Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Něco navíc v zeleném?
A proč ne...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62424 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pepanovacek PepaNovacek 30.6.2021 13:14  65363
Svoji sbírku desek přestal počítat na kusy, hovoří o tunách
pepanovacek PepaNovacek 30.6.2021 09:26  65362
Kdyby to někoho zajímalo, tak mi Zdeněk Konopásek napsal, že dal přes platformu Bandcamp k dispozici archivní nahrávku koncertu kapely Dvouletá fáma z listopadu 1982 (Junior klub Na Chmelnici). Já to od něj mám už několik let, taky samozřejmě tu studiovou nahrávku, která vznikla o rok později, a je to opravdová bomba.

https://dvouleta-fama.bandcamp.com/album/live-at-chmelnice-november-20-1982
pepanovacek PepaNovacek 28.6.2021 19:22  65361
MayakMiro, děkuju.
mayak1 Mayak1 I live in a progg bubble ... 28.6.2021 13:10  65360
Led Zeppelin - Physical Graffiti... bol som teraz 12 dní v Česku, hlavne u svojich detí (Dubá /dcéra/ a Kostelec nad Labe /syn/, Praha/Holešovice /exmanželka/) a hlavne konečne s vnučkou (od dcéry), ktorá bude mať v srpnu 4 roky a pre covidové "opatrenia" som ju nevidel "live" skoro 2 roky (iba častejšie cez Skype), takže písať o (dvoj)albume nebudem, aj keď pred odchodom do Česka som ho počul asi 4x celé.
Stále obrovská úroveň nielen hard rocku (blues rocku, folk rocku), je to furt sofistikovaný rock s prvkami geniality a nespochybniteľného rockoveho kultu. Osobne milujem viac predošlé dva albumy LZ a na tak "veľkej ploche" sa nájdu v záplave geniálnych kompozícií ... aj priemernejšie záležitosti ... preto 4,5/5 resp. 9/10 ...
pepanovacek PepaNovacek 27.6.2021 16:58  65359
MarekMarku, děkuju, staženo.
pepanovacek PepaNovacek 27.6.2021 16:58  65358
Honza Četlo se mi to moc pěkně, až do Hots On For Nowhere, kde sis to teda pěkně posral, hehe. To je přece zcela jasná bomba. Ale zase celkem poměrně velká shoda.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.6.2021 23:52  65357
GiraffeLoni vyšly remastery obou desek Giraffe (Kevin Gilbert):

The Power Of Suggestion

https://mega.nz/file/Vn5UXIJC#u0CPxXqbxO4IavtYFbKzrvWlliF3_t4_VO0Gym0GUtY

The View From Here

https://mega.nz/file/x6oQhI5K#7kbG3EVtQW8iwWz0Tq_31djzAQWUqtMiso0l_3txZMg
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.6.2021 23:43  65356
Dream TheaterTakže první ze série živáků Lost Not Forgotten Archives s podtitulem Images And Words - Live In Japan, 2017:

https://mega.nz/file/56ZQVbTB#iV_yOiWEto3IUHMEMDU7SbLkBTp5OIMVTYvep7bZZKI
bubla Bubla 26.6.2021 13:24  65355
Led Zeppelin – Presence (1976)

Po vyčištění šuplíků přichází klasické „jednoalbum“ Presence, které zaujme podivným obalem. František Ringo Čech by to asi pojmenoval „Rodina obdivuje model mimozemského penisu“. Obal sám se mi líbí, je takový sci-fi-hororový. Jeho problém je trochu v tom, že vůbec neodpovídá hudbě na albu. Led Zeppelin totiž nerozvíjejí žádné sci-fi psychedelické fantazie, nýbrž vedle dvou dlouhých věcí jedou takový funk-rockový jamový styl. Tím se album malinko vrací i k těm prostředním věcem z Houses of the Holy. Vždycky mi přišlo pojetím hodně podobné Black and Blue od Rolling Stones (alba vznikala ve stejné době, dokonce částečně i ve stejném studiu v Mnichově Hradišti a možná i s podobnou intoxikací).

Nejlepší věc na desce je jednoznačně Achilles‘ Last Stand. Tohle je mistrovské představení zejména Page. Už ten úvod je skvělý, několik vynikajících riffů, moc mě baví taky ty stereo „odpovídačky“ mezi různými kytarami (vybaví se mi podobná efekt v Anaesthetize), No a kytarové sólo od konce čtvrté minuty je famózní, jedno z mých nejoblíbenějších od pana Stránky. Celé to drží skvělá tvrdá basa a bicí. Jonesova basa v téhle věci podle mě inspirovala takové ty pozdější primitivní metaly. Kulometné vsuvky mi připomínají Hendrixovu Machine Gun, která je podobně bitevně ubíjející. Podobně jako Trampled Under Foot, kdyby to trvalo dvakrát tak dlouho, tak by mě to asi pořád bavilo.

For Your Life je druhá bomba. Další skvělý riff, takový pomalý, ospalý, ale pořád funky. Teprve po dvou minutách přichází riff č. 2, opět výborný. Tady to hodně začne připomínat Hot Stuff od Rolling Stones, až na úplně jiné bicí, hehe. No a tak to jede šest a půl minuty včetně pěkného kytarového sóla. Rozhodně se nedá říct, že by se na tomhle albu nějak drželi na uzdě s délkou skladeb.

Royal Orleans je třetí bomba. Super úderná písnička, která by klidně mohla být z nějakého staršího alba, zejména asi z Houses of the Holy. Pořád funky a s kytarovým sólem a pořád výborná. A tentokrát kupodivu i krátká.

Hodně zvláštně působí další bomba Nobody’s Fault But Mine, blues posunuté zase do funky riffovacího stylu se spoustou stopek a pomlk. Bomba je to nikoli díky základní melodii, ale díky těm aranžím. Je to takový pozdně sedmdesátkový protipól syrové energii jejich prvních alb. Doprovodná kytara v těch volnějších pasážích je hodně woodovská, k tomu monstrózní basa, nádherné sólo na harmoniku a samozřejmě i to kytarové je super.

Candy Store Rock bych už za bombu neoznačil, ale je to pohodová věc. Líbí se mi kombinace akustické kytary (osvěžující na tomto albu) a hravé rytmiky. Nikam to ale nevede. Jeden kytarový riff je podobný jedné pozdější věci od Van Der Graaf Generator, hihi (c) mongol.

Hots On For Nowhere je třetí věc v podobném stylu jako For Your Life a Royal Orleans a pro mě jednoznačně nejslabší z těchto tří. Líbí se mi ty refrény s „oo-oo-o“, hehe. Moc mi tam ale nesedí ty jakoby bluegrassové vsuvky kytary. Nevím, je to takové zvláštní.

Druhá nejdelší skladba na závěr a poslední (menší) bomba Tea For One začíná jako další divný jam, ale hned záhy přejde do pomalého blues. Nelze si nevzpomenout na Since I’ve Been Loving You. Tea For One je úplně jinak pojaté, takové suché, usedlé, méně dynamické a dramatické, nikam to negraduje, jako by už nebyla energie, jenom se to devět a půl minuty utápí a dělá kruhy na hladině bluesové tůně. Jediné dramatičtější místo je od 3:53. Ale pořád se to poslouchá hodně dobře, hlavně díky citlivé hře celé kapely v čele s Pagem. V kombinaci s uvěřitelně utrápeným a zároveň otupělým Plantem je to až uklidňující.

Presence je podle mě pořád výborná a v lecčems inovativní deska, ale přesto jí nedám plný počet bodů. Je na mě totiž až příliš monolitní (hehe). U trojky jsem pár slabších skladeb toleroval, ale na Presence mi připadá, že po těch neskutečně pestrých albech to tady měli aranžérsky trochu na háku. Jasně, Page si vyhrál s Achilles Last Stand, ale ty věci uprostřed jsou dost na jedno brdo a to je od téhle kapely nečekané. Kde je akustická kytara (kromě jedné věci) a mandolína, Jimmy? Kam zmizely klávesy, Jene Pavle? Dokonce i Plant mi připadá ve srovnání s předchozími alby jaksi nevýrazný, i když je samozřejmě pořád na své velmi vysoké úrovni. Myslím, že měli poprvé i znatelný problém dodat dost kvalitního materiálu – každý dobrý riff je vytěžen, co to šlo. Deska působí jako by ji už chtěli mít z krku. Je i svým způsobem chladná a nepřístupná – nemám pocit, že je to taková párty jako předchozí alba. Asi se jim tou dobou neděly úplně pěkné věci, jak psal už Percy.

4,5/5
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 26.6.2021 06:22 - Oblíbené kluby (01:51) 65354
PepaNovacek [65353]: dík za recenzi. Hezké čtení.
pepanovacek PepaNovacek 26.6.2021 04:22  65353
Led Zeppelin – Presence – 1976

Physical Graffiti je vrchol tvorby Led Zeppelin, a i když Presence je samozřejmě vynikající, cítím tady už mírný ústup, který bych na následující, poslední desce, označil místy dokonce jako velký propad. Přiznám se, že tohle album jsem neposlouchal zdaleka tak často, jako ta předchozí, protože i když určité „dozvuky“ z Physical Graffiti jsem tam slyšel, kvalitativně je to zkrátka rozdíl, a už mě tak nebavilo. Tak jsem zvědav, jestli jsem se trefil s tou osmičkou, hehe.


Díky nějaké neplánované pauze v recenzování jsem si tedy Presence poslechl čtyřikrát, a po více, než týdnu od svého úvodního odstavce, přináším některé své slinty. Po prvním poslechu jsem si říkal, ó, pak také a jako třetí slovo, chlapče. Následovala slova jako, trefil, tos, s, tou a osmičkou. Jenže při poslechu druhém a třetím se mi začala ta muzika líbit čím dál víc, a nedostatky, o kterých jsem čtyřicet let myslel, že jsou nedostatky, se mi najednou nezdály jako nedostatky, ale jako statky. Hehe. Následoval pak poslech číslo čtyři, a moje myšlenky se zase vracely k tomu, co jsem zažíval při poslechu prvním. Jestli jste z tohoto mého odstavce usoudili, že jsem tak nějak jakoby plný rozporů (rozporuplný, hehe), tak myslím, že jste usoudili poměrně správně. Celkově ale spíš převládal pocit, že Presence je vynikající deska..


A po dalším týdnu následoval poslech číslo pět, tentokrát na sluchátka, velice pozorně, skladbu po skladbě, a s cílem něco smysluplného vyplodit. Tak pojďme na to.


Achilles Last Stand
U téhle skladby jsem byl čtyřicet let vždycky tak trochu na rozpacích. A jsem vlastně stále. Co poslech, to se přiklání pomyslné hehekyvadélko na jednu i druhou stranu, jako, že bomba nebo zbytečně dlouhá nuda – ale ta hranice je skutečně velice tenká a těžko rozpoznatelná. Pro mě, samozřejmě. Aktuálně právě teď, po pátém poslechu jsem nadšen, a říkám jednoznačně – BOMBA!!! Skvělé, takové nabroušené kytary (a je jich tam asi hodně), úžasná basa – nějaká osmistrunná, jak jsem zjistil - úžasné bubny – do zpěvu (ty první čtyři se opakující fráze) je to doslova motor, dokonalý, perfektně promazaný, člověk si uvědomí, jak je kapela za ty roky sehraná, je to fakt jízda, tvrdá, hardrocková, šlape to naprosto neuvěřitelně, a říkám si jo, jo, Led Zeppelin na vrcholu, v téhle době nejlepší kapela na světě. Fantastické změny tempa i rytmu, místy na 5/4. Po dvou slokách, kolem čtvrté minuty zazní poprvé ty stopky se skvělým kytarovým sólem. Tahle skladba je fakt mazec až do závěrečné zhruba půlminuty jen s tou kytarou, a při tomhle poslechu mě myšlenka, že mohla být o dvě, tři minuty kratší, napadla jen jednou, cca dvě, tři minuty před koncem, hehe.


For Your Life
Bomba číslo dvě. Naprosto pohodová skladba, duchem připomínající Houses Of The Holy nebo Dancing Days. Tady je všechno naprosto dokonalé, tady jsem nadšen opravdu úplně ze všeho, nevím, co vyzdvihnout, možná baskytaru – díky tomuto recenzování jsem si po čtyřiceti letech uvědomil, jak geniální muzikant byl John Paul Jones. A pro kapelu naprosto nepostradatelný. A přitom tak jakoby ve stínu ostaních.


Royal Orleans
První skladba velice dlouhá, druhá skoro poloviční (vím, že ne, ale líp to vypadá, hehe), a třetí zase poloviční, než druhá. Zajímavé. Tady je ta stopáž obrovské plus, klidně i mohli chlapci nějakou tu minutku ještě hrát. Naprostá lahůdka a dokonalost, jediná skladba, která je údajně dílem celé kapely, a samozřejmě bomba číslo tři.


Nobody's Fault But Mine
Pátý poslech alba Presence se ukazuje jako velice šťastný. Čtvrtá skladba = čtvrtá bomba. Paráda. Tvrdá, bluesová, připomínající mi When The Levee Breaks, nejen podobnými bicími (i zvukově), ale tak nějak celkově. Parádní dvě sóla, jedno na foukačku, druhé pak na kytaru. Tohle je velice vydařená a vypečená skladba a začínám přehodnocovat svůj názor na celé album. Ale ještě uvidíme, co bude dál.


Candy Store Rock
No jo, a je to tady. Každé album musí mít (nebo nemusí?) nejslabší skladbu, a tady je to tahle. Neříkám vůbec, že je špatná, jen mě moc nebaví (je to nějaký rock & roll nebo co?) a jakoby se sem nehodí. Zajímavý – a pěkný – je rytmus na bubny, ten činel jízdy, hehe.


Hots On For Nowhere
Ano, pátý poslech je skutečně klíčový, až zásadní. Tohle je další bomba, napadl mě při poslechu výraz „mistrovská miniatura“ - i když má skladba téměř pět minut, tak hrozně rychle uteče, a je to opravdu další lahůdka. Celá kapela je naprosto excelentní, je radost to poslouchat, opět nevím, co dodat, co vypíchnout, tak možná – abych splnil svojí dvoprocentní kvótu, hehe – fantastické breaky, ty tři nejvypečenější a nejtypičtější v časech 3:25, 3:35 a 4:05.


Tea For One
Závěrečná sedmá skladba a šestá bomba. Podobnost se Since I've Been Loving You napadla asi vícero klaunů, než jen mě. Krásné blues, při jehož (pátém, hehe, klíčovém) poslechu jsem byl takový smutný, nostalgický, protože jsem měl pocit, že se Led Zeppelin se mnou loučí, že je to jejich poslední vrcholná skladba na posledním vrcholném albu …


Tak musím říct, že u Presence jsem se dočkal jediného překvapení. Numericky vyjádřeno to tak vypadat nebude, a ani nemůže, protože ten posun vlastně nijak zásadní být nemůže, ale pro mě osobně je to překvapení opravdu veliké, až snad i místy zásadní, hehe. Rád bych se podobného překvapení dočkal i u Through The Out Door, ale obávám se, že nedočkám. Prostě paráda. Bomba. Tvrdé, syrové, vyzrálé – instrumentálně je kapela skutečně na vrcholu, ta muzika vůbec není jednoduchá, jak by se možná mohlo zdát. Zajímavé je, že zde nejsou vůbec klávesy, a ani jsem snad nezaregistroval žádné akustické kytary. Strašně me baví, jak často hrají Led Zeppelin „děravě“, ty různé stopky nebo unisona. Mistrovské, geniální dílo, a v podstatě bez slabého místa. Za mě obrovská spokojenost.


10/10



pepanovacek PepaNovacek 26.6.2021 04:20  65352
Honza S Crosby, Stills, Nash & Young bys nebyl sám, já bych se přidal. Je dobré vědět, že aspoň dva zatím jsme. Hehe. Presence asi tedy vložím, zdá se, že není důvod k otálení, že stejně budeme dál jen dva, hehe.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 25.6.2021 20:55  65351
HonzaJo, Deja Vu je geniální deska. Na CSNY bys sám nebyl, hehe.
bubla Bubla 25.6.2021 20:51  65350
Marek - FutureHehe, taky shoda, ale na pět se to u mě zatím nevyškrábalo a myslím, že už nevyškrábe. Jsou tam skvělá místa - jako na To The Bone - ale i slabší. Máš pravdu s tím doprovodným zpěvem, že to mohlo být odvážnější. Připadá mi, že chtěl styl "skandující dav", aby se mu to hodilo do konceptu.
bubla Bubla 25.6.2021 20:41  65349
Pepa - Physical GraffitiTak fakt velká shoda, musím si to ještě poslechnout a zaměřit se na ta místa, o kterých píšeš. Ale Trampled Under Foot a Down By The Seaside jsou obě skvělé. Jestli ti ta první připadá monotónní a dlouhá, tak se teda bojím, kolik bodů dáš Presence, hehe. Každopádně díky, že jsme zůstali dva.

[ 62424 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt