Tak jsem tedy přemýšlel o svých Mistrovských dílech, která jsou málo známá nebo třeba i divná, popřípadě nepochopitelná až úchylná, hehe. Vzpomínám samozřejmě na dětství, na to, jak jsem poslouchal gramofonové desky rodičů, kteří kupodivu měli i takové, které se mi líbily, až později se zcela přeorientovali výhradně na dechovku a na sklonku života na televizi Šlágr, což bylo opravdu maso – měli jí puštěnou téměř kdykoliv jsem je navštívil, a protože maminka špatně slyšela, tak sakra nahlas, a táta mi vždycky říkal, jak krásně tam hrajou. Hehe. Takže vzpomínám na singly třeba Petra Spáleného (Plakalo baby), Pavla Bobka (Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát), Nadi Urbánkové (Vilém peče housky, Závidím), Ladislava Vodičky (toho jsem fakt žral a dodnes znám zpaměti slova písničky Já tu zemi znám, hehe) a mnoha dalších, ale Štěpán mluvil o celém albu, a tak to bude asi objektivnější.
První dvě desky, které jsem asi poslouchal celé, byly tedy nejspíš Jezero dřímá a Micro Magic Circus, obě vyšla v roce 1969, takže to mi bylo šest let. Další pak Písničky z roku raz dva, myslím rok 1972. Tady samozřejmě hrají podstatnou roli vzpomínky a emoce, nicméně všechny tři desky mám dodnes moc rád, občas si je pustím, tu třetí zcela jistě alespoň jednou za rok a je to pro mě bomba, srovnatelná s čímkoliv a opravdu mistrovské dílo. Určitě si nepamatuju všechno, ale pokud bych měl ještě jmenovat něco z českých, resp. československých interpretů, tak musím samozřejmě jmenovat album Songy a balady, Ballades de Prague, P.S. Vladimír Merta, Kuře v hodinkách, Bratříčku, zavírej vrátka, Marsyas, Stůj, břízo zelená, Vandrovali hudci, Kopytem různě, Super Robot, Svitanie, ETC … … a fakt asi mnoho dalších, na které si momentálně nevzpomenu.
Z těch zahraničních to byly fakt dodnes naprosté bomby, které tenkrát vycházely i v komoušském Československu – které zůstalo komouškým po celou dobu, což ale není vůbec hehe – měl je doma můj o osm let starší švagr, a jejich poslech mě určitě naprosto zásadně ovlivnil. Taky si možná nevzpomenu na všechny – Close To The Edge, Déjà vu, Come Taste The Band, The Dark Side Of The Moon …
No, a jelikože je už teď můj příspěvek dlouhý, tak poslední odstavec, hehe. Zakončím je kapelami AC/DC a The Black Crowes. Kromě těch, o kterých tu je nejčastěji řeč, a které vlastně téměř všechny hodnotíme, jsou tyhle dvě tak nějak trochu mimo, a alespoň trochu úchylné, i když myslím, že můj seznam obsahuje samé celkem normální – a pochopitelné, hehe – věci, a jsem zvědav na ostatní. Jak tu pěkně vysvětlil Honza a Tučňák ty plné palby v rámci skupiy, to se mi fakt líbilo a ztotožňuju se s tím, no a pro mě jsou tedy AC/DC a The Black Crowes opravdu kapely, kterým bych bez problémů nasypal plné palby na všechny desky. A jelikož už vážně nový odstavec začínat nebudu, tak ještě musím zmínit Roberta Planta, na kterého jsem si právě vzpomněl – jeho první dvě alba jsou samozřejmě naprosto mistrovská díla … atd., atd. |
Registrace nového uživatele 
