Arthur Conan Doyle: Údolí strachu
První část knihy, v níž se vyšetřuje vražda, ještě ujde. Ale ta druhá, ve které je popisováno, co se stalo před vraždou, ta je teda jako hodně řídká krupicová kaše, navíc bez chuti a bez zápachu. Celkově tedy docela nudná kniha, která po přečtení zapadne kamsi do zapomenutí, pokud tedy nepatříte k České společnosti Sherlocka Holmese nebo Institutu pro studium života a díla Sherlocka Holmese. Obojí k mému překvapení u nás opravdu funguje. No ale každý se baví nějak po svém.
Stephen King: Čtyři po půlnoci – Policajt z knihovny, Sluneční pes
Kniha obsahuje dvě novely. Policajt z knihovny má sice docela dobrou atmosféru, ale to je tak všechno. Zápletka vychází z toho, že se cosi, jakási podivná bytost, živí strachem malých dětí. No a když jedno takové dospěje a má ve své duševní výbavě jeden potlačený hrůzný zážitek z dětství, pak je ideálním kandidátem na to, aby se ona bytost mohla zase zhmotnit v lidské podobě. Zní to jako fantasmagorie? Ona to v podstatě je, ale King to umí napsat tak, že je to pro určitý okruh čtenářů zajímavé a ještě mu to slušně vydělává, za což klobouk dolů.
Druhá novela Sluneční pes je zas o tom, jak se „zblázní“ jeden polaroid a skrz něj se určitým způsobem dere z jiného světa do toho našeho velké a zabijácké zlo. Víc se o tom ve zkratce asi říct nedá. Není to úplně blbé, ale k nějakým skvostům literatury to rozhodně nepatří. A o to Kingovi ani nejde. Prostě jen chrlí na papír horory nebo mysteriózní příběhy a ono mu to nějak funguje.
Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Neil Gaiman mě ve svých knihách Nikdykde a Američtí bohové poučil o tom, že jiné světy, existující paralelně s tím naším, nejsou něčím až tak úplně nemožným. Alespoň v rámci literatury mu to funguje velmi dobře a po přečtení jeho knih si někteří čtenáři (včetně mě) řeknou, proč ne? Gaiman je mnohem vyšší level než Riggs, ale i přesto je Sirotčinec knihou, která dokáže podnítit fantazii, aby začala pracovat, což je dobře. A tak někde za časovou smyčkou žijí v určitém časovém období děti, které mají různé, řekněme, nadpřirozené schopnosti, jsou skryté, protože po nich jdou jisté obludy, a musí za svůj klidný svět bojovat. Pro někoho blbost, pro někoho ne. Pro mě takové docela pohodové čtení, kterým rád ředím náročnější literaturu. |
Registrace nového uživatele 
