Echolyn – I Heard You Listening – 2015
I tohle album Echolyn rostlo s každým dalším poslechem, ale musím se přiznat, že zpočátku jsem opravdu cítil jakési zklamání (spíše tedy změnu) a taky se těšil, až si konečně nasadím sluchátka, protože zatím vždycky to byl pro mě svátek. Momentálně si myslím, že kapela byla skutečně na svém vrcholu v době vydání předchozí nahrávky, a než tedy přistoupím k psaní recenze – konečně s nasazenými sluchátky, hehe – chci se podělit o několik svých dojmů. Cítil a slyšel jsem opravdu jakousi změnu, zjemnění, zklidnění, už ne tolik energie a tvrdosti, hudba na mě působila víc „rozevlátěji“. Možná i usazeněji, což může být dáno i věkem pánů mistrů muzikantů. Podobně to tak vnímám i na Time Silent Radio. Ale ve vší upřímnosti – i pokud bych usoudil, že je I Heard You Listening o malinko slabší, než jiná alba, stejně mu dám plnou palbu, hehe.
Messenger Of All's Right
Překrásná skladba na úvod alba. Nostalgická, zasmušilá, až temná a hraná v tak pomalém tempu, že je velice těžké ho udržet, aby to tzv. nesedělo na prdeli – jako bubeník o tom něco vím, věřte mi, hehe. Moc se mi líbí takové ty „záseky“ na konci frází, krásná jsou obě kytarová sóla, kdy ve druhém se i zpívá – a Ray je tady opravdu znovu strhující a naléhavý. Kromě dvou skladeb je všude uveden jako autor textů a úplně u všech je pak napsáno, že hudba je od Echolyn. To mě na jednu stranu velice těší, protože to opravdu vypadá, že muziku skládají společně, na druhou by mě samozřejmě zajímalo, kdo přišel s jakými nápady. Když už jsem u těchto úvah, tak mě mnohokrát napadlo, jak strašně rád bych se s kluky z kapely sešel, pokecal a třeba i zahrál, myslím, že bychom si hodně rozuměli. A ještě jedna myšlenka – budu moc rád, když se v budoucnu, třeba za pár měsíců někdo (Marku? Hehe?) odhodlá o Echolyn sepsat nějaké svoje bláboly, protože se rád přidám – i když jsem všechna alba slyšel odhadem dvacetkrát, stejně mám pocit, že tu hudbu neznám zdaleka tak dobře, jak bych chtěl – jako třeba Genesis. A když už jsem se tak pěkně rozjel hned u první skladby – aniž bych vlastně napsal něco konkrétního o ní, hehe – ještě jedna věc, která mě v posledních dnech občas napadá. Už přes čtyřicet let tvrdím, že nejlepší kapelou všech dob jsou Genesis, pak hodně dlouho nic, pak Led Zeppelin a Yes, a pak mnoho (nebo nemnoho?) dalších kapel – King Crimson, Gentle Giant, Jethro Tull, Rush, The Beatles, Pink Floyd, The Black Crowes, Dream Theater, Porcupine Tree, Spock´s Beard, Deep Purple, Frank Zappa, Marillion, Tool, Opeth – a určitě ještě několik dalších. Dneska už si nejsem tak jistý tím, že po Genesis je nějaká velká mezera. Jestli mi jako rozumíte, hehe.
Warjazz
Vynikající, svižná, poměrně netypická skladba, při jejímž poslechu jsem si vzpomněl na něco, co už jsem několikrát chtěl zmínit. S každým dalším albem píšu méně a méně o podobnosti Echolyn s jinými kapelami, a je to tím, že si vypracovali tak strašně moc osobitý styl. Dovolím si citovat Štěpána:
Co je ovšem odlišuje, jsou jejich schopnosti skládat a hrát muziku na úrovni, která je řadí vedle těch absolutně nejlepších. Vlastně jsou pro mne v jistém smyslu svoji vlastní „ligou“. Jejich hudba je přes virtuozitu na jednotlivých postech vytvořena často do tak organického celku, že mě (pokud to není přímo účelem poslechu) často nenapadne analyzovat dílčí aspekty, nástroje, vokály atd.
Ano, Echolyn JSOU svoji vlastní ligou. Tady se mi líbí ta prostřední „novovlná“ pasáž, při které mě právě napadly shora uvedené myšlenky.
Empyrean Views
Při nejdelší skladbě z alba se dostavily pocity, jaké jsem očekával při prvním, „slavnostním“ poslechu přes sluchátka - I Heard You Listening je samozřejmě naprosto fantastické album. A já si uvědomuju, že i těch cca dvacet poslechů je skutečně málo, abych měl právo se k té nadpozemské hudbě vyjadřovat. Tady opět velice klidná, pomalá píseň, kde je zkrátka všechno tak, jak má být – tedy dokonalé. V refrénech úžasné vícehlasy, a zmíním pouze jedinou věc – čas 6:13 – zbytek si nechám na příští recenzování, hehe.
Different Days
Opravdu by mě moc zajímalo, jak probíhá celý ten proces k finální podobě každé skladby, jestli hraje roli třeba improvizace ve zkušebně/studiu, jak moc rozpracované nápady jednotliví členové kapely přinášejí. Tady jsou výborné kontrasty mezi zpívanými pasážemi a těmi instrumentálními, poměrně dost tvrdými. Že je to bomba asi nemusím dodávat.
Carried Home
Zajímavá písnička, opět trochu smutná, pomalá, ve zpěvu na devět dob. Krásné refrény s ženským vokálem a moc pěkným syntezátorem – tipuju, že to bude nějaká stará Chrisova vykopávka, hehe.
Once I Get Mine
Neskutečný nářez, možná nejlepší skladba na albu. Vůbec jsem nestačil reagovat a zaznamenat to obrovské množství změn během pěti a půl minuty – z tolika nápadů by spousta kapel natočila celou desku. Zde třeba úžasné stop – timy nebo vokály, kdy si člověk po delší době vzpomene na Gentle Giant. Nebo v závěru ta pasáž jen s akustickou kytarou – ale pouze několik taktů. Strhující věc.
Sound Of Bees
Krásná skladba v takovém valčíkovém rytmu. Asi ano, asi je tohle album takové volnější, jemnější, pomalejší, tady i s takovým country nádechem. A znovu doslova září úžasný hlas Raye.
All This Time We're Given
Naprostá nádhera, na sluchátka mi tahle skladba doslova vyrazila dech. Jak já jsem byl ale bláhový, když jsem si myslel, že tohle je slabší album. Ne, není. Jen ho prostě ještě nemám tak dobře naposlouchaný, hehe. Opět takové zasněné, pomalé, volné, pěkná je basová linka. Pro mě je to jeden z vrcholů nahrávky, dokonalost sama, ve finále úžasná gradace, nevím, co vyzdvihnout dřív a víc, tak jen jednu věc – vícehlasy v How did my life come to this? - pro mě jsou dechberoucí, a napadlo mě srovnání s alpskými výhledy. A znovu zopakuju, že se těším na příští recenzování, protože zcela jistě bude, za půl roku, za rok, dva, i kdybych měl psát sám, tak už teď vím, že se k Echolyn budu muset vracet opakovaně. Jo, a ty vokály takhle krásně asi opravdu žádná jiná kapela neuměla, snad jen The Beatles, Gentle Giant a Yes.
Vanishing Sun
Další bomba!!! Moc se mi líbí, jak Ray zpívá nasraně Fucking kill me now., a přiznám se, že většinu skladeb jsem poslouchal a četl při tom texty. Anglicky neumím, pomohl překladač, a i když samozřejmě nemám jistotu, jestli ty texty nějak úplně chápu, tak za prvé musím říct, že jsou skvělé, a za druhé mám pocit, že Ray na tomhle albu hraje jakousi stěžejní úlohu – ale nejen jako textař. Znovu úžasná práce s rytmem – a skutečně mě udivuje, jak to působí naprosto přirozeně a nenásilně a ne křečovitě jako třeba někdy u Dream Theater. V závěru si chlapci „neodpustí“ pár taktů na sedm dob, a předtím v té skvělé jazzrockové pasáži hrají vždy tři takty na šest a čtvrtý na deset. Lahůdka.
Love, Why Weren't You Missed
A jestliže jsem se dlouho nepochlubil tím, jak mě někdy dokáže hudba dojmout až k slzám, tak teď je ten správný čas, hehe. Tohle je prostě překrásná, nádherná písnička na závěr, a já vím, že už zase jsem poslouchal nejlepší album Echolyn.
Takže, chlapci, copak, že se mi to přihodilo s tímto albem? Nu, po napsání svých blábolů jsem si ho ještě třikrát poslechl, a jak se mi zpočátku zdálo opravdu malinko slabší oproti předešlým, tak vyrostlo neskutečně a jestliže všechna alba ode mě dostala nálepku „nejlepší“, pak o I Heard You Listening si to myslím zatím asi nejvíc. Naprosto mě dostalo a pohltilo. A ohromilo. Vím, že už může působit trapně, jak o kapele píšu neustále v superlativech, jenomže já si prostě nemohu pomoci. Nemohu a nechci, nejde to jinak. Echolyn je fakt naprosto neuvěřitelná, originální a unikátní kapela. Jelikož znám dobře i jejich zatím poslední album, můžu prohlásit, že nemají v podstatě žádnou slabinu, neexistuje skladba, která by byla špatná, nikdy nešlápli vedle, nikde v jejich hudbě nenajdete jedinou pasáž, kde by působili bezradně nebo dokonce trapně, všechno mají do detailů vymyšlené a propracované, chytře, inteligentně – a jak by řekl Miro – sofistikovaně, hehe. A na tomto albu navíc působí velice vyzrále. Krása a dokonalost.
10/10 |
Registrace nového uživatele 
