Beware Of Darkness je, dle mého názoru, o celou jednu Vlaďku výše, než The Light, a vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli jsem tohle album někdy celé slyšel, a pokud ano, tak určitě ne mnohokrát, protože tu hudbu jsem si vůbec nepamatoval. Opět se mi od začátku velmi líbila basa, Dave Meros se začíná pomalu, ale jistě stávat mým velikým oblíbencem, hraje takovým krásným, naprděným zvukem, trochu jako Chris Squire, trochu jako John Entwistle.
Ale jo, slyšel jsem tuhle desku, uvědomuju si to při poslechu skvělé skladby Thoughts, která je ve stylu Gentle Giant. The Doorway je úžasná artrocková kompozice střední délky, a přesto velmi vysoké kvality, hehe. Ve druhé minutě téhle skladby stojí za povšimnutí zdvojený šlapák à la John Bonham v Good Times Bad Times. Tohle je pro mě (zatím) vrchol alba. Chatauqua je docela příjemná vsuvka po vzoru Horizons. Walking On The Wind na mě působí rovněž trochu rozpolceně, na jednu stranu ty zpívané pasáže jsou takřka za hranou (za mou hranou, pochopitelně) takového až sladkého popíku, avšak ty instrumentální (myslím, že liché, nepočítal jsem, ale asi na sedm) jsou zase naprosto fantastické – a opět zde vévodí baskytara. Waste Away je taková „normální“, jednodušší, ale moc pěkná písnička, při jejímž poslechu si uvědomuju, jak krásný, podmanivý, až charismatický je zpěv Neala Morseho.
Nejdelší Time Has Come bude, hehe, určitě i nejlepší. Úvodní instrumentální pasáž je vážně skvělá, na sedm dob, znovu s výbornou, naprděnou basou. Ale i bicí jsou úžasné, takové jazzrockové a rozcinkané. Někde po třetí minutě, když se ke zpěvu přidá baskytara s bicími, tak moje nadšení (hlavně z toho zvuku) je ještě podstatně větší, to je skutečně lahůdka a krása nesmírná. Následuje klidnější pasáž, trochu do Pink Floyd, po stopkách se to opět pěkně rozjede, místy na šest, místy na sedm dob, a to mě fakt hodně baví – kolem desáté, jedenácté minuty. Pak, ve zpěvu, si říkám, jestli náhodou neměl Neal rád The Beatles. Řekl bych, že měl. No, a v posledních dvou minutách si nejprve opět na chvíli zahrajeme na sedm, a posléze přitvrdíme, hardrockově až ©Honza metalisticky. Jo, tak tady ta poučka/pravidlo o délce vers. kvalitě platí, hehe.
9/10
|
Registrace nového uživatele 
