Echolyn – Mei - 2002
Nevím, kolik částí má celá padesátiminutová kompozice, a tak se to snad dozvím od Mira, případně si po napsání recenze zkusím najít nějaké informace. Řekl bych, že tou první jsou zhruba úvodní čtyři minuty, kdy nejprve slyšíme smyčce s flétnou a postupně se jen tak zlehounka a komorně přidá zpěv, klavír, kytara a bubny hrané zatím jen metličkami. Poté následuje (asi) druhá část, kdy to kapela naplno rozjede, zejména se kochám v překrásných refrénech. Skvělé jsou tady varhany, mají takový zvláštní, archaický zvuk. Další změna přichází kolem deváté minuty, opět zklidnění do akustické části se zpěvem a asi po dvou minutách hudební motiv hraje celá kapela.
Od dvanácté minuty to je něco pro mě, jako milovníka lichých a různě ujetých a šílených rytmů. Super pasáž, tohle na Echolyn miluju!!! Základem je sedmidobý rytmus, i když v začátku je ta fráze na jedenáct dob, občas hrají hoši i na šest a moc se mi líbí, jak ve zpěvu vždycky po třech taktech na sedm přidají čtvrtý na osm. Fantastická lahůdka, mistrovsky provedená, čtyři minuty slasti. Další část začíná s elektrickým pianem, opět trochu zklidníme. V refrénech to ale parádně zaburácí. Kolem devatenácté minuty nádherná baskytara v šestidobém taktu, skoro sólo.
Je těžké se v téhle dlouhé skladbě orientovat, řekl bych, že zhruba od dvacáté třetí minuty je další (nevím už kolikátá) část, trvající dvě minuty, vypadá to, že chlapci pospojovali několik krátkých písniček dohromady, nabízí se podobnost se Supper´s Ready, jen tady jsme na dvojnásobné stopáži. V každém případě jsem velice spokojen a moc mě baví poslouchat tuhle ©Miro sofistikovanou hudbu.
Další „skladba“ trvá podle mě až do času cca 32:30. Nebyl jsem si úplně jistý, ale už jsem a hned Vám vysvětlím, proč – navíc nepochybuju o tom, že to všechny zajímá, hehe. Ve zpěvu je opět použita taková hravá finta, kdy tři takty jsou na čtyři, a v posledním, čtvrtém, je jedna doba „vynechána“, takže je na tři. V další části mě pak zaujalo, že kapela hraje takovou „obměnu“, tedy na čtyři, ale jen tři takty a „vynechán“ je celý čtvrtý. Moc mě baví, jak si hrají s rytmem a asi to bude mít na svědomí hlavně Chris. No, a jelikož se pak vrátila v trochu jiné podobě ta varianta 4 – 4 – 4 – 3, řekl jsem si, že to asi bude pořád jedna písnička, hehe. A je možné, že i následující tři čtvrtě minuty patří ještě k této části a je to jakási její coda, vyvrcholení.
Moc pěkná, opět klidnější, je následující část, s takovým country nádechem. A zase se vystřídá se svižnější, vynikající skladbou, která je zdánlivě celá „normálně“ na šest, ale nebyli by to Echolyn, kdyby tam občas nezahráli na pět, hehe.
No, a v následujících chvílích už cítíme, že se blíží finále téhle nádherné kompozice. Zazní hudební motivy, které už jsme slyšeli, ale taky nové, skladba graduje, přidá se orchestr, aby v posledních dvou minutách znovu přišlo zklidnění a úplný závěr.
Ano, hudba Echolyn je opravdu složitá a náročná na poslech, zdaleka není pro každého a vyžaduje velké soustředění, Mei je toho jasným důkazem. Baví mě prožívat a objevovat to vzrušující hudební dobrodružství. Kapela dokáže fantasticky spojovat „vážnou“ hudbu, jazz, rock, country a další žánry, navíc s humorem, nadhledem, lehkostí, jakoby samozřejmostí a pochopitelně taky špičkovými instrumentálními a vokálními výkony, bez kterých by to celé prostě nemohlo fungovat. Myslím, že je načase, podívat se na texty a na to koncertní provedení.
10/10
Tak živé provedení shlédnuto. Kdybych napsal, že mě ty obrazové efekty nesraly, lhal bych, hehe. Jinak je to samozřejmě super, vždycky mě potěší, když vidím kapelu, která dokáže na koncertě zahrát stejně, jako ve studiu. Překvapující je ne úplně špičková kvalita záznamu a taky návštěvnost – těch posluchačů tam není o mnoho víc, než muzikantů na pódiu, a přitom je to taková nádhera, která by si zasloužila koncert minimálně v Madison Square Garden. Taky počet shlédnutí (21.000) je smutný …
A ještě tedy jednu poznámku k remastrované verzi, která nemohla vyjít v lepší čas – přesně, jak to napsal Marek - Jestli pořádný zvuk chyběl této desce k úplné dokonalosti, tak už nechybí..
|