně zapomněl, že Deep Purple měli ve své hudbě prvky psychedelie, tak proto se nám to asi hoši snažili tady připomenout, a pro jistotu to okořenili trochou kántry. Z výsledku ale na moc vysoké větvi opravdu nejsem, zatím nejslabší písnička.
The Mule
A v psychedelickém stylu zůstaneme i v další skladbě, kde jsou Deep Purple skoro k nepoznání, nebýt tam těch kláves, tak kdyby mi někdo tvrdil, že jsou to The Who, nehádal bych se, hehe. Ale na rozdíl od předešlé skladby se mi tahle moc líbí.
Fools
Tohle mohla být bomba a nejlepší skladba na albu, kdyby trvala čtyři minuty a nebyla tam ta prostřední instrumentální, nudná pasáž, protože ty zpívané části jsou fakt skvělé. Škoda, jakoby hoši neměli dostatek materiálu. Nebo co.
No One Came
A tak nejlepší skladbou pravděpodobně bude nakonec ta poslední.
Zajímavé (jak pro koho, hehe) je, že tuhle desku znám nějakých skoro, sestru, čtyřicet let, a přesto mě její dnešní poslech na sluchátka poměrně dost překvapil, což bude mj. dáno i tím, že jsem o ní nikdy nemusel psát žádné bláboly. Nemusím tedy ani teď, ale chci. Určitě se mi líbí víc, než In Rock, není tady žádná super bomba, která by vyčnívala tak, jako Child In Time, ale celkově na mě působí ta hudba nějak lépe, baví mě ten hardrockbluespsychedelický styl.
9/10 |
Registrace nového uživatele 
