The Beatles - Yellow Submarine (1968)
Album k psychedelickému filmu (který znám od útlého dětství a docela mě bavil) vycházející v době, kdy se Beatles od tohoto stylu už celkem jasně odklonili, a složené z různých rok a až dva roky "odřezků" a hudby George Martina. V celé jejich diskografii jednoznačně nejpodivnější položka. Psychedelické období se (přes nějaké dozvuky na Bílém albu) do značné míry uzavřelo na konci roku 1967. To už měli v kapse tři ze čtyř nových věcí, co vyšly na téhle desce. Na začátku roku 1968 pak nahráli čtyři skvělé věci, z nichž Hey Bulldog vyšla zde, Across The Universe až koncem roku 1969 na nějakém sampleru a pak dost mimoňsky na Let It Be, Lady Madonna (kterou jsme taky hráli a je to taky zábavná věc) na A-straně singlu a podle mě nejkrásnější Harrisonova indická písnička The Inner Light na B-straně. Tady mám pocit, že se nadechovali a rozkoukávali po něčem novém. No a pak přišlo Bílé album a teprve po něm vyšel tenhle soundtrack a pak Abbey Road, což je teda v hudebním pojetí rozdíl světelných let a jsou to dost velké skoky.
Je jasné, že k filmu jako je Yellow Submarine se víc hodí psychedelie než věci typu Revolution, takže toho si tady užijeme opravdu dost. Only A Northern Song měl být původně Georgeův příspěvek na Sgt. Peppera. S touhle písničkou by ale album nebylo tak pestré. Within You Without You byla podle mě v kontextu ostatních věcí lepší volba. Only A Northern Song je parodická píseň, jak to jako nesedí, škobrtá a tak nějak plave, protože mu to bylo jedno, hehe ("We just wrote it like that..."). Tahle písnička mě ve filmu z těch nových fascinovala asi nejvíc. Hlavně ten masivní varhanní úvod. Podle mě to je fakt skvělá psychedelie s hehe zvukama a mám ji hodně rád. All Together Now je blbůstka akorát tak do pohádky o ponorce, ale samozřejmě nic zásadního v jejich diskografii. Hey Bulldog je největší pecka z tohoto alba. Pěkně šlapající tvrdý song. Skvělá rytmika, výborný kytarový riff, melodie (zase ten instrumentální prostředek), prostě fakt skvělá věc. It's All Too Much se svými šesti a půl minutami trochu předznamenává Hey Jude. Je to zvláštní věc s takovým zahlceným mixem. Hrozně se mi líbí ta divoká sólová kytara (hlavně tak okolo 1:40-1:50 to je paráda). Taky ale skvělá basa. Děje se tady toho opravdu hodně už od toho varhanního úvodu. Harrison touhle dobou skládal skoro furt jenom s varhanama. Kdo ví proč. Mám tuhle píseň taky moc rád, i když je aranžema dost podobná Only A Northern Song a chápu, že asi moc fanoušků nemá.
No a co dál. Samozřejmě All You Need Is Love je pořád báječná a Yellow Submarine je pořád pěkná, ale nevím, jak tohle hodnotit. Ve filmu je taky docela výrazná Lucy In The Sky With Diamonds, Eleanor Rigby a Nowhere Man, ale na album je nedali... Druhá strana je ve svém žánru pěkná a rád si ji poslechnu. George Martin prostě umí, teda bohužel uměl. A při hodnocení alb Beatles jsem musel uznat, že jeho přínos pro ně (zejména pro McCartneyho) byl naprosto zásadní. Hlavně bych zmínil March Of The Meanies, který používá takový ten vojenský pochodový rytmus a vlastně není moc daleko od Marse (a taky tam slyším trochu zárodky Star Wars, hehe), Sea Of Time (ta nádherná část tak od 1:00 a Alien - Hypersleep?). Možná jenom slyším/vidím všude mimozemšťany, možná taky Martin ty nápady vzal z něčeho staršího (třeba ta citace z Bachova letního párty megahitu Whiter Shade Of Pale, hehe). A hlavně soundtracky tohoto typu do mrtě vytěžují společensky zažité propojení pocitů s melodiemi, stupnicemi, intervaly, nástroji... Na druhou stranu kolika orchestrálním soundtrackům se dostalo takové propagace jako tomuhle, který vyšel na albu největší skupiny své doby, v plném proudu velké hudební revoluce. Takže široký vliv to jistě mít mohlo, ale to už je spekulace.
Jak teda hodnotit? Ty čtyři nové věci by ode mě klidně dostaly 4/5, album jako celek/soundtrack spíš tak 3/5. Ještě se údajně zvažovalo vydání EP jen s těmi čtyřmi novými skladbami a Across The Universe. To mohlo být zajímavé - po hodně mccartneyovském 2EP Magical Mystery Tour by dominovali Lennon a Harrison. |