Uriah Heep - Into The Wild – 2011
O Uriah Heep toho moc nevím, asi bych si měl doplnit znalosti, protože tahle kapela mě fakt baví, a podobně překvapivě jako třeba u Deep Purple, se mi líbí víc jejich pozdější nahrávky. Z téhle mám velice podobný pocit, jako z Wake The Sleeper, i tady je většina skladeb kolem čtyř minut, úvodní Nail On The Head je skvělý otvírák a druhá, rychlá I Can See You zase podobně „metalistická“ jako Ghost Of The Ocean. Výborná je tady basa a stejně jako v mnoha písničkách na předchozí desce, i zde Mick Box hojně využívá wah – wah pedál, česky (pokud se ještě vůbec ten výraz používá) kvákadlo.
Jestliže baskytara v předešlé skladbě je výborná, pak v Into The Wild naprosto boží – Honzo!!!!! Plus pokud tu jsou nějací další basoví baskytaristé, případně lidé postiženi podobně jako já úchylkou na ně, poslechněte si to na sluchátka, to je opravdu veliká krása. Smutné je, že Trevor Bolder už nic dalšího nenahrál, zemřel ve dvaašedesáti letech (můj současný věk …) na rakovinu slinivky.
Money Talk je další skvělá písnička, trochu mi opět připomíná Deep Purple, je tvrdá, temná, až ponurá a krásně, skoro Bonhamovsky to tady prohrnuje Russell Gilbrook. Opět trochu metálu zazní v I'm Ready. Pěkné Hammondy. No, ale jestliže jsem se zdráhal napsat, že je to zatím nejslabší skladba na albu, protože jsem věřil, že další, Trail Of Diamonds, bude opět skvělá a já to psát nebudu muset, tak bohužel. Budu. To psát. Muset. Hehe. Tyhle dvě písničky jsou zkrátka (podle mě a pro mě) slabší. A to je škoda. Podle mě. A pro mě. Hehe.
Přiznám se, že po Southern Star jsem si dal pauzu. A přiznám se, že mi moc nepomohla. Tak jsem si dal po Believe další, hehe.
Lost je výborná skladba, možná vrchol alba. Takový mix Deep Purple/Led Zeppelin/Dream Theater. Tvrdá, temná skladba, autorem je Trevor Bolder, který taky zpívá (skvěle) hlavní vokál.
T-Bird Angel je naopak taková veselá, radostná písnička s velice chytlavým refrénem, kde slyším nějaké ženské vokalistky, což ale možná budou chlapci z kapely, hehe. Moc pěkná skladba.
Kiss Of Freedom
Pěkná, pomalá písnička, s dlouhým sólem na Hammondy v závěru a vynikající baskytarou. Autorem je Phil Lanzon, pro mě takřka neznámý hudebník, tak jsem si o něm našel nějaké informace, podle fotek zjistil, že je to velký sympaťák, a moc mě potěšilo tohle:
Lanzon žije v hrabství East Kent se svou partnerkou Patinou. Ze společného manželství mají tři děti, devět vnoučat a jedno pravnouče.
Poslední, Hard Way To Learn složil Trevor Bolder, a možná tedy proto je zase pěkně hardrocková a temná, a možná proto i jedním z vrcholů celého alba. Opět výborné Hammondy.
Celkově mám z téhle desky skutečně velmi dobrý pocit, vnímám ji jako jakési pokračování Wake The Sleeper, i když o poznání slabší, zejména těch pár skladeb uprostřed mě moc nenadchlo, což ale samozřejmě může být dáno i tím, že jsem Mimoň, a navíc to ještě nemám pořádně naposlouchaný. Moc se mi líbí Hammondy, a je dobře, že klávesy tady znějí takhle „staře“, protože ty syntezátorové, mnohdy ohavné zvuky, se k takové muzice nehodí. Je (pro mě) opravdu zajímavé, že jak Deep Purple, tak Uriah Heep nahrávali takhle skvělá alba po třiceti, čtyřiceti letech existence.
8,5/10
|
Registrace nového uživatele 
