Pink Floyd - A Saucerful Of Secrets – 1968– 1967
Druhé album Pink Floyd na mě působí podobně, jako debut. Což znamená poměrně nudně, unyle a nezajímavě. Poslech není až takové utrpení, jako při Van Der Graaf Generator, ale i tak – že by mi tahle hudba přinášela nějaké uspokojení, nějakou radost, to se dá říci opravdu jen velice, velice těžko. Nevím, zda se někde objeví nějaká moje patnáct let stará recenze, a je mi to jedno, hodnotím teď, v lednu 2021.
A opět budu velice stručný. Líbí se mi Corporal Clegg (tahle skladba mě bavila vždycky, už když jsem album slyšel poprvé na střední škole) a poslední Jugband Blues, jediná věc, kterou napsal Syd Barrett – zajímavé (pro mě) je, že i když na prvním albu byl autorem veškeré hudby, hudebně, zvukově, ani tak nějak celkově zde moc velký rozdíl neslyším. A podobně je i tady největší zhulenina nejdelší – a zase instrumentální – skladba A Saucerful Of Secrets.
A dovětek po cca týdnu a opakovaném poslechu prvního i druhého alba - The Piper At The Gates Of Dawn bych hodnotil o jeden bod více, A Saucerful Of Secrets bych nechal na těch dvou, které jsem mu přisoudil, až přiřadil před tím týdnem. Ten moc velký rozdíl, který jsem neslyšel, slyším. Hehe.
A dovětek číslo dvě po dalších dvou dnech a dalším poslechu – zdá se, že Pink Floyd mi dají zabrat víc, než jsem si původně myslel. Řekl jsem si, že si A Saucerful Of Secrets poslechnu ještě jednou, abych se utvrdil v tom, co jsem o tomhle albu napsal, ale neutvrdil. K mému poměrně velkému překvapení se mi album líbilo. Tak si říkám, jestli jsem se opravdu neposral v kině. Stále tedy trvám na tom, že nejslabší je titulní instrumentálka, ale když budu zcela upřímný – což já samozřejmě jsem – tak mě už místy nesrala. Všechny ostatní skladby mě bavily, a i když budu vypadat jako totální klaun, tak opět měním své rozhodnutí, a hodnotil bych stejně, jako debut. A další poslech raději nebudu absolvovat, hehe.
3/5
|
Registrace nového uživatele 
