SvenNz. Doporucuju AI vyhledavani, na tohle je jako delane. Vytahne ti i zdroje.
Římané nanášeli své zubní prášky pomocí jednoduchých nástrojů, nejčastěji prstem nebo kouskem látky. Přímé použití prstu bylo nejběžnější metodou, protože specializované zubní kartáčky tehdy ještě neexistovaly.
Další možností byly primitivní nástroje podobné párátkům, které mohly být vyrobeny ze dřeva, kostí nebo kovu. Ty mohly sloužit k čištění mezizubních prostor a někdy i k aplikaci zubního prášku na povrch zubů.
Kromě toho se v některých případech používaly také žvýkací byliny nebo větvičky stromů, které měly mírně abrazivní povrch, a mohly se kombinovat se zubním práškem. Tento způsob se podobá technikám známým z jiných kultur, jako je použití miswáku v arabských zemích.
Nobilita:
* Suroviny: Nobilita si mohla dovolit jemnější a dražší směsi zubních prášků, které obsahovaly například mletý mramor, vonné látky (jako myrhu nebo drcenou mátu), či dokonce importované přísady z jiných částí říše.
* Nástroje: Aristokracie mohla mít k dispozici speciálně vyrobené pomůcky, jako jsou malé kovové nebo kostěné nástroje, které se používaly k aplikaci prášku nebo čištění zubů. Tyto nástroje byly někdy zdobené a mohly být součástí luxusních hygienických sad.
* Bohatí Římané si často najímali otroky nebo služebnictvo, kteří jim pomáhali s hygienou, což zahrnovalo i péči o zuby.
Plebs:
* Suroviny: Běžní lidé si většinou vyráběli zubní prášky sami z dostupných materiálů, jako byl popel nebo rozdrcené kosti. Jejich směsi byly hrubší a méně sofistikované, protože neměli přístup k drahým přísadám.
* Nástroje: Plebejci si zuby čistili většinou prstem nebo kouskem látky. Případné nástroje, například dřevěná párátka, si vyráběli sami.
* Zubní hygiena byla u plebsu často spíše základní a zaměřená na odstranění nepříjemného zápachu nebo zjevného nečistot, nikoli na estetiku nebo dlouhodobé zdraví zubů.
Společné prvky:
Navzdory těmto rozdílům byla ústní hygiena vnímána jako důležitá napříč společenskými vrstvami, protože čisté zuby a svěží dech byly součástí základní kultury osobní péče v římské společnosti. Nobilita to vnímala více jako otázku luxusu a společenského postavení, zatímco plebs se držel spíše praktických aspektů.
Zdroje: 100+1, Dotyk a rada ruznych e-periodik cerpajicich z odbornych zahranicnich clanku/studii.
Predpokladam, ze v anglictine ci jinych jazycich toho materialu bude jeste vice. Ale v globale mi i ty CZ prijdou celkem dostacujici. |