Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Nudou jsi opuch?
Navštiv Lopuch!

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 65336 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pegas Pegas 8.5.2025 13:07  85950
Coal se mi také líbí, ale nemusím toho Ihsahna v jedné skladbě.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 8.5.2025 11:16 - Oblíbené kluby (01:34) 85949
PegasBilateral je super - to je asi nejpestřejší deska Leprous. Potom na druhé straně téměř monolitické Coal. Zřejmě moje dvě nejoblíbenější desky od nich.
artfan Artfan 8.5.2025 10:08  85948
Poslední TFK slyším podobně, jak píšete i vy. Je slyšet, že už můžou chybět nápady nebo energie hledat a experimentovat. Několikrát jsem Love poslechl a chuť slyšet to znova se neztratila.
pegas Pegas 8.5.2025 09:53  85947
No právě, zahrané to je dobře, kombinace zpěvu Stolta a Froberga se mi vždycky líbila, ale jak píše Pepa, nic moc se tam neděje, a to už několik alb. Druhý poslech byl o něco lepší, takže to nevzdávám, ale Stolt si prostě jede to svoje pořád dokola a je jedno, pod jakým jménem to vydá a bohužel vydá snad všechno, co nahraje. Sice to tentorkát není na dvou CD, ale stejně je to na dřívější poměry dvojalbum s únavnými sedmdesáti minutami.


Mimochodem, v cestě do minulosti Leprous jsem se právě dostal ke druhému albu Bilateral a překvapilo mě, jak je melodické a pestré, čekal jsem větší tvrďárnu (ne že by nebyla). Ještě neznám debutovou desku, ale jinak jsem v jejich diskografii nenarazil na takovou, která by se mi nelíbila.
pepanovacek PepaNovacek 7.5.2025 22:28  85946
Z The Flower Kings jsem byl před cca 15 lety nadšený, podobně jako ve stejné době ze Spock´s Beard. Poslední album mi přijde … jak to jen popsat – no, velice podobné jako cca deset předešlých – je to pěkné, příjemná muzika, dobře zahraná a zazpívaná. Na druhou stranu ale se tam (pro mě) neděje nic moc zajímavého a ničím mě ta hudba nepřekvapuje.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 7.5.2025 21:57  85945
PegasTak mne sa nový TFK celkom pozdáva. Jasné, že to nie je bomba, ako albumy okolo Milénia, ale po štyroch vypočutiach viem, že to ešte počúvať chcem a budem. A práve díky vokálu Hasse Froberga je to stále fajn, mám miernu alergiu na spev Stolta v poslednom čase. Inštrumentálne je to stále nadštandard. "Love" je iste lepší album, ako cca tri predošlé pod logom TFK ...
pepanovacek PepaNovacek 7.5.2025 21:32  85944
The Far Cry jsem nikdy neslyšel, a skoro jsem si jistý, že o nich tady v klubu nikdo nikdy nepsal. Ledaže by psal. Poslechl jsem si jejich album Once There Was, a na větvi z něj tedy nejsem. Což ale samozřejmě není vůbec směroplatný.
pegas Pegas 7.5.2025 20:28  85943
Artfan: Slyšel jsi novinku TFK? Na první poslech to hodnotím jako další předlouhé album Stoltovy nadprodukce. Poslední, co mě víc zaujalo bylo Desolation Rose. Od roku 2018 je to čistě sólový projekt Stolta a rád bych tam slyšel ty melodie a kreativitu, o které mluví některé recenze.
artfan Artfan 7.5.2025 15:24  85942
Miro mi poslal tip na novinku The Far Cry a vidím, že sem to nedal. Poslouchal jsem jejich obě CD dvakrát a oběma bych dal 5/5. Já jsem stále ponořen do The Flower Kings a spol. a hudba TFC mi je připomínala. Za mě určitě stojí za poslech.
pepanovacek PepaNovacek 5.5.2025 16:38  85941
Dneska jsem si poslechl pouze jedno album, překvapivě od Echolyn - Windowpane. A ano, je to opět nejlepší jejich deska. A skladba Island je prostě neuvěřitelně nádherná.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 4.5.2025 15:19 - Oblíbené kluby (01:34) 85940
Báječné počtení, chlapci.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 4.5.2025 14:36  85939
Mei - texty https://genius.com/Echolyn-mei-lyrics
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 4.5.2025 14:29  85938
ECHOLYN - Mei (2002)

Geniálna kapela, navyše po nie zrovna pozitívnej skúsenosti s bezohľadnou vydavateľskou spoločnosťou (jasné, že Sony) sa výrazne otrepala po reaktivácii a vydala bezprostredne po sebe dva albumy síce s koncepčným poslaním, ale s diametrálne opačne riešenou štruktúrou oficiálnych kompozícií. Zatiaľ, čo „Cowboy Poems Free“ bola úmyselne poskladaná zbierka celkom rôznorodých kratších / stredne dlhých songov, „Mei“ prichádza s veľmi ambicióznym monolitickým, silne epickým, dramatickým, výrazne symfonickým a (v pozitívnom zmysle slova) pompéznym opusom, ktorý v dejinách „sofistikovanej“ rockovej (ale istým spôsobom aj vážnej) hudby takmer nemá obdoby ...

Asi nemá zrovna nejaký väčší význam, porovnávať „Mei“ s kultovými art rockovými opusmi 20.storočia, typu „Supper's Ready“, „Close To the Edge“, „The Gates of Delirium“, „Karn Evil 9“, „Echoes“, či „Lizzard“ ...

„Mei“ je v podstate raz taký dlhý, ako všetky spomenuté epické diela dinosaurov art rocku - a tak, ako boli doposiaľ Echolyn najviac prirovnávaní ku identickej britskej legende Gentle Giant, tu je ten najmarkantnejší rozdiel - Gentle Giant sa vlastne nikdy nepustili do akejkoľvek hudobnej kompozície v trvaní nad desať minút, zatiaľ čo Echolyn tu tvrde atakujú 50 - minútovú hranicu ...

Album je nahraný základnou štvoricou Brett Kull, Ray Weston, Chris Buzby a Paul Ramsey, ako hostia sú tu smyčcové / sláčikové trio, flautistka, klarinetista, hráč na vibrafón a marimbu - všetci uvedení hrajúci v réžii dirigenta a aranžéra ich partitúr Chrisa Buzbyho a hlavný, špeciálny hosť je na tomto albume zase Jordan Perlson, ktorý tu obsluhuje v podstate všetky perkusie. Štúdiové basgitarové party nahral Ray Weston, keďže Tom Hyatt v čase tvorby a finalizácie albumu „Mei“ ešte stále nebol opätovným členom kapely (vrátil sa až pri koncertných prevedeniach tohto opusu).

Samotný album je výrazné, ambiciózne dielo, kde základné inštrumentálne motívy a idey skomponovali hlavne Brett Kull a Chris Buzby, hĺbavé a pomerne filozoficko / religiózne texty napísal tandem Ray Weston a Brett Kull. Inštrumentalita obsahuje oproti prvým trom (štyrom) albumom o niečo menej jazz / fusion fragmentov a keďže ide o dlhé koncepčné dielo, aj menej primárne melodických a popovejších liniek a štruktúr (ako sa nachádzajú trebárs na predošlom albume „Cowboy Poems Free“). Celkom masívne však „dominuje“ orchestrálne aranžmá, koketujúce s klasickou symfonickou hudbou a tu je jasne evidentný obrovský prínos, vyplývajúci z hudobného vzdelania i profesného zamerania Chrisa Buzbyho. (Rozdelenie notových zápisov až do „posledného“ hosťujúceho hudobníka je viditeľný v úžasnom živom prevedení konceptu „Mei“ zo dňa 25.5.2003 v Sellersville Theater v Pennsylvánii.)

Určitá korekcia je tu aj v spôsobe vedenia vokálnych liniek a harmónií. V spievaných veršoch sa podľa charakteru vývinu kompozície striedajú v sólovom speve relatívne rovnomerne Ray Weston (dramatickejšie a rockovejšie pasáže) a Brett Kull (jemnejšie a poetickejšie verše). Bohatosť polyfónnych vokálov, ako ju poznáme z predošlých hudobných albumov kapely je na „Mei“ limitovaná práve priebehom kompozície, vyššou symfonizáciou inštrumentálnych pasáží a často zvýšeným dôrazom na sólový spev jedného z dvojice Weston / Kull.

Formálne rozdelenie eposu „Mei“ na štrnásť parciálnych častí je iba pomocná barlička, názvy viac - menej označujú v príslušných časových úsekoch, kde sa mení aktuálny hudobný charakter celej kompozície a nosná myšlienka (motív), pričom tie hlavné a najvýraznejšie motívy sa z istej modifikovanej verzii opakujú (vracajú) s blížiacim sa koncom suity. Najvýraznejším a najmarkantnejším, dramatickým hudobným motívom je takto mojím vnímaním Part ii: „Absence“, s nádherne vypjatým vokálom Ray Westona a modifikovaný, skrátený návrat tohto motívu v Part xii: „Love Remains“, je to akýsi orientačný vrchol (maják) celého albumu ...


Trio Kull, Buzby, Weston na tomto albume definitívne dokazuje svoju kolektívnu genialitu, evidnentne keď sú spolu v jednej kapele, vykazujú invenčný tvorčí potenciál (chémiu), aký asi žiadna iná trojica v histórii rockovej hudby nedokázala tak intenzívne, presvedčivo a hlavne často. (Veľmi výrazných tvorčích tandemov bolo viacero - viď Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd, etc.,)

„Mei“ je mimoriadne zásadné, kultové a úplne bezvadné dielo vysoko sofistikovanej rockovej hudby. Dokazuje obrovskú odvahu, originalitu, nadžánrovosť, nevyčerpateľný talent a schopnosť posúvať limity a hranice hudobného vyjadrovania sa ľudstva ...




10 / 10 ***
pepanovacek PepaNovacek 4.5.2025 14:26  85937
Jo, a zapomněl jsem napsat, že Mei je další nejlepší album Echolyn, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 4.5.2025 14:23  85936
Echolyn – Mei - 2002
Nevím, kolik částí má celá padesátiminutová kompozice, a tak se to snad dozvím od Mira, případně si po napsání recenze zkusím najít nějaké informace. Řekl bych, že tou první jsou zhruba úvodní čtyři minuty, kdy nejprve slyšíme smyčce s flétnou a postupně se jen tak zlehounka a komorně přidá zpěv, klavír, kytara a bubny hrané zatím jen metličkami. Poté následuje (asi) druhá část, kdy to kapela naplno rozjede, zejména se kochám v překrásných refrénech. Skvělé jsou tady varhany, mají takový zvláštní, archaický zvuk. Další změna přichází kolem deváté minuty, opět zklidnění do akustické části se zpěvem a asi po dvou minutách hudební motiv hraje celá kapela.

Od dvanácté minuty to je něco pro mě, jako milovníka lichých a různě ujetých a šílených rytmů. Super pasáž, tohle na Echolyn miluju!!! Základem je sedmidobý rytmus, i když v začátku je ta fráze na jedenáct dob, občas hrají hoši i na šest a moc se mi líbí, jak ve zpěvu vždycky po třech taktech na sedm přidají čtvrtý na osm. Fantastická lahůdka, mistrovsky provedená, čtyři minuty slasti. Další část začíná s elektrickým pianem, opět trochu zklidníme. V refrénech to ale parádně zaburácí. Kolem devatenácté minuty nádherná baskytara v šestidobém taktu, skoro sólo.

Je těžké se v téhle dlouhé skladbě orientovat, řekl bych, že zhruba od dvacáté třetí minuty je další (nevím už kolikátá) část, trvající dvě minuty, vypadá to, že chlapci pospojovali několik krátkých písniček dohromady, nabízí se podobnost se Supper´s Ready, jen tady jsme na dvojnásobné stopáži. V každém případě jsem velice spokojen a moc mě baví poslouchat tuhle ©Miro sofistikovanou hudbu.

Další „skladba“ trvá podle mě až do času cca 32:30. Nebyl jsem si úplně jistý, ale už jsem a hned Vám vysvětlím, proč – navíc nepochybuju o tom, že to všechny zajímá, hehe. Ve zpěvu je opět použita taková hravá finta, kdy tři takty jsou na čtyři, a v posledním, čtvrtém, je jedna doba „vynechána“, takže je na tři. V další části mě pak zaujalo, že kapela hraje takovou „obměnu“, tedy na čtyři, ale jen tři takty a „vynechán“ je celý čtvrtý. Moc mě baví, jak si hrají s rytmem a asi to bude mít na svědomí hlavně Chris. No, a jelikož se pak vrátila v trochu jiné podobě ta varianta 4 – 4 – 4 – 3, řekl jsem si, že to asi bude pořád jedna písnička, hehe. A je možné, že i následující tři čtvrtě minuty patří ještě k této části a je to jakási její coda, vyvrcholení.

Moc pěkná, opět klidnější, je následující část, s takovým country nádechem. A zase se vystřídá se svižnější, vynikající skladbou, která je zdánlivě celá „normálně“ na šest, ale nebyli by to Echolyn, kdyby tam občas nezahráli na pět, hehe.

No, a v následujících chvílích už cítíme, že se blíží finále téhle nádherné kompozice. Zazní hudební motivy, které už jsme slyšeli, ale taky nové, skladba graduje, přidá se orchestr, aby v posledních dvou minutách znovu přišlo zklidnění a úplný závěr.

Ano, hudba Echolyn je opravdu složitá a náročná na poslech, zdaleka není pro každého a vyžaduje velké soustředění, Mei je toho jasným důkazem. Baví mě prožívat a objevovat to vzrušující hudební dobrodružství. Kapela dokáže fantasticky spojovat „vážnou“ hudbu, jazz, rock, country a další žánry, navíc s humorem, nadhledem, lehkostí, jakoby samozřejmostí a pochopitelně taky špičkovými instrumentálními a vokálními výkony, bez kterých by to celé prostě nemohlo fungovat. Myslím, že je načase, podívat se na texty a na to koncertní provedení.

10/10

Tak živé provedení shlédnuto. Kdybych napsal, že mě ty obrazové efekty nesraly, lhal bych, hehe. Jinak je to samozřejmě super, vždycky mě potěší, když vidím kapelu, která dokáže na koncertě zahrát stejně, jako ve studiu. Překvapující je ne úplně špičková kvalita záznamu a taky návštěvnost – těch posluchačů tam není o mnoho víc, než muzikantů na pódiu, a přitom je to taková nádhera, která by si zasloužila koncert minimálně v Madison Square Garden. Taky počet shlédnutí (21.000) je smutný …

A ještě tedy jednu poznámku k remastrované verzi, která nemohla vyjít v lepší čas – přesně, jak to napsal Marek - Jestli pořádný zvuk chyběl této desce k úplné dokonalosti, tak už nechybí..

[ 65336 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt