(viz vedle)
A když už nějaký alespoň částečně standardní úkol dostala, většinou tedy domácí, pomohly moderní technologie. Výklad v hodinách si nahrávala a pak jej znovu poslouchala. Texty pak diktovala do mikrofonu a prostřednictvím softwaru na přepis řeči je zaznamenávala do dokumentů, které následně vytiskla a přinesla do vyučování. Ve druhém ročníku na střední škole dokonce za jeden takový text dostala jedničku.
Na tuto metodu tvorby textů si však časem zvykla a začalo ji to bavit. „Psala“ tímto způsobem různé příběhy, a dokonce i básně. A vytvořila tak i závěrečnou práci nazvanou Speciální pedagogika: systémové selhání. Díky ní absolvovala s vyznamenáním.
The Washington Post se nijak nezmiňuje o tom, proč Aleyshu nenaučili číst a psát rodiče, ale zato popisuje její snahu naučit se to sama prostřednictvím karaoke. Podle zpěvu se tak snažila nazpaměť zapamatovat písmena, která odpovídala jednotlivým slovům v textu písně.
Navzdory učitelům, kteří jí říkali, ať to na vysoké škole ani nezkouší, se dostala na Connecticutskou univerzitu, a to s pomocí další práce, v níž popsala své zkušenosti se vzděláváním na nižších veřejných školách.
Podle toho ale vysloveně blbá není. To opravdu spíš vypadá na blbé (= líné) učitele. |
Registrace nového uživatele 
