Echolyn – Singles – 2013
O tomhle „albu“ jsem do 2. května vůbec nevěděl, a za ty tři týdny ho slyšel snad dvacetkrát. A jak už to tak s Echolyn mám, stoupalo s každým dalším poslechem, a velice brzy se pro mě stalo naprosto plnohodnotnou nahrávkou, podobně jako When The Sweet Turns Sour.
15 days
Naprosto fantastická skladba, při poslechu jsem si říkal, že jedna z nejlepších, jaké kapela natočila. Určitě jedna z nejtvrdších. Znovu je úžasné, s jakým nadhledem a naprostou přirozeností si Echolyn hrají s rytmy – většina skladby je na jedenáct dob, občas „normálně“ na čtyři a mezihry jsou na sedm. Skvělé jsou klávesy, nejen zvukově – Chris si evidentně libuje v jakýchsi archaických nástrojích, zde nějaké varhany a elektrické piano. Nepřekvapivě pak úžasné vícehlasy v refrénech. Pro mě naprostá lahůdka.
Accumulated Blur
9. března jsem poprvé slyšel poslední album Echolyn, a v podstatě se dá říci, že do tohoto data jsem kapelu neznal, i když jsem ji v minulosti už dvakrát zkoušel – v roce 2020 a 2022. Za ty dva a půl měsíce trávím cca 90% svého „poslechového“ času pouze s jejich úchvatnou hudbou. A mám radost, že už celkem dobře dokážu rozpoznat rukopis i vokály jednotlivých členů. Takže zatímco první skladbu složil Ray Weston, tuhle Brett Kull – je pomalá, zasněná, klidná, oba mistři se tady střídají v sólových partech, a je to překrásná písnička. Výborný saxofon.
Another Stone
Jestliže jsou první dvě skladby prostě úžasné, pak nevím, co napsat o třetí. Nemůžu zkrátka stále uvěřit, že je něco tak nádherného možné. Složit, nacvičit, nahrát, nazpívat. Opět tvrdší píseň, opět skutečně neuvěřitelně přirozené hraní s rytmy – tady ve zpěvu na devět dob, v tom (asi) hlavním hudebním motivu na deset a v poslední minutě pak „normálně“, tedy na čtyři. Instrumentálně i pěvecky absolutní světová špička, fakt mě při poslechu téhle skladby napadlo, že Echolyn jsou nejlepší kapelou všech dob.
Crows Fly By
Tady pro změnu je skoro celá skladba na sedm dob. A jako u těch složitých (většinou lichých) rytmů působí kapela naprosto přirozeně a nenásilně, tak tady ve druhé části můžeme slyšet něco podobného – žádná křeč nebo vata v téhle lehce psychedelické pasáži, která připomíná trochu Pink Floyd a trochu víc King Crimson. Pro mě další lahůdka.
Moments With No Sound
Překvapivě skladba, kterou napsal Ray Weston, pokud tedy lze věřit informacím na stránkách kapely, hehe. Já bych tipoval spíš Bretta. Pár taktů tady je na šest dob, jinak ale je celá písnička na pět – a upřímně, kdo si všimne, že hraje kapela v lichém rytmu? Nikdo, protože je to prostě úplně přirozené a nenásilné. V úvodu, než se přidá slide kytara a zbytek kapely, je krásně slyšet, že Ray je naprosto fantastický zpěvák. A stejně jako u předchozích čtyř skladeb si říkám, že tohle je úplně plnohodnotné album.
This Is How We Left It
Vypadá to, že většinu tohoto „alba“ je práce Ray Westona. Zpívá skutečně překrásně. Zase lichý rytmus – na pět dob. A i poslední skladba je skvělá, jedna pasáž mi připomíná The Beatles z doby Revolveru, při saxofonu si potom vždycky vzpomenu na Tomáše Brandejse, s nímž jsem hrál v kapele Abigail.
Jsem moc rád, že tyhle singly existují, a že jsme se dohodli psát i o nich. Superlativy už mi pomalu docházejí, nicméně musím napsat, že těchto šest skladeb nejsou žádné „zbytky“ nebo dokonce slabší, nepovedené věci, ale opakuju znovu, že pro mě naprosto rovnocenné s tím, co kapela vydala na řadových albech. Řekl bych, že tahle pětičlenná sestava - tedy Brett Kull, Ray Weston, Christopher Buzby, Tom Hyatt a Paul Ramsey – byla v této době asi na vrcholu, a trochu mě mrzí, že poslední dva jmenovaní nehrají na Time Silent Radio. Všichni jsou instrumentalisté světové extratřídy, vokály jsou pak skoro jako z jiné galaxie. Hudba – a o tu jde v první řadě – je skutečně překrásná a všechno je takové vymazlené a vypiplané k dokonalosti, do posledního detailu. Opět mám pocit, že píšu o nejlepším albu Echolyn.
10/10
|
Registrace nového uživatele 
