Echolyn – 1991
Podle nalezených příspěvků jsem kapelu poprvé „ochutnal“ před pěti lety, pak před třemi, kdy jsem napsal mj., že jednička mě ničím nezaujala. Poté jsme koketovali s myšlenkou na hodnocení, ze kterého nakonec sešlo, jak už to tak často bývá, hehe. Tím, že vydali letos nová dvě alba, se ta myšlenka zase vrátila, no a tak já a Miro – a rád bych, kdyby se přidali i další – jsme se rozhodli do toho jít. Slyšel jsem první album Echolyn tedy před lety, teď asi pětkrát, a těším se na první poslech přes sluchátka, od kterého očekávám velkou radost a nadšení. Tak jdu na to.
Fountainhead
A nadšen jsem hned u první skladby, kterou vnímám jako takovou předehru. Začíná úryvkem z nějakého starého černobílého filmu – tak to alespoň já vidím – pak je krásná akustická kytara a smyčce, a už tahle miniatura na úvod alba se mi moc líbí.
The Great Men
Hoši, vole, já Vám tedy fakt nevím. Jsou čtyři hodiny odpoledne, sobota, Miro mi právě napsal, že má hotovou recenzi, a já sundal sluchátka a nevím, co mám o téhle skladbě sdělit. Fakt jsem se strašně moc těšil na první poslech přes sluchátka a fakt jsem počítal, že budu nadšený, ale tohle je skutečně mazec a obrovské překvapení. Naprostá bomba, úplně mě ta hudba odrovnala. Skoro celá skladba je na sedm dob, a slyším velikou podobnost s ranými Marillion, nejvíc asi ve vokálu. Ale taky takovou mladickou radost, nadšení, až naivitu Trespass a Nursery Cryme. A taky přemýšlím o tom, co psal kdysi Štěpán, myslím, že to byla reakce na Honzovu recenzi Super Robot - šlo o často probírané téma inspirace vers. kopírování. Mám chuť si pouštět tuhle skladbu pořád dokola, na jednu stranu mám totiž pocit, že jí znám velice málo a nemám tedy právo o ní psát, na druhou ale vím, že zkrátka nemám neomezeně času.
On Any Given Night
Ve srovnání s předchozí skladbou je tohle samozřejmě taková jednoduchá, „obyčejná“ písnička, nicméně krásná. Charismatický, podmanivý, až uhrančivý vokál, kterému začínám propadat, stejně tak jako celé kapele. Nádherné klávesy, moc pěkně se to rozsvítí v refrénech a líbí se mi bubny, zvukově i těmi breaky.
Carpe Diem
Rozverná, až rozjuchaná písnička, kde během pěti minut slyšíme poměrně komplikované rytmy (ani jsem se nesnažil je spočítat), novovlnou kytaru (a kolem čtvrté minuty i klávesy), humor, nadhled, skvělé instrumentální výkony a inspiraci třeba opět v Genesis. Přemýšlel jsem při poslechu o tom, že bych s kapelou velice rád zašel na pivo, myslím, že bych si s nimi dobře rozuměl, a myslím, že to musí být fantastičtí chlapíci, když dokážou dělat tak úžasnou muziku, ze které se mi chce fakt plakat.
Shades
A to jsem ještě netušil, co mě čeká dál. Jestliže doteď byly všechny skladby bomby, tak tahle je super, velebomba – jedenáct minut, kdy jsem jen s úžasem poslouchal, nevěřil svým uším a byl naprosto ohromen a taky dojatý tou nesmírnou krásou. Vypadá to, že z Echolyn se už při prvním albu klube pro mě obrovská láska. Opravdu jsem takový nářez nečekal. Jsem tak konsternován, že nevím, co konkrétně o skladbě napsat.
Clumps Of Dirt
Opět taková veselá skladba, tentokrát instrumentální. Upřímně – je zatím nejslabší ze všech, a upřímně – i tak je to bomba. Hehe.
Peace In Time
Další bomba. Překrásná skladba. A velice „zvláštní“ – tohle slovo mě napadlo už několikrát – ta hudba je opravdu taková jiná, překvapivá, nečekaná, nedokážu úplně přesně popsat svoje pocity. I zde je toho slyšet skutečně mnoho – v úvodu lehce najjazlá pasáž s elektrickým pianem, skvělou basou a různými perkusními cinkátky, sloky až téměř popově nasládlé, zpěv zvláštní (jako vše ostatní), jakoby místy falešný. Znovu rovněž novovlná kytara (trochu připomínající Police), pasáže ve stylu Genesis, krásné, rozcinkané refrény, skvělé vokály, no zkrátka nádhera převeliká.
Meaning And The Moment
Při poslechu téhle skladby mě ze všeho nejčastěji napadaly myšlenky ve stylu, že jsem již naprosto kapelou polapen, až uchvácen, hehe. A taky, že nevím, jak tu nádhernou – a musím zopakovat, že pro mě opravdu velice zvláštní, skoro podivnou – muziku popsat. Působí na mě skoro jako zjevení, a netuším, jak jsem mohl Echolyn tak dlouho přehlížet. Tady mi nejvíc připomínají Rush. A skladba je většinou na šest, ale místy i na sedm, hehe.
Breath Of Fresh Air
Krátká, „jednodušší“ písnička, taková až popová, ovšem s překrásným, naléhavým zpěvem – a pozor, přátelé!!! - ta mezihra uprostřed je překvapivě na devět. Aha?
Until It Rains
Možná to bude vypadat už trochu trapně, ale pro mě je důležité, že já si tak nepřipadám, a dokonce jsem nadšen a šťasten tak, jako už mnohokrát v minulosti – tahle písnička je totiž (jak jinak, hehe) překrásná. A bomba. Případně geniální a neuvěřitelná. Nechci předbíhat, když poslouchám teprve první album, ale mám pocit, že je přede mnou jeden z největších hudebních „objevů“ mého života. Tady opět slyším inspiraci v Rush, a pěkné je to „ozvláštnění“ saxofonem.
The Velveteen Rabbit
No, a i posední skladba je na stejné úrovni, tzn. fantastická, skvělá, úžasná. Výborné jsou tady klávesy, hlavně zvukově, nevím, co to je za (asi) varhany, ale znějí opravdu výborně. Pro změnu zase slyším staré Marillion.
Čekal jsem hodně, a dostal mnohem, mnohem víc, vážně ani nemůžu uvěřit tomu, jak mě tohle album dostalo, napadají mě jen samé superlativy a momentálně bych ho označil za nejlepší debut, jaký jsem kdy slyšel. Nemám absolutně žádné výhrady, všechny skladby jsou skvělé, žádná vata, žádné slabé místo, a to i přesto, že má skoro sedmdesát minut. Asi netřeba se dál rozepisovat, z mých nadšených blábolů je zcela evidentní, jak moc jsem nadšený. Bez debat naprosto jasná plná palba.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
